Režisér Vít Olmer (64): Lékaři mi doporučují sex! - První rozhovor po těžké operaci

● Pro Nedělní Aha! si stáhl roušku
● A pak se otevřeně rozpovídal
● O nových orgánech, které mu voperovali
● O neznámém dárci, který mu zachránil život
● O padesáti lécích, které denně musí brát

.. Přesně to je příběh režiséra Víta Olmera (64), kterému před šesti týdny v pražské nemocnici IKEM odebrali jeho játra vážící neuvěřitelných 12 kilogramů (zdravá mají zhruba 1,4 kila) a voperovali mu nové orgány od neznámého dárce. Teď poprvé po operaci Olmer otevřeně promluvil – jen pro Nedělní Aha! A sundal si roušku, kterou musí nosit ještě tři měsíce, během kterých se ukáže, jestli je skutečně dobojováno....

Dokážete si vybavit vaše poslední dojmy před transplantací?
„Když mě před operací přivazovali a poutali, kupodivu jsem nepociťoval žádnou depresi. Ani hrůzu nebo úzkost. I když byl zákrok velmi riskantní a já nevěděl, jestli se ještě vůbec někdy probudím, bral jsem to pozitivně. Jako sázku do loterie, jako takovou výzvu osudu. Věřil jsem v dobrý výsledek a po roce a půl na dialýze to pro mě byla především úleva. Pak jsem napočítal do pěti a na víc si nepamatuju.“

A první pocity po probuzení z narkózy?
„Já byl hlavně velmi překvapený, když se na mě přišli podívat chirurgové v čele s doktorem Janouškem, a u postele jsem spatřil syna režiséra Dušana Kleina Davida, kterého jsem znal jako malého kluka z tenisu. Ptal jsem se ho, co tu dělá, a on mi s úsměvem odpověděl, že mě včera také operoval. Vzpomínám si ještě, že jsem se krátce po probuzení začal oblékat s tím, že půjdu domu. Lidé totiž po narkóze dost vyvádějí. Vím, že nějaká paní začala o půlnoci volat o pomoc, že ji někdo zabíjí a krade mobil. Jeden muž tam zase lezl jiné pacientce do postele.“

Pátral jste po dárci orgánů?
„To vám stejně nikdo neřekne a ani to nechci vědět. Měl jsem štěstí, že se pro mě orgány hodily napoprvé. Jsou případy, že se někdo vrací z nemocnice i šestkrát domů, než se pro něho najde ten pravý dárce. Vím jen, že ta helikoptéra s orgány měla přiletět z Ostravy.“

Cítíte na sobě nějaké změny? Něco jako cizí těleso v těle?
„Naopak, cítím velkou úlevu. Poté, co jsem se zbavil ohromného balíku v podobě dvanáctikilových cystických jater, si připadám mnohem lehčí.“

Jak se promítla operace do vašeho jídelníčku?
„Mohu jíst a pít co chci, kromě alkoholu. To mám na doživotí. Kdyby mě někdo v budoucnu nutil k pití, stačí, když si představím nemocnici, a rád si to odpustím. Kromě toho existuje i nealkoholické víno.“

Jak to máte se sexem? Máte mladou ženu, nepatří i erotika mezi zakázané ovoce?
„Naopak. Při odchodu z nemocnice mě brali jako zdravého člověka. Na cestu jsem dostal příručku, kde sex naopak doporučují. Bylo mi řečeno, že po transplantaci se sexuální aktivita zlepšuje, ale ještě jsme to nevyzkoušeli.“

Kolik léků musíte denně užívat?
„Padesát. Hlavně na potlačení imunity (organizmus se brání přijetí nových orgánů), jejich počet se ale bude časem snižovat.“

Jak dlouho budete muset nosit ochrannou roušku a rukavice?
„Asi tři měsíce, které jsou kritické.“

Děláte něco pro svou kondici?
„Lékaři doporučují cvičení, což poctivě praktikuju. Už se těším, až budu chodit plavat, to si ale ještě budu muset počkat.“

Jak jste byl spokojen s lékařskou péčí?
„IKEM je špičkové zdravotnické zařízení a doktory včetně sestřiček skutečně obdivuji. Představa, že chirurg osm hodin operuje (tak dlouho trvala moje operace), pak si jde na půl hodiny lehnout a zase pracuje dál třeba dva dny bez přestávky, je něco neuvěřitelného. Kdyby každý pracoval jako oni, jsme druhé Švýcarsko.“

Zavzpomínejte ještě na pobyt v nemocnici. Prodělal jste po transplantací nějakou krizi?
„Víte, po třech nedělích v nemocnici je člověk přecitlivělý a alergický. Dvanáctkrát za den píchání do prstu, sedmkrát odebírání krve, do toho sondy do břicha, cystoskopie a podobné zákroky. Pak stačí, když slyšíte na chodbě zvuk vozíku s léky, a máte toho najednou dost. Abych to všechno psychicky přežil, uchýlil jsem se ke Švejkově nemocniční metodě »Nešetři mě kamaráde s tím klystýrem, jen dál do mě« a jedině tak jsem se s tím vyrovnal. Byl jsem tím pádem vzorný pacient. Když sestry řekly že přijdou v pět, byl jsem už v půl páté připravený a navoněný a sám jsem si změřil tlak a teplotu.“

Máte už nějaké pracovní plány?
„Nějakou dobu žádné natáčení nechystám. Chtěl bych napsat scénář a knihu, ve které bych chtěl zúročit zkušenosti s transplantací. Aby lidé neměli z operace hrůzu.“

Tímhle Vít trpěl

Polycystická nemoc ledvin: Vrozené onemocnění, kdy na ledvinách vyrůstají hroznovité, tekutinou vyplněné cysty. Ty se stále zvětšují (u Olmera navíc cysty zasáhly i játra, která extrémně nabobtnala) a ledviny začínají selhávat. Režisér proto musel začít chodit na dialýzu a lékaři začali plánovat transplantaci.

Autor: JAROSLAV BENDA
Foto Nedělní Aha! – Jaroslav Benda, archiv