Ačkoliv při úterní pietní schůzi Sněmovny, kde byla uctěna památka Václava Havla (†75), přišli v černém i komunističtí poslanci, někteří z nich raději zůstali doma.Zpět na článek
Chcete-li se zapojit do diskuse, přihlaste se prosím.
Speciální lékaři a speciální asisjské pohřby, to by Havel nechtěl, vždyť slíbil, že už nebudou výhody pro papaláše a teď jej léta znásilňovali speciální péčí a ještě jej hanobí speciálním stalinským pohřbem. No fuj.
Že mu huba neupadne, vždyť on nikdy žádnou demokracii a práva a svobody a nadstranickost u občanů neuznával. Za tohle soudruzi v totalitě občany věznili a popravovali. Je vidět, že komunisté vždy byli hajzlové a stále jsou.
jsem obyčejná občanka a Havlovi také nebudu vzdávat úctu, protože si o něm myslím své. Každého věc, koho uctí a koho ne. Místo, abychom si užívali převánoční čas, odevšad se na nás "valí" Havel. Dneska jsem se podívala na stránky své banky - celé černé. Zaměstnavatel nám rozeslal e-mail, abychom zítra drželi minutu ticha. Kde to jsme? Budou nám nařizovat, za koho kdy a jak máme truchlit?! Ať jdou do háje.
Přesně jak za totality.Když zemřel prezident náš nebo ze SSSR školy byly nahnány do špalírů, v práco byl povinný smutek,restaurace byly v době smutku zavřené a vše bylo povinné.To s.grebeníček už zapomněl.Dnes je to dobrovolné.Havel toho udělal pro tuto zem rozhodně více než nějaký Tonda Zápotocký nebo Novotný.
grebeníček ať si bleptá co chce, ten mi nezajímá, ale ta mediální masáž ohledně pana Havla je opravdu přehnaná. Myslím, že ani on by o to nestál, vždyť všichni jeho známí říkají jak byl skromný. Ať má státní pohřeb, ať je pochován se všemi poctami, ale toto co se děje už je komedie a to si snad nezaslouží.
Co řekl Grebeníček a ČTK cenzuruje:
Otázka pro poslance Miroslava Grebeníčka
Jaký byl důvod vaší neúčasti na pietním aktu ve sněmovně k úmrtí Václava Havla. Jeden z deníků vás v té souvislosti kádroval jako zosobnění údajného stalinistického křídla v KSČM.
Smrt člověka je vždycky smutná. Zejména pro jeho nejbližší a ty, kdo se s ním blíže poznali, nebo si k němu našli silnější vztah. Pak je tu, pokud to rodina připustí nebo si to dokonce vyžádá, ještě i protokol, který umožňuje formalizovanou účast i formální pietu. Z těch pro rodinu a lidi blízké nejsmutnějších okamžiků by se ale ani v tomto případě nikdy nemělo stát pouhé politické divadlo nebo obchodní a dokonce kariérní záležitost, kdy se účast či neúčast bude vynucovat nebo známkovat. Není to v takových okamžicích slušné, a to tím spíše, když se to bodování a vyhodnocování „povinné“ účasti spojí s trapným nálepkováním.
V jistém deníku, mám-li odpovědět na druhou část otázky, jsem si za léta v politice zvykl na leccos včetně okopávání kotníků. Podle Práva už jsem byl konzervativec, podruhé moderně levicový a teď zas vytahují účelovou nálepku stalinisty. Vždycky to měli „srovnané“. Chci ale být poctivý ke čtenářům Haló novin a předejít dalším spekulacím. S Václavem Havlem jsem měl možnost několikrát jednat. V té souvislosti chci připomenout jedno. Kdyby na místě prezidenta Havla byl člověk schopný demokratické diskuse a nadstranického přístupu, ochotný plně respektovat a hájit Ústavu a Listinu základních práv a svobod, mohly být škody napáchané autoritářskými vládami přece jen menší. Vždyť právě letitá nemožnost dialogu, cenzura politických hlasů opozice a nezávislých odborníků je jednou z příčin hluboké politické, ekonomické, sociální a morální krize české společnosti těchto dnů.
Ano, právě Václav Havel se nemalou měrou zasloužil o to, že na české politické scéně zdomácněl jev nazývaný jako politický rasismus. Ne, nikdy jsem nežádal po Václavu Havlovi ani po jeho nástupci, aby miloval všechny s
