Profesor Čornej o ženách Otce vlasti: Karel IV. byl proutník!
Ve druhé části našeho seriálu o Otci vlasti Karlu IV. se zaměříme na císařovy manželky a milenky. Ze seriózních zdrojů víme o dvou doložených záletech, z nichž z jednoho vzešel ve Francii i nemanželský syn Gion. Jak to měl Karel IV. se ženami nám pomohl objasnit přední český historik, profesor Petr Čornej.
Panovnické sňatky bývaly většinou čistě pragmatické, takové sňatky z rozumu. Jak to bylo v případě Karla IV.?
„Karel IV. měl čtyři manželky a všechny sňatky byly čistě politické. Jen o dvou z nich můžeme říct, že mezi manželi pravděpodobně existoval citový vztah, obapolná láska.“
O které dvě manželky se jednalo?
„První byla stejně stará Markéta z Valois, které se kvůli blond vlasům říkalo Blanka. Formálně byli s Karlem sezdáni již v sedmi letech, ale žít spolu začali až poté, co dospěli k bodu fyzické dospělosti. Předtím spolu vyrůstali a hráli si jako děti. Blanka zemřela, když bylo Karlovi dvaatřicet. Druhá manželka, kterou Karel miloval, byla jeho v pořadí třetí žena, krásná a plavovlasá Anna Svídnická. Tu původně vybral pro svého syna Václava, který však zemřel ještě jako kojenec.“
Když si ji bral, byl zřejmě o dost starší než ona?
„Ano, v době sňatku jí bylo čtrnáct let. Mezi nimi byl značný věkový rozdíl třiadvaceti let a jednalo se o klasický vztah zralého muže, zamilovaného do sotva dospělé krásky. Z její strany se zase jednalo o obdiv ke zkušenému muži. Bylo to šťastné manželství, ale Anna zemřela při porodu, což tenkrát byla pro ženy celkem běžná smrt. Z jejich manželství vzešel budoucí následník trůnu
Václav IV. a dcera Alžběta.“
Zbývají ještě dvě manželky. V pořadí druhá Anna Falcká a čtvrtá Alžběta Pomořanská. Mohl byste je nějak charakterizovat?
„V případě Anny Falcké se jednalo o ryzí politický sňatek, kterým Karel získal na svou stranu kurfiřta Rudolfa Falckého. Anna však poměrně brzy zemřela. Čtvrtá manželka byla Alžběta Pomořanská, žena, která lámala podkovy a ohýbala železa. Byla i dost politicky ambiciózní a jejich vztah byl zřejmě značně oficiózní. Z jejich soužití se mimo jiné narodil pozdější císař Zikmund. Alžběta přežila Karla o patnáct let.“
Jsou informace o fyzické síle Alžběty Pomořanské doložené? Nemůže se jednat o fámy?
„Píše to kronikář Beneš Krabice z Veitmile, který ji znal osobně. Byl nejen kronikář a církevní činovník, ale také ředitel stavby svatovítské katedrály, kde má i svoji bustu. Takže víme, jak vypadal. Alžběta byla každopádně proslulá svojí silou, kterou na Karlovo přání občas demonstrovala i ve společnosti císařových hostů a přátel.“
Zajímalo by mě, zda měl Karel IV. nějaké milenky. Na jednu stranu byl sice silně věřící, ale na druhou stranu nemusely politické sňatky uspokojovat jeho erotické touhy.
„Karel IV. měl samozřejmě i lidské slabosti. Víme nejméně o dvou milenkách, ale asi jich bylo více. Poprvé se zapletl ve svých sedmnácti letech v Itálii, kde dlel tenkrát se svým otcem. Během karnevalu v Lucce upadl do osidel nemanželského styku a dost to potom prožíval. Trápily ho výčitky svědomí vůči Blance z Valois, která tam s ním tenkrát nebyla.“
Takže svého »úletu« upřímně litoval?
„Dost se trápil a 15. srpna 1333 o velkém svátku Nanebevzetí Panny Marie měl sen, ve kterém se mu zjevil archanděl. Ten jeho vzdálenému příbuznému uťal pohlavní úd, čímž ho potrestal za hřích smilstva. Karel se zanedlouho svěřil se svým snem otci, ale ten mu řekl, ať snům nevěří. Následně přišla zpráva, že dotyčný muž zahynul při dobývání hradu.“
A ta druhá milenka?
„Víme ještě o nějaké Francouzce, se kterou měl románek v roce 1365, když navštívil Avignon a Burgundsko, kde byl korunován na burgundského krále. Když mu pak dotyčná přivedla při poslední návštěvě Paříže v lednu 1378 ukázat svého dvanáctiapůlletého syna, bez mrknutí oka ho uznal jako svého nelegitimního potomka. Postaral se i o jeho hmotné zabezpečení. Víme jen, že se jmenoval Guillaume (Vilém), ale nevíme, co s ním bylo dál. Jeho stopy se ztrácí.“
