Monika Bagárová: Na ulici jen s ochranou rodičů

Moniko, jsi doma po čtvrt roce, mezitím jsi doma byla jenom jednou na otočku. Jaký je to pocit?

Monika: „No samozřejmě úplně krásný, po dlouhé době si užívám opravdové teplo domova. Jsem strašně moc ráda, že jsem zpátky doma, rodina mi strašně chyběla. Nikdy předtím jsem od nich nebyla tak daleko. Je bezva jít zase do vlastní ledničky, mít vlastní pokoj, i když i v Bratislavě jsem nijak netrpěla. Měly jsme pokoj s Domčou a zařídily jsme si to tak, abychom se tam cítily taky jako doma. Pořád ale platí, že doma je doma.“

Maminka: „Pro mě je strašná úleva mít Monču doma, když přijela, dlouho jsme se objímaly ve dveřích. A pak šla hned za sestrou Natálkou, která už spinkala, hned ji pusinkovala, lehla si vedle ní. Je to krásný pocit, když víme, jak je pro ni rodina důležitá. Co se týče jídla, nebyla za tu dobu nijak ochuzená (smích). Vždycky zavolala: ‚Mami přivez mi to a to.‘ Takže jsme jí vždycky vzali třeba řízek s bramborovým salátem, halušky, buchty... Prostě na co měla chuť.“

Počítala jsi v pondělí s tím, že vypadneš?

Monika: „Ano, byla jsem na to vnitřně připravená.“

Tatínek: „Já jsem ji na to taky připravoval, původně jsem čekal, že vypadne až v dalším kole, ale potom, co jsem četl na internetu názory lidí, tak jsem hned převrátil a řekl jsem: Tak a dneska letí, stoprocentně.“

Rodina konečně pohromadě. Tatínek a maminka září štěstím, sestřička je v sedmém nebi.

Co jsi stihla za tu dobu, co jsi zpátky v Brně?

Monika: „Tak hned druhý den jsem šla do obchodního centra koupit dárek pro sestřičku, zašla jsem za celou rodinou a taky za kamarádkami.“Tatínek: „Stihla i uklidit celý byt! Já ji nepoznávám.“ (smích)

Říkáš v obchodním centru, to znamená, že jsi byla mezi lidmi. Poznávali tě? Zdravili Tě?

Monika: „Ano, poznávali a dokonce za mnou chodili, jestli jim dám podpis nebo jestli se s nimi vyfotím. Taky mi říkali, že mi fandili a že jim bylo líto, že jsem vypadla. Bylo to rozhodně příjemné.“

Ale přece jenom je to změna, dřív jsi byla jednou z davu. Teď na tebe určitě budou všichni koukat. Nebojíš se?

Monika: „Já se samozřejmě nechci nikde stranit, budu muset jít do školy. Nepřipadá mi, že bych byla jiná než předtím, jsem pořád ten stejný člověk a hlavně stejná jako všichni kolem. Určitě budu chodit tam, kam budu chtít a potřebovat. I když zatím asi ještě nějakou dobu v doprovodu rodičů.“

Jací jsou ostatní finalisté, kdo ti nejvíc sedl? Máš už nějaké tipy na vítěze?

Monika: „Jsou úplně stejní jako v televizi, troufám si říct, že daleko lepší. V televizi není prostor je víc poznat, ale v soukromí jsou to strašně fajn lidi, s kterými je pořád sranda. Tip vám asi neřeknu, síly jsou hodně vyrovnané a zůstali tam vynikající zpěváci, kteří si vítězství zaslouží všichni. A komu bych to nejvíc přála? Určitě Domče a Bendigovi, to jsou moji andílci, jsou úžasní. Samozřejmě i Miro a Martin jsou super kluci, ale k Domče a Bendíkovi jsem měla úplně nejblíže.“

Měla jsi nějaké slabé chvilky, kdy už jsi to chtěla zabalit a jet domů?

Monika: „Samozřejmě, takových bylo. Měla jsem chvilky, kdy jsem plakala a už jsem chtěla být s rodinou, chtěla jsem se zabalit a jet domů, ale vždycky jsem to nějak přežila. Hodně mi totiž pomohli lidi ze SuperStar, nejen finalisté, ale i lidi okolo celé soutěže. Byli mi obrovskou oporou.“

Co ti SuperStar dala?

Monika: SuperStar mi dala strašně moc zkušeností, krásných vzpomínek a zážitků, které si budu na vždy pamatovat. Naučila jsem se, jaké je to být sama daleko bez rodiny. Naučila jsem se, že ne vždycky se člověku daří. Byly dny, kdy se mi vedlo, porota mě chválila a pak byly chvilky, kdy mě porota zkritizovala, to jsem si pak taky poplakala, protože jsem byla sama ze sebe zklamaná. To k tomu ale všechno patří, takže je to hromada zkušeností, které mě obohatily.“

Jaký je tvůj největší cíl v následující době?

Monika: „Tak určitě bych chtěla dodělat školu, to je samozřejmostí. A pak být úspěšnou zpěvačkou. Jak jinak!“ (smích)