Milada Kerndlová, manželka zpěváka Ladi Kerndla: Rakovina je prokletí naší rodiny

Bojuji s ní už tři roky

Jenže se stal zázrak a Miladin muž svůj boj s rakovinou vyhrál. Ale prokletí smrtelné choroby tím rodina nezlomila, naopak. Přesně o deset let později, na den Svatého Valentýna, lékařka Miladě sdělila, že rakovina se rozrůstá v jejím těle…

Z preventivní prohlídky se stalo drama

Přesně deset let poté, co jazzovému zpěváku Laďovi Kerndlovi oznámili, že má rakovinu a dávali mu osmačtyřicet hodin života, dozvěděla se stejnou diagnózu i jeho žena Milada. Lékaři u ní objevili rakovinu prsu. „Asi o půl roku jsem promeškala pravidelnou dvouletou lékařskou prohlídku na mamografu (speciální rentgenové vyšetření – pozn. redakce). Stále jsem si nemohla najít čas zajít do ordinace, měla jsem v té době dost práce. Až jednou, když jsem doprovázela tchyni po zlomenině krčku na kontrolu do nemocnice, jsem si vzpomněla, že mám v peněžence lístek na preventivní vyšetření. Asi po měsíci jsem se pak dozvěděla, že se paní primářce na výsledcích něco nezdá,“ vzpomíná na počátky zákeřné nemoci paní Milada. Následovalo další vyšetření na ultrazvuku a potom biopsie (odebrání vzorku tkáně na rozbor). Už při posledním vyšetření cítila, že je zle. „Patnáct let jsem pracovala jako rentgenová laborantka, otec mi zemřel na rakovinu ve dvaapadesáti letech, takže jsem dobře znala reakce lékařů. Když jsem viděla, jak se paní primářce náhle nahrnula krev do hlavy a jak v jednom momentu znervózněla, tušila jsem nejhorší. Řekla mi sice, že teprve až výsledky definitivně potvrdí diagnózu, ale zároveň dodala, že můj manžel se s nemocí úspěšně popral a že podobně se s rakovinou vypořádám určitě i já. Potom si vzala číslo mého mobilu s tím, že mi výsledky zavolá. Následovaly dny čekání a každé nové zazvonění telefonu mi okamžitě zrychlilo srdeční tep.“

Ortel přišel po telefonu

Mobil zazvonil v okamžiku, kdy Milada vezla dceru Terezku autem z vystoupení. Zastavila a hlas ve sluchátku jí změnil život. „Paní Kerndlová, je mi to moc líto, ale výsledky jsou pozitivní,“ sdělila jí primářka a zároveň zdůraznila, že řešení musí být radikální. „I když jsem takovou zprávu tušila, zaskočilo mě to. Terezka byla první, komu jsem to řekla. Nemluvila a okamžitě se rozplakala. Stejně reagovala i moje maminka a o několik minut později doma i manžel. Nikdy v životě jsem ho neviděla tak brečet,“ vybavuje si bezprostřední reakce svých nejbližších Milada. A jaké myšlenky se rojily hlavou jí? „Napadlo mě, kolik času mi ještě zbývá a zda například uvidím Terezu maturovat. Také, co si tu potom počnou Laďa s dcerou? Promyslela jsem si dokonce, jak a kde chci být pohřbená a že chci být spálená. Počítala jsem se smrtí a pro ten případ jsem s novinářkou Leou Slámovou napsala knížku Ze světa dětí do světa dospělých. Měl to být dárek Terezce k jejím osmnáctinám a zachycuje její život od narození až do plnoletosti. Měla to být vzpomínka na to, co jsem v té době prožívala,“ vzpomíná. Milada myslela racionálně, dlouho byla silná, ale pak se dostavila krize. Najednou cítila potřebu být se svým problémem sama a odjela do pronajatého bytu v Praze. Seděla v křesle, přemýšlela a celý den brečela. V duchu si promítala svůj dosavadní život. Ráno se probudila rozhodnutá s nemocí bojovat. Se slzami se vyplavily i černé myšlenky.

Boj s nemocí

I když původní prognóza hovořila pouze o operaci, skutečnost byla jiná. Po operaci následovala chemoterapie a ozařování. „Paní primářka Neumanová z brněnské nemocnice Na obilném trhu mi doporučila radikální léčbu,“ líčí svůj boj s nemocí Milada, která kromě chemoterapie podstoupila celkem 25 ozáření. Vypadaly jí vlasy a i když to dopředu věděla, netušila, jak těžké je se s tím vyrovnat. Po druhé chemoterapii, když měla všude po domě chomáče vlasů, poprosila manžela, aby jí zbytek vlasů oholil. Také jí občas něco vypadlo z rukou, ve kterých neměla cit. Během léčby navíc přibrala deset kilo. „Když máte oporu v rodině, včetně maminky, zvládá se všechno mnohem lépe. Dokonce jsme mnohé věci brali s humorem. Například, když jsme šli s Láďou vybírat paruky, mluvili jsme o změně image,“ usmívá se vzorná pacientka, která se s nemocí snaží žít, byť stále užívá cytostatika (léky proti bujení zhoubných nádorů – pozn. redakce). Každé tři měsíce dochází na kontroly a na výsledky čeká vždy s obavou. Na druhou stranu si říká, že i kdyby se její stav zhoršil, naděje na další léčbu vždy zůstává.

Léčba se neobešla bez následků

S nemocí Milada bojuje úspěšně, ale svou daň za záchranu života a náročnou léčbu platí neustále. „Dodnes mě bolí nohy, mám ochrnuté prsty na nohou a trpím velkými bolestmi hlavy. Občas mám pocity, jako by mě někdo vypnul, těžko se koncentruji a někdy jsem tak unavená, že musím zůstat ležet,“ přibližuje své stavy Milada. Je přesvědčena, že pro své vyléčení udělala maximum. Díky tomu, že rakovinu prodělal i manžel, byl i její přístup k nemoci jiný. Časem o ní přestala přemýšlet a snažila se žít, jako by se nic nedělo. Na sebevraždu prý nikdy nepomyslela, zato došla k zajímavému zjištění: Daleko větší strach a starost měla o manžela. Z každého zhoršení jeho stavu byla ve stresu, a když ho někde píchlo, nebo mu najednou tekla krev z nosu, dohánělo ji to k šílenství. O sebe se tolik nebála a své potíže se snažila nedávat najevo. „Nemoci svých nejbližších zkrátka snáším mnohem hůř,“ říká Milada.

Chci, aby o tom ženské věděly!

Když přišla primářka brněnské nemocnice Renata Neumanová s myšlenkou pořádat setkání a konference pro pacientky postižené rakovinou prsu, nabídla jí Milada Kerndlová prostory jejich nově přestavěného statku. „Máme za sebou dva ročníky těchto setkání, kterých se vždy zúčastnilo kolem devadesáti žen z Brna a okolí. Na jaře se u nás zkrátka sejdou pacientky v léčení, nebo po léčbě, kterým přednášejí onkologové, operatéři, plastičtí chirurgové, psychologové i jiní odborníci. Ženy by neměly podceňovat preventivní prohlídky a měly by si na sebe najít čas,“ zdůrazňuje Milada Kerndlová, která až příliš dobře ví, o čem mluví.

Rakovina prsu
Co je dobré vědět?

Kdy se může objevit?
Nejčastěji jsou postiženy ženy nad 50 let. Nádory vznikají za současného působení několika různých nepříznivých podmínek. V případě rakoviny prsu se pravděpodobně jedná především o genetické vlohy, působení hormonů a vliv diety. Výskyt rakoviny v prsu v rodině zvyšuje riziko onemocnění i u dalších příbuzných žen. Nejrizikovější je výskyt u matky, sestry nebo dcery.

Jak se projevuje?
V počátcích se obvykle nemusí projevit nijak, později na sebe upozorní přítomností hmatatelného útvaru v prsu nebo jeho okolí. Nádor dokonce může měnit tvar prsu! Některé typy nádorů se pak projevují mléčným nebo krví zbarveným výtokem z bradavky.

Co si počít?
Pokud narazíte na nepatřičný útvar ve svém prsu, nepanikařte, většina takto nalezených buněk totiž není zhoubná! Samozřejmostí je ale návštěva doktora. Podobná situace nastává i v případě výtoku z prsní bradavky. Ten také většinou nemusí znamenat přítomnost rakoviny, přesto by o něm měl vědět lékař! Při podezření na rakovinu vás lékař může poslat na ultrazvukové vyšetření prsu nebo na mamografii (zjednodušeně řečeno speciální rentgen). O charakteru útvaru pak poskytne informace vyšetření vzorku tkáně.

Jak se rakovina léčí?
V léčbě se uplatňuje několik základních metod, které se někdy kombinují. Chirurgická léčba spočívá v odstranění části tkáně s nádorem nebo celého prsu. Po operaci (někdy i před ní) může následovat ozařování nebo chemoterapie. Obojí slouží k úplnému zničení všech zbývajících nádorových buněk. Nezbytnou součástí léčby je často imunoterapie, zaměřená na podporu obranného systému organismu.

Šance na uzdravení je vysoká!
Rakovina prsu je smrtelná choroba, která postihuje přibližně každou 5. ženu. Ročně touto formou rakoviny v Česku onemocní pět tisíc žen, dva tisíce z nich nemoci podlehnou. Mnohé z nich zbytečně, protože ve strachu ze ztráty prsu příliš dlouho váhaly s návštěvou lékaře. Při včasném odhalení rakoviny je šance na vyléčení velmi vysoká. Ženy nad čtyřicet let by proto neměly zanedbávat preventivní prohlídky!

Autor: Jaroslav Benda
Foto: Jaroslav Benda, archiv, Martin Pekárek