Jak nastavit sytém nejen při jarním úklidu...
Ač se to možná nezdá, umět si zorganizovat domácnost, aby v ní vládl pořádek, je vlastně tak trochu umění. Ne každý je totiž rozený »pořadač«, a byť mu pravidelné uklízení rozhodně není cizí, netrvá dlouho a v jeho okolí opět propukne chaos. Největším problémem totiž většinou bývá velké množství věcí, se kterými se jejich majitel nedokáže rozloučit a jen je v případě potřeby přesouvá z místa na místo. Přitom klíčem k útulnému domovu je ponechat si jen to, co skutečně potřebujeme a co máme opravdu rádi. Michaela Mrázková, odbornice na úklid, vám poradí, jak na to…
Chce to systém
Součástí dobrého plánu je nepřecenit svoje síly a nesnažit se uklidit všechno a najednou. Věřte tomu, nebo ne, ale výsledkem by byl ještě větší chaos, než, když jste s prací začali.
„V celém postupu nám může velmi pomoci, když budeme postupovat systematicky. Čím je horší stav domácnosti, tím je obtížné určit, kde vlastně začít a jak se z toho nepořádku vymotat. Podle japonské metody KonMari na domácnost pohlížíme ne optikou místností, ale věcí rozdělených do kategorií. Už to velmi usnadňuje orientaci. Podle Marie Kondo je důležité, abychom postupovali v přesném pořadí těchto kategorií, protože třídění je dovednost, kterou se postupně učíme. Začínáme oblečením, pokračujeme knihami, dokumenty, poté se vrhneme na největší kategorii různých drobností – jsou to všechny věci od kosmetiky, elektroniku až po kuchyň. V závěru se propracujeme k věcem sentimentální hodnoty, které jsou pro řadu lidí obtížné na propouštění,“ vysvětluje Michaela Mrázková. Osobně se také přiklání k tomu, abyste třídili podle kategorií věcí, a ne místností, a úklidu se věnovali intenzivně a v nějakém delším časovém úseku. Nepovažuje však za zcela zásadní, když si kategorie podle svých aktuálních potřeb prostřídáte. „Opravdu doporučuji začít oblečením, protože tak zažijete hned první velmi výraznou proměnu ve vaší každodennosti, která vás nemotivuje k tomu dále pokračovat. Za mě můžete pokračovat kosmetikou a věcmi, které se vážou k osobní péči. Příliš nedoporučuji ihned začít kuchyní nebo dokumenty. Jsou to kategorie celkově na třídění náročnější.“
Vydržet je základ
Možná to bude znít divně, ale největší překážkou při úklidu, která může celou práci zhatit, jste vy sami, respektive vaše pocity. „Můžeme se cítit vyčerpaní, přetížení a začít pochybovat, zda jsme se do toho vůbec měli pouštět. Zda nebylo lepší se na to vykašlat. Je to velmi přirozené. Jak se probíráme svými věcmi, jsme konfrontování s věcmi z naší minulosti – kým jsme byli dříve, i s naší budoucností – co jsme mysleli, že se bude hodit a využijeme, ale nedošlo k tomu. Když se tyto věci snažíme propustit, mohou přicházet pocity viny: »To by se ještě mohlo hodit.« »Co by tomu řekla ta, od které jsem věc obdržela.« »Nikdy jsem to nepoužila.« apod. Důležité je to překonat, vytrvat a opravdu si ponechat pouze věci, které používáme, a dělají nám radost.“ Abyste procesem, prošli hladce, můžou vám pomoci otázky, které si položíte, například: »Přináší mi to užitek?« »Koupila bych si to znovu?«»Zapadá to do mé vize?« Pokud na kteroukoliv otázku, odpovíte ne, dovolte si věci propustit. Velmi se vám uleví. Velkou »brzdou« je totiž obava, že by se daná věc mohla v budoucnu hodit. Jenže málokterá věc je v dnešní době naprosto nenahraditelná. „A právě proto ty nejcennější »nenahraditelné« vzpomínkové předměty třídíme až úplně na závěr. Za mě je lepší podstoupit to riziko věcí se vzdát, než mít ve svém životě spoustu věcí, které nám znemožňují žít jednodušší život, komplikují údržbu domácnosti a způsobují pocity únavy, přehlcení a nerozhodnosti.“
Více o úklidu najdete v tištěném Aha! pro ženy číslo 13.