První interview Toma Řepky juniora o Spartě, nepříteli ze Slavie i o Brücknerovi... POZOR, ŘEPA II.

Je to jeho úplně první novinové interview v kariéře. Jednou bude třeba slavný a dá desítky a stovky dalších takových rozhovorů. Ale tohle bude první! Nebo, zrovna jako teď táta, zamkne pusu před novináři na zámek a nic z něj nedostanete. A o to bude pak tohle povídání vzácnější. Tak pro jistotu: budoucí hvězda českého fotbalu TOMMASO ŘEPKA (7) exkluzivně pro Aha! odpověděla na několik otázek. Bude po tatínkovi stejný divoch? Nebo se jablko trochu zakutálí od stromu? „Ne, ne, budete to s ním mít těžké. A rozhodčí, ti ať se těší,“ směje se Tomáš Řepka, obránce pražské Sparty. Doprovodil malého Toma, mrňavého sparťánka, a pomáhal mu na některé dotazy odpovídat. Sám zrovna rozhovory neposkytuje, tak poslal synka. Vyjde to takřka nastejno, oba jako by si z oka vypadli, oba fotbal prožívají do morku kosti. Nuže, seznamte se…

Tome, tak jaká je forma?
„Dobrá, všechno v pohodě.“

Na jakém místě hraješ? Jako táta v obraně?
„Hraju v útoku, dávám góly. To je lepší. Můžu góly slavit a ne čekat, až mi někdo nějaký dá.“

Nikdy jsi nechtěl být obránce?
„Nechtěl, když se to vybíralo, tak jsem řekl, že chci dávat góly.“
Do rozhovoru se vkládá táta Tomáš: „Dáváš góly, jsi víc vidět a jsi slavnější. Vybral jsi si dobře. Podívej, jak na mě občas křičí, když dostaneme gól.“

Jak vlastně slavíš góly?
„Dávám ruce nahoru a křičím. Mám vždycky radost.“

Kdo je tvým největším fanouškem?
„Táta, máma i ségra. Všichni stejně. A já zase fandím tátovi, když hraje v lize. Nechci, aby dostala Sparta gól. A musí vyhrát titul.“

Chodí maminka na tvoje zápasy?
„Chodí a říká, že je to lepší, než chodit na chlapy. Říká, že se víc snažíme a tolik se nepokopeme.“

Slavil jsi s tátou loni titul?
„Slavil, ale stejně jsem musel jít spát a táta pak šel ještě v noci slavit. Ale byli jsme i nahoře na ochozu na stadionu, když se předával pohár. Celý náš tým. Všichni kluci.“

Sáhli jste si na pohár?
„Na oba poháry. Sparta vyhrála přece dva poháry.“

No jasně. Ten za vítězství v lize i za domácí pohár ČMFS.
„To jen tak někdo nemá.“

Jestlipak někdy takovou trofej také vyhraješ?
„To bych chtěl. Klidně pět. Nebo deset.“

Přestoupil bys do Slavie?
„Nepřestoupil. Nikdy. To ani náhodou.“
Táta zase napovídá: Co je Slavie?
„Největší nepřítel! A se slávistama se nebavíme.“

Ty nemáš kamarády slávisty?
„Tady jsou jen sparťani. Sem slávisti nesmí.“

Jaké máš fotbalové vzory?
„Ronaldinho, Eto‘o, Kaká a strejda Mára Kulič.”

Pověz, jaké to bylo, když jsi šel s tátou na hřiště za ruku, za chvíli začínal zápas a lidi tleskali?
„Tak to bylo krásný. Akorát by měli ještě víc fandit. A mělo by jich přijít víc. Sparta je přece nejlepší.”

Máš dres na fandění?
„Mám dres West Hamu i Barcelony, čepici a šálu Sparty, mám všechno.“

Pověz čtenářům, jestlipak je táta doma hodný?
„Je. Moc hodnej.“
„Co to povídáš, taky přece umím zakřičet. I na zadek nějaká sedne, když zlobíš. To by lidi nevěřili, že na hřišti zlobím a doma jsem hodný,“ kárá naoko »Řepa« milovanou ratolest.
„Tak jo, táta někdy zařve. Ale já moc nezlobím.“

Kam to chceš jednou dotáhnout?
„Chci hrát ligu za Spartu. A Ligu mistrů. Jako táta.“

A co reprezentace? Tam bys nechtěl hrát?
„Tam ne. Tam je trenér Brückner. A ten by mě nevzal.“

Jeho ale někdo časem vystřídá.
„Ba ne, táta říkal, že tam bude pořád. Že je to marný.“
„To jsem říkal kdysi v legraci. Ale je fakt, že se jménem Řepka to nebude mít určitě lehký,“ směje se zase »Řepa« starší.

Hádáš se s rozhodčími?
„Ne. To se nesmí.“
„Já myslím, že to jednou přijde. Že se mají na co těšit. Aby si nemysleli, že až skončím, bude klid,“ popíchne tatínek, letitý postrach sudích. „Liga potřebuje rafany.“

Viděl jsi tátu, jak se na hřišti rozčiluje?
„Viděl, je celej červenej.“

A ještě se přiznej: Umíš si zavázat tkaničky u kopaček?
„Někdy jo. Ale někdy mi je utáhne táta nebo trenér.“

Napsali mu: Buldok!

Fanoušek by ho nepoznal. Je klidný, usměvavý, usrkne kávu a hledí oknem na hřiště, jak se synek chystá k tréninku. Kecá s ostatními tatínky a nejmenší sparťánci jdou na to. Šinou se do nafukovačky na Strahově, v tréninkovém centru Sparty, a táta Tomáš Řepka dohlíží, jestli se pokračovatel fotbalového rodu náhodou nefláká.

Kdepak, malý Tommaso dře nejvíc. „Má dobré hodnocení. Dokonce mu napsali, že je jako buldok. Umí se zatnout a vytrvat. Nic neodflákne. To se mi na něm líbí. A moc ho to baví,“ libuje si Řepka.

Třikrát týdně vozí svého prvňáčka na Strahov, trpělivě čeká, až skončí s tréninkem. Pak ho naloží do auta a jedou domů. Dělají to tak tisícovky rodičů, proč by měl být slavný »Řepa« výjimkou? „Baví mě koukat, jak se ti caparti snaží. Já bych Toma i klidně trénoval. Až mu bude osm, devět, deset,“ plánuje. S těmi nejmenšími by to neuměl, ti nejstarší už by ho tak nebavili. „Mám rád, když vidím pokroky, když se ti kluci snaží.“ Kluci okolo Řepky juniora už hráli předzápas na Letné. Před posledním kolem loni s Mostem. Pak Sparta dobyla titul. „Tak si mladej trávu i stadion vyzkoušel a moc se mu to líbilo.“ Tommasův ročník také loni doprovázel hráče áčka k domácím zápasům. Šli za ruku s letenskými hvězdami a tleskal jim celý stadion.

Prcek Tom proto už zná tátovy spoluhráče. Marka Kuliče nebo Pavla Horvátha. A od nich dobře ví, že fotbalista má být trochu rošťák. „Jsou nejlepší. Je s nima sranda,“ práskne Tommaso. Jednou chce s kamarádem ze třídy a klubu Adamem Holečkem hrát za sparťanské áčko.