Věčný nešika Pavel Soukup (65): Je to pitomec, ale nechte ho ještě chvíli na světě!
7 fotografií
Nejrůznější zranění se Pavlu Soukupovi (65) nevyhýbají. Roztříštěná pata, přeseknutá holenní kost. Na počátku června šlo ale herci skutečně o život. Podcenil velké bolesti břicha a do nemocnice se dostal doslova v hodině dvanácté s břichem zalitým krví. Praskl mu vřed a šlo o minuty! Na rozdíl od svého seriálového hrdiny kapitána Maška, kterého v Cestách domů zastřelili, měl velké štěstí, že přežil. Vyhráno ale prý ještě nemá...
Pavle, dbáte vůbec o své zdraví?
„Dbám. Opravdu dbám. Ale nemám k tomu ideální profesi. Zbavit se stresu by například znamenalo nebrat skoro žádnou práci.“
Fakt to mají herci tak těžké?
„Víte, že vědci změřili, že prašnost na jevišti se rovná prašnosti v dole? Většina divadel, která jsem poznal, neměla okna ani v šatně. Většina studií je umístěna ve sklepích. Překvapilo by vás, jak namáhavé jsou zájezdy. A to nemluvím o pracovním režimu. Ten bývá úplně postavený na hlavu. A ještě jedna těžko pochopitelná věc – magické oko kamery. Před kamerou často uděláte něco, co by vás v jiné profesi nenapadlo udělat. Například skočit z letadla nebo předstírat bravurní jízdu na koni.“
Takže vám jde při natáčení o život?
„Bělouš při natáčení Lovecké symfonie se mě pokusil zabít o strom. Nepovedlo se, ale jeden život už mi ubral. Do lomu Amerika jsem lezl prakticky bez jištění. A to jen proto, že to musí být, protože na vás míří kamera. Řeknete si možná, že jsme nezodpovědní hazardéři, kteří si libují v riziku. Třeba jsme. Ale jenom proto, že hereckou profesi milujeme. V jejím opojení hledáme adrenalin. Ale zdravé prostředí to rozhodně není.“
„Býval jsem náruživý sportovec. Dnes už sportuji jen přiměřeně svému věku. Například chodím pěšky. Před lety jsem pár měsíců chodit nemohl. Neumíte si představit, jak si vážím toho, že momentálně mohu.“
Proč jste si před třemi týdny nezavolal lékaře, když vám bylo tak strašně zle?
„Nevím. Myslel jsem, že se z toho vylížu sám. Jako vždycky. Po dlouhé době volný den. Pro mne je ovšem nicnedělání dost únavné. A většinou se okamžitě přihlásí nějaká choroba.“
Co se vlastně stalo?
„Sedl jsem na traktor a začal sekat zahradu. A pak mě přepadla bolest. Skoro jsem o sobě nevěděl. Ale bolest je ošidně relativní. Říkáte si – může být hůř, to bude dobrý a podobný nesmysly. A hlavně, tohle přece nemůže být konec. Blbost. Tohle tělo už něco vydrželo.“
Jak jste se cítil?
„Chvílemi jako na mučení. Skučel jsem. Mohl jsem si to dovolit, byl jsem tam sám. Jen ti, kdo měli někdy podobné potíže, vědí, o čem mluvím. A pak se mi lehce ulevilo. A blafnul ve mně optimismus. Jako vždycky. Moje holky, manželka Isabela a dcera Patricie, přijely až za šest hodin. Pak už to šlo rychle. Rychlá záchranka a špitál.“
Kdyby nepřijely, tak tu spolu nesedíme.
„Máte pravdu.“
To je ta mužská divná ješitnost. nedat najevo slabost.
„Myslel jsem jednu chvíli, že už bude konec, ale manželka si mě zavolala zpátky.“
Copak jste neměl strach o život? Nebo aspoň o zdraví? Že jste si sanitku nezavolal sám?
„Měl. Mám i dost vyvinutý pud sebezáchovy. Ale tohle byla úplně nová zkušenost. Nic podobného jsem nezažil. Navíc jsem o sobě skoro nevěděl.“
S jakými pocity jste se po operaci probudil?
„S krásnými. Opojnými. Já už byl v klidu. Na jipce jsem věděl, že se o mne profesionálové kolínské nemocnice postarají. Mohl jsem si kdykoliv zazvonit o pomoc proti bolesti. Mohl jsem spát.“
A první jídlo?
„To byl svátek. Dali mi rohlík. Lepší jsem snad nikdy nejedl.“
Jste si vědom, že jste mohl zajít k lékaři dřív a tím zabránit, aby vám vřed praskl?
„Jsem vředař už od vysoké školy. V ordinaci studentské polikliniky ve Spálené ulici jsme se tenkrát zdravili – jak se daří, vředaři? Podařilo se zabojovat medikamenty. Ale potíže, slabší a horší, mě už nikdy neopustily. Tak jsem si zvykl.“
Jaké si z toho odnášíte ponaučení?
„Že to nejhorší teprve přijde. Teď jen odečítám další z životů. Ale nečekejte, že odteď poletím do špitálu s každým kašlíčkem. Vím moc dobře, kolik lidí a hlavně dětí je na tom daleko, daleko hůř.“
Vidím na první pohled, že je vám dost zle.
„Dneska ano. Asi jsem moc brzy vstal z postele.“
A neuspěchal jste náhodou odchod z nemocnice?
„Myslím že ne. Potřebuju jen trochu času, abych se dal dohromady!
I váš hlas zní trochu jinak.
„To je po narkóze. Ještě ji cítím v krku. Určitě se to brzy spraví.“
Jak si vysvětlujete své časté úrazy?
„Jsem zkrátka nešikovnej. Vždycky jsem nebyl. Ale teď jsem holt o něco starší.“
Berete to tak, že jste už zocelený?
„Ne. To asi nebudu nikdy. Jen si tu a tam opakuji – jsi veterán života, tak se už, sakra, podle toho chovej!“
Myslel jste dřív na rodinu, nebo na práci?
„Já vám rozumím. Kdyby šlo o život, byla by to jasně rodina. Ale já netušil, že o život jde. Ve všedních dnech se to propojuje. Při práci myslím na rodinu, a doma, uprostřed svých, zase na práci.“
Proč muži neradi přiznávají zdravotní slabost?
„Nevím jak jiní. Já svou slabost nesnáším. Ať je to chřipka, nebo rozdrcená pata. Prostě jsem rád soběstačný. Ale potom nevyběhnu kopec, a to jsem kdysi trénoval sprinty do kopce a do schodů, a pak se mi sebevědomí scvrkne jako švestička.“
Jste rád, že vás obletují ženy?
„Myslíte moje holky? Jak by ne! Starají se o mne jak archandělky Gabrielky. Dvě mi zachránily život a třináctiletá Pamela je něžná ošetřovatelka i organizátorka. Bleskově mi zařídila nemocniční lůžko v poměrně malém bytě, kde žijeme.“
Necháváte se hýčkat?
„Strašně rád. Ale ještě radši jako zdravej, svěží a odpočatej.“
Jak byste sám sebe obšírně charakterizoval?
„No tak… Proboha, jak? Je to pitomec, ale nechte ho ještě chvilku na světě. Však my si ho pak podáme!“
Co o něm (možná) nevíte...
➤ Pavel Soukup je dí ky pr vní ženě Zuzaně Geislerové (62), s níž má syna Adama, strýcem sester Ani, Ester a Lely Geislerových.
➤ Herec se narodil na Silvestra, a tak je celoživotně trochu ochuzený o dárk y. Ale zato prý smí sníst chlebíčků, kolik chce.
➤ Pokud mu to jeho zdravotní stav trochu dovolí, chystá se na natáčení poněkud mystického filmu Výpadek.
➤ V současnosti ho můžete vidět v pražských muzikálech Mata Hari (Divadlo Broadway) a Marie Antoinetta (Hybernia).
Jeho úrazy a nemoci
2005 a 2006 a 2006
Pavel si dvakrát přesekl sekyrkou holenní kost přesně na stejném místě. Když ho lékaři viděli v nemocnici podruhé, šli se vysmát do vedlejší místnosti.
2007
K sekyrce si Soukup pořídil ještě pilu stejné značky. Vylezl na žebřík, že prořeže stromy, a přeťal si pilou zápěstí i s tepnou.
2008
Herec spadl na chalupě ze žebříku, když chtěl sundat hnízdo ze štítu domu. Roztříštil si patu, tři měsíce chodil o berlích. Do dabingu ho žena nosila na zádech.
2011
Při natáčení pořadu VIP Prostřeno! měl Pavel zánět slinivky. Jen při čichání vůní jídla se mu protáčely panenky. Zhubl 8 kilo.
7 fotografií
