Matyáš Valenta (13): Fanda se mi hraje blbě!

Jsi dětskou hvězdou televizních seriálů, teď konkrétně Ulice. Nestoupá ti už trochu sláva do hlavy?

„To já nevím... určitě ne.“ (smích)

Co spolužáci? Jak ti dávají najevo, že jsi mediálně známý?

„V podstatě nijak. Jsem s nimi od první třídy, ani se o tom moc nebavíme. Snad z jiných tříd se mě občas někdo na něco zeptá.“

Holky ti nadbíhají?

(Smích) „Ne, nějak extrémně ne.“

U učitelů nemáš žádné plus nebo protekci?

„Spíš naopak. Učitele většinou nezajímá, že někde točím nebo hraji. Všechno si musím dodělat a doučit.“

Jaké jsi měl letos vysvědčení? Je to k chlubení?

„Myslím, že se můžu pochlubit. Samé jedničky to sice nebyly, ale měl jsem dvě dvojky. Ze zeměpisu a z matiky.“

To jsi dobrý. A jak na tebe reagují úplně cizí lidé? Už tě někdo požádal třeba na ulici o autogram?

„To se mi stalo hodněkrát. Často na mě, a to i spolužáci ze školy, volají ahoj Ulice, ahoj Fando a podobně.“

Takže většina cizích lidí tě zná hlavně pod tvým seriálovým jménem?

„Hodně lidí, a to mě překvapuje, si neumí odpojit roli od herce. Vidí ho jako jednu postavu. Například nedávno byla v Ulici aféra s panem Kukačkou, který unesl dvě ženy. Já hraji s Pavlem Rímským (představitel pana Kukačky – pozn. redakce) ve vinohradském divadle a on mi nedávno říkal, že nechybělo mnoho, aby ho začaly babičky mlátit deštníky. Mně se také ještě nestalo, aby mi někdo řekl ahoj Matyáši. Všichni mě znají jenom jako Fandu.“

Kromě školy točíš v televizi a ještě hraješ v divadle?

„Hraji ve dvou divadlech – ve vinohradském v představení Donaha, ve Švandově v Měsíci na vsi a teď budu hrát ve třetím. V Divadle ABC zkoušíme hru o indickém eposu Mahábhárata.“

V roli Franty Hrubého hraješ sám sebe, nebo se musíš vcítit do předepsané role?

„Spíš se musím vžít do té postavy, protože většinu věcí, co teď dělá Franta, bych já neudělal.“

V čem jsi jiný?

„Asi v reakcích. Fanda reaguje jinak než já. Například když měl nemocnou mámu, utíkal za ní ze školy, což bych já nedělal.“

To znamená, že někdy se ti jednání Fandy příčí...

„Teď zrovna Fanda zažívá takové to pubertální období, takže mi je protivný a hraje se to blbě.“

Tebe se snad pubertální období ještě nedotklo?

„Naši mi říkají, že to se mnou pěkné mlátí a možná už to lepší nebude.“ (smích)

Mluví ti do hraní rodiče? Mají nějaké připomínky nebo kritiku?

„Rodiče mě to celé učí. Role jdou všechny přes ně a jsem jim za všechno moc vděčný. Když se naučím text, probírám s nimi, jak to zahrát.“

V Ulici hraje i tvoje mladší sestra Anna-Marie. Představuji si, že té zase pro změnu radíš ty.

„Ona to má stejné jako já. O hraní si povídá s rodiči i zkouší s nimi. Ale když je na place, tak jí občas dávám nějaké připomínky já. Například jak se má chovat a podobně.“

Máš nějaké oblíbené herce?

„Mám. Zdeňka Svěráka a Ivana Trojana mám hodně rád.“

Kdy jsi stál poprvé před kamerou?

„Byly mi čtyři roky. Byla to malá rolička v reklamě, ani jsem tam nemluvil, jen jsem se usmíval v takovém červeném mechanickém autíčku. Byl to také zároveň můj první konkurs, který jsem vyhrál. Od té doby jsem natočil už přes dvacet reklam. Kromě toho jsem hrál v televizním seriálu Redakce a malou roličku jsem měl také v jednom německém filmu, který pojednával o Boženě Němcové.“

Chceš být hercem?

„Spíš režisérem. Už teď mám při natáčení spoustu nápadů, jak by to šlo udělat jinak, ale ze svého postavení to nemůžu řídit.“

Máš vůbec při svém vytížení čas ještě na nějaké koníčky?

„Mám. Hraji tenis a učím se na klavír.“

Jaké je tvoje nejmilejší jídlo?

„Určitě řecké pasticio, to je něco jako lasagne. Není to moc známé, ale je to strašně dobré.“

Jak strávíš zbytek prázdnin?

„Na dva týdny pojedeme do Francie, kousek od Saint-Tropez, kde se natáčeli slavní Četníci. Také jsem měl přes léto točit jeden film, ale bohužel to odpadlo.“

JAROSLAV BENDA