Vozíčkář Robert Novotný se rozhodl: Přeplavu kanál La Manche!
4 fotografie
Stačila chvilka nepozornosti a život se mu změnil od základů. Robert Novotný (42) se po úrazu páteře ocitl na vozíku, následně přišel o rodinu i zaměstnání. Řada lidí se po takových kopancích uzavře do sebe, tráví hodiny před televizí a živoří na sociálních dávkách. To ale není Robertův případ.
Rozhodl se, že osudu ukáže, kdo je opravdovým pánem jeho života a vytkl si hned tři velmi náročné cíle: být úspěšný ve veslování, zdolat horu bez vozíku a přeplavat kanál La Manche. To vše samozřejmě bez nohou, které necítí...
Pád z deseti metrů
Robert pracoval jako arborista, neboli člověk, který odborně prořezává nebo kácí stromy. Například takové, které rostou tak blízko domů, že je nelze zlikvidovat vcelku, ale pouze po částech směrem od špičky. Jednotlivé odřezané kusy se pak po odříznutí spouští na zem. 30. března 2008 šel Robert do práce jako obvykle, ale domů se ten den nevrátil.
„Ve Štěchovicích, v chatové osadě Luisiana jsem si stoupl na větev dubu, které se říká vlk, a ta moji váhu neunesla. Jedná se o nepravou větev, která není zakořeněná v kmeni, ale pouze v lýku. Zřejmě jsem tenkrát nebyl plně koncentrovaný a výsledkem bylo, že jsem spadl asi z deseti metrů na záda,“ vzpomíná na osudný okamžik svého života Robert.
Porušená mícha
Po pádu utrpěl tříštivou zlomeninu prvního bederního obratle s porušením míchy. Zůstala mu částečná hybnost v levé noze, na pravou zcela ochrnul. Ze samotného pádu si pamatuje pouze moment, kdy pod ním povolila větev a on se náhle ocitl v území nikoho. Vše ostatní se odehrálo v takové rychlosti, že nic jiného vnímat nestačil.
„Pamatuji si pouze to, jak ležím hlavou směrem ke stromu. To znamená, že jsem se při dopadu musel ještě odrazit a otočit. Potom přijela sanitka, která mě odvezla do nemocnice,“ vrací se k osudnému pádu ze stromu otec dvou malých dětí.
Věděl, že skončí na vozíku
Že skončí na invalidním vozíku, Robertovi nikdo z lékařů oficiálně neoznámil, přesto ho tato skutečnost příliš nepřekvapila.
„Člověk od začátku tuší, že se stalo něco vážného. Když vám v nemocnici zkoušejí, zda máte cit v nohách a nic necítíte, je vám to jasné. Ostatní odečtete z chování lékařů, i když mají tendenci situaci mírnit. Jakmile jsem se vymotal ze všech těch narkóz a operací a dostal se opět do racionálního stavu mysli, vše jsem si plně uvědomil. I když natvrdo mi to nikdo neřekl,“ vysvětluje Robert, který strávil tři měsíce ve Fakultní nemocnici v Motole a dalších pět měsíců na rehabilitaci v Kladrubech.
Doma na něho čekala přítelkyně a jejich dvě malé děti. Mladšímu synovi tenkrát byly tři měsíce. Ze společného rodinného života se však Robert dlouho netěšil. Nebylo vůbec snadné vyrovnat se s novou situací, s handicapem vozíčkáře a invalidním důchodem.
Rodina se rozpadla
Návrat z rehabilitace v Kladrubech nebyl lehký. Po dobu Robertovy nepřítomnosti se o dům, zahradu a děti starala sama přítelkyně a za osm měsíců měla starostí nad hlavu. K tomu přibyl i Robert na vozíčku.
„Když jsem se vrátil, měl jsem starosti hlavně sám se sebou, zkrátka jsem byl k ničemu. Navíc jsem měl jeden čas problémy i s alkoholem, šlo to jedno k druhému. Náš vztah s přítelkyní se zhoršoval, spirála problémů se roztáčela a skončilo to rozchodem. V současné době je i s dětmi na severní Moravě,“ říká o konci jejich společné životní etapy Robert.
Mluví bez výčitek, pro rozhodnutí své přítelkyně má pochopení. Dnes žije v domě se svou matkou a i na invalidním vozíku dokáže chlapskou práci na baráku zastat. Řeže a štípá dříví, chová včely a sportuje.
Já ten kanál přeplavu!
Robert trpí neuropatickými bolestmi, které způsobuje poškození míšních nervů. V praxi to znamená, že ho bolí noha, ve které nemá cit. Na to nezabírají žádné prášky a hlavně v zimě jsou bolesti často nesnesitelné. Jediné, co spolehlivě pomáhá, je voda. Nejen na bolest, ale celkově.
„Plavání mám rád, voda je prostředí, ve kterém se cítím nejvíce svobodný. Ve vodě je můj handicap méně svazující,“ vysvětluje Robert, který začal letos na jaře intenzivně trénovat plavání.
Na své dvaačtyřicáté narozeniny zvládl zhruba desetikilometrový úsek mezi slapskou a štěchovickou přehradou nad očekávání lehce, rád také trénuje proti proudu přímo pod slapskou přehradou, kde je navíc i nejstudenější voda.
Ty cíle mě ženou vpřed
„Mám před sebou celkem tři hlavní cíle. Vrcholem mých plaveckých plánů je přeplavat kanál La Manche, znamená to však ještě hodně dřiny. Dalším cílem je závodní veslování, se kterým jsem už začal a jako vozíčkář bych chtěl zdolat vrchol nějaké pro vozík nepřístupné hory, nebo alespoň svahu. Například horu Plechý na Šumavě. Jen tak po čtyřech, s cepínem a za pomoci kvalitní a speciální výstroje, kterou jsem schopen i sám navrhnout. Kdyby se našla nějaká firma, se kterou bych na tom mohl spolupracovat, bylo by to ideální. Nikde na světě se zatím nic takového pro vozíčkáře nevyrábí,“ upřesňuje své plány činorodý muž, který se svému osudu nepodal a rozhodl se s ním bojovat po svém. Vůlí a aktivní činností, na kterou by si ani zdraví netroufli.
Kanál La Manche
- Šířka: 34 km, vlivem silných proudů však musí plavec překonat okolo 50 km.
- Teplota vody: 9 – 16 °C
- Hloubka: max. 172 m
- První pokořitel: Matthew Webb (1875)
- První Čech: František Venclovský (1971)
4 fotografie
