Matka posledních českých čtyřčat: Nám nikdo nepomohl, ale rodině paterčat nezávidím!

Okamžitě se vyrojily desítky tisíc lidí, kteří poukazovali na to, že zatím romská rodina Kiňových dostala od státu a sponzorů všechno, čtyřčata bílých Janušových prakticky nic. Rázem se ze zázraku, kterým bezesporu narození pěti zdraví děti je, stal nechutný souboj s rasistickým podtextem. Co na to říká maminka Janušová (39), která se nechtěně stala symbolem nespravedlnosti tohoto státu?

Jak to všechno vzniklo?
Rodina Janušových byla do celé kauzy zatažena úplnou náhodou. Někdo totiž našel článek, který o rodině vyšel v deníku Aha! a umístil ho na sociální sítě (link na článek najdete pod tímto odstavcem). Ten někdo ale neuvedl, že článek je starý šest let a dal ho přímo souvislosti s porodem milovických paterčat! Na internetu se text začal šířit rychlostí blesku, zvlášť, když ten, kdo ho dal do oběhu, k němu napsal: „HOLT MUSÍTE MÍT SPRÁVNOU BARVU!“. V době, kdy národ pobouřily útoky Romů v Duchcově, vše zafungovalo jako výbušná směs. Sociální sítě okamžitě zasypaly tisíce názorů tohoto typu: „Jsou bílí, tak tehdy nedostali nic, musíte být cikán, aby se o vás zajímali. Je to rasismus naruby.“ Opravdu to tak vidí i maminka čtyřčat Denisa Janušová (39), která se nedobrovolně i s rodinou stala důkazem nespravedlnosti?

Poslední čtyřčata v Česku: Žijí v 1 + 1 a bez peněz!

Celý článek

.

Žádné články, ani fotky

Deník Aha! o rodině Janušových psal před šesti lety a čtenáři to nyní připomínají. Dětičkám už teď bylo deset, žijí na Moravě a rozhodli jsme se je znovu navštívit s tím, jestli situace byla a je opravdu tak nezáviděníhodná v porovnání s romskou rodinou.

Sympatická maminka Denisa Janušová (39) ovšem nechtěla o nějaké publicitě ani slyšet. V malém domku v Blišišcích, což je část obce Koryčan nedaleko Kroměříže, nám málem zabouchla dveře před nosem. „Nebudou žádné fotografie,“ pravila pak o poznání smířlivěji a dala se do řeči. „Všechny jsem odmítla a jsou tak naučeny i děti. Nemají se s nikým bavit,“ pověděla. Prý už volali z některých televizí, zájem o rozhovor tlumočil i starosta.

Závist sousedů

Nikdy prý jim články nic dobrého nepřinesly, spíš naopak. Lidé záviděli, ukazovali si prstem, nepřáli jim. „Kde jste byli celých těch deset let? Pište si raději o tom, jak vás přemlouvají lékaři, abyste v těhotenství počet dětí redukovala,“ rozohnila se paní Janušová.

Přestěhovali se ke Koryčanům z Vysočiny, tady si pořídili bydlení a chtěli žít po svém. „Jenže závist je hrozná vlastnost, většina si myslí, jak se máte od začátku dobře, co pro vás kdo všechno udělal. Každý si myslí, co všechno jste dostali zadarmo,“ kroutí hlavou Denisa.

Dopisy babiček je držely nad vodou

Prý tomu tak není. Nikdo ale údajně nechce slyšet pravdu, připustit si, že by tomu mohlo být jinak. „Nemám tady kvůli tomu dokonce ani žádnou kamarádku, nad vodou mě dlouho držely dopisy, které nám chodily i od cizích lidí, neznámých babiček. Psaly o tom, kolik dětí vychovaly, že mají velkou rodinu i nadále a jak moc mi fandí,“ vypráví maminka krásných čtyřčat. Ven z domu je nepustí, ale dvě nazrzlé hlavinky se za oknem ukážou. „No jo, dva jsou blonďáci, dva zrzatí. Vždycky kluk a holka a kluk a holka,“ usměje se. I na starých fotkách je to krásně vidět.

Jenže hovor se zase rychle vrací zpět k ožehavému tématu. Opravdu to tahle rodina neměla jednoduché, mnoho péče, jako mají dnešní paterčata Kiňova, se jim nedostalo. „Nikdo nevidí, kolik úsilí nás pořád stojí vybudovat třeba jen nějaké zázemí. Lehké to nemají ani naše čtyřčata, raději ani nechodí do školy do nedalekých Koryčan, ale dojíždějí až do Střílek. V malotřídce jen jen deset dětí, z toho jsou čtyři naše.“ Kdysi jim dokonce nechtěli vzít všechny děti do školky s tím, že je málo místa.

Jak jezdila s dvěma kočárky

Paní Janušová popisuje, jak zvědaví umějí být sousedé. „Stačí, když k baráku přivezeme něco většího, a už si každý hned myslí, co jsme kde všechno dostali zadarmo. Je to smutné.“ Nezávidí ostatním rodinám se čtyřčaty, už z praktického a logistického hlediska je to hodně náročné. „Jezdila jsem s dvěma kočárky pro dvojčata, jeden jsem tlačila před sebou, jeden za sebou táhla.“

Posílali jim ošetřovatelky pod parou

Dobře to všechno ví, co to obnáší, i nejstarší dvacetiletá dcera Kristýna. „Protože to všechno absolvovala se mnou.“ A to nemluví ani o pečovatelkách. Na jednu měli nárok, ale jaké k nim byly posílány… Prý hrozné! „Třeba u jedné z nich nebylo nic výjimečného požívání většího množství alkoholu. To víte, jsme v oblasti slivovice. Dokonce byla posilněna alkoholem, když k nám přijeli zástupci ze zdravotní pojišťovny a mysleli si, že je tak namol moje matka. Ta pečovatelka později dokonce umrzla.“

Všechno kupují čtyřikrát

Raději už se nechce bavit, děti chrání před mediálním tlakem. Rodina s pěti dětmi se pomalu dostává na lepší úroveň. Začínali na podpoře, pan Januš jeden čas neměl ani práci. „Je to lepší, ale musíme se hodně otáčet. Jen si to zkuste, kupovat všechno čtyřikrát,“ zavírá dveře a tón hořkosti v hlase je pořád znát.

POZOR! DISKUTOVAT MŮŽETE POD ČLÁNKEM OD 12 HODIN NA NAŠEM FACEBOOKU. STAČÍ KLIKNOUT ZDE.