Květa Fialová (80): Hovořila jsem s mrtvým manželem
5:00 – Herečka Květa Fialová (80) se vytasila se zvláštní stížností na svého manžela – prý ji chtěl nedávno zabít. Stížnost je o to kurióznější, že Květin manžel – televizní režisér Pavel Háša (†80), jenž deset let bojoval s Alzheimerovou chorobou – před měsícem zemřel.
5:00 – Herečka Květa Fialová (80) se vytasila se zvláštní stížností na svého manžela – prý ji chtěl nedávno zabít. Stížnost je o to kurióznější, že Květin manžel – televizní režisér Pavel Háša (†80), jenž deset let bojoval s Alzheimerovou chorobou – před měsícem zemřel. V den pohřbu byla paní Květa hospitalizována v pražském IKEMU s plicní embolií a ani se s mužem nemohla rozloučit. A už ví, proč tak náhle ochořela! „Chtěl mě s sebou a já jsem na to v tu chvíli byla připravená,“ svěřila se paní Květa deníku Aha! Jen pár dnů poté, co ji propustili z nemocnice, se prý spojila s nebožtíkem, aby si všechno vysvětlili...
Opravdu jste hovořila s vaším manželem?
„Ano, dokonce jsem byla na seanci, kde jsem s ním mohla mluvit krátce po odchodu. Spojili jsme se přes internet, bylo to u kamarádky, protože já ho doma nemám. Když jsme spolu hovořili, najednou nám do hovoru vstoupila moje máma. Ta umřela v roce sedmdesát devět a teď mi prostě chtěla něco říct. Po tolika letech mi vstoupila do hovoru s manželem.“
A co vám váš muž říkal?
„Bylo to naprosto úžasné, povídal o té své smrti a o tom, jak já jsem v tu chvíli byla v nemocnici. Přiznal se mi, že to vlastně zapříčinil on.“
Pavel Háša (†80)
Váš manžel?
„Ano, on mě chtěl vzít s sebou. Taky jsem měla umřít. Až teď si to uvědomil a při našem (posmrtném) rozhovoru se mi za to omluvil.“
Proč vás chtěl vzít s sebou?
„On byl dlouho mimo bytí a žití. Měl těžkého Alzheimera a prostě mě chtěl mít u sebe.“
Jsou případy, že manželé jsou na sebe tak fixováni, že umírají společně.
„Ano, přesně k této situaci došlo. Oba jsme byli na sebe tak napojení. Teď už jsem s ním napojená jen jako s bytostí.“
A myslíte si, že zase nezatouží po tom, vzít si vás k sobě?
„Je pravda, že ani teď to se mnou není dobré, v plicích mám tromby, nemohu dýchat, beru léky na ředění krve. Je to velmi nebezpečné.“
To nezní moc optimisticky...
„Ale manžel se už naštěstí smířil s tím, že nejsme spolu, a nějakou dobu mě tu ještě nechá, vždyť v osmdesáti zažívám svá nejlepší léta života.“
A co vám sdělila vaše matka?
„Strašnou zajímavost, po smrti neexistuje čas. Minuta a sto let je stejných. Tam je danost, což mě naprosto okouzlilo. O tyhle věci se zajímám a toto jsem slyšela úplně poprvé.“
