Otakar Brousek ml.: Moje největší průšvihy

Otakar Brousek dal celkem nedávno vale kariéře v divadle. Teď je prý konečně spokojený.

19. srpna 2007 • 02:00

Nebrání se adrenalinovým sportům a s oblibou jezdí na motorce pořádně rychle. V duchu osobního rebelství dal po letech vale angažmá v divadle a podle vlastním slov je teď konečně spokojený. Otakar Brousek (50) v rozhovoru pro Nedělní Aha! na sebe prásknul víc, než byste čekali!

Co je u vás momentálně nového?
„Nového? Pořád se něco děje. Nedávno jsem dal výpověď v Divadle ABC a momentálně natáčím a jsem hlavně zaměstnaný pokračováním seriálu Zdivočelá země.“

Proč jste odešel z divadla ABC?
„K tomu se nechci nějak konkrétně vyjadřovat. Teď jsem spokojený a není důvod řešit proč jsem před tím udělal toto či ono.“

Jak trávíte prázdniny či dovolenou?
„Každý rok jezdíme s rodinou na nějakou poznávací nebo odpočinkovou cestu, ale letos to nějak nevidím. Budu ve výškách, na střeše. Dělají mi totiž na domě novou střechu a já musím být stále přítomen.“

Hodil jste někdy po někom něco a treﬁl jste se?
„Ne, nehodil a jen tak ze vzteku bych to taky určitě neudělal. To vím, že nesmím.“

A co třeba okem po holkách?
„Tak to samozřejmě jo, po hezkých holkách házím okem pořád. Zvlášť od jara, kdy děvčata odhodí kabáty.“

Tak to v letních měsících máte žně?
„To ano, užívám si to plnými doušky.“

Jaký jste po ránu, když vstanete, usmíváte se, nebo spíše vůbec nemluvíte?
„Abych pravdu řekl, tak asi tak hodinu jsem nemluvný a protivný. Moje rodina si na to už naštěstí zvykla, ale jednoznačně nejlépe to snáší moje dalmatinka Sára.“

Jaký byl váš největší hazard v životě?
„Když jsem nevědomě procestoval na motorce Ameriku včetně proslulé Route 66 bez patřičného řidičského průkazu. V Americe to rozdělují jinak, než tady, a já měl řidičák na jinou kategorii motorek. To jsem ale zjistil až na zpáteční cestě. Na to opravdu nezapomenu, myslím, že tam bych z toho měl tehdy velký problémy.“

Naletěl jste někdy někomu?
„To jsem teda naletěl a fest. Koupil jsem si kdysi dávno auto, bylo to Fiat Tipo. Moc jsem si ho tenkrát přál! Když jsem ho viděl, moc si mi líbilo a jelo perfektně. Nadšeně jsem zaplatil a vyrazil k přepisu. Ale tam už auto nedojelo a navíc se zjistilo, že je kradené. Samozřejmě se po prodávajících slehla zem.“

Nosíte rád klobouky, kupujete si je sám, nebo je raději dostáváte?
„Většinu jsem si nakoupil sám, jen jeden jsem dostal od divačky Carusoshow a musím říci, že ho nosím doteď. Nosím různé klobouky k různým příležitostem, mám krásný ve stylu Indiana Jonese, který jsem si koupil v Americe v Údolí smrti, také mám oblíbený Panama klobouček.“

Máte nějaký nevšední zážitek z dovolené?
„Na jeden si vzpomínám. Jeli jsme s mojí ženou a malým Ondrou do Maďarska. Z hecu jsme si propíchli uši a navlékli náušnice, protože se to v této zemi nosilo. Malý Ondra, kterému bylo tehdy osm, to ale odmítl a ukázalo se, že na tom byl pak nejlépe. Když jsme se totiž vrátili do Čech, tak v divadle to vůbec nechápali. Tehdejšímu řediteli jsme se snažili namluvit, že si nás na hranicích takhle označkovali a on nám to i na chvíli uvěřil. Víte, zde to bylo tehdy naprosto nepřípustné.“