Slovenská herečka Zuzana Fialová (43) nejen o tom, jak si vzala od života rok volna: Proč utíkám na Elbu?
Změnila svůj život. Slovenka Zuzana Fialová (43), kterou na podzim uvidíme v kinech hned ve dvou filmech - Čára a 8 hlav šílenství -, se snaží před kariérou upřednostnit svoje potřeby a pocity. Práci si pečlivě vybírá, odmítla už řadu nabídek, a dala přednost pobytu ve starém rodinném domě na italském ostrově Elba. Čemu se tam rozvedená herečka nejraději věnuje? V rozhovoru rovněž prozradila, jak zvládá lechtivé scény při natáčení a jak je na tom momentálně s láskou.
Před časem se o vás mluvilo v souvislosti se syndromem vyhoření…
„Vzala jsem si od svého života rok volno, kdy jsem vůbec nepracovala. Našetřila jsem si peníze a byla jsem jen sama se sebou. Chodila jsem do lesa a najednou se mi ten čas jako žvýkačka natáhnul do dětského rozměru. Prostě ráno vstanete a máte před sebou nekonečný letní den, kdy se jen loudáte. Já se opravdu miluju a tohle to je výsledek toho všeho.“
Co vás k tomu vedlo?
„Dopracovala jsem se k tomu sérií rozhodnutí. Jestli mi opravdu záleží být na obálkách časopisů a hrát ve filmech, které mě vlastně nezajímají, nebo zda si vybírat jen věci, který mě někam posouvají, a užívat si život. Protože on pak není až tak drahý. Častokrát pro mě byl nejdražší ten hon za kariérou. Pořád někam chodit, ukazovat se, mít drahý oblečení…to už opravdu nechci.“
Jak tedy máte zorganizovaný svůj čas?
„Mám pro sebe hodně času. Rychle jsem porodila, rychle vychovala syna a mám svatý klid. Když už kývnu na nějakou nabídku, tak se v tom období ničemu jinému pracovně nevěnuji. Ve volnu hodně maluju, někdy i osm nebo dvanáct hodin v kuse. To mě neuvěřitelně uklidňuje. Také čtu, nejradši na skále u moře.“
Jezdíte často k moři?
„Různými rodinnými propojeními máme dům na italské Elbě, kam nikdo nemá čas jezdit, kromě mě. Je to starý kamenný dům a tam maluju i čtu. Je to skvělý! Odložím telefon a jsem v jedněch šortkách a tričku. Pak se vrátím do Bratislavy, kde rychle udělám svoji práci. Takhle já žiju!“
Pojďme tedy k filmu. Naposled jste hrála ve snímku Čára, který byl vybrán i do boje o sošku Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film…
„Nejvíce se mi na mojí postavě líbilo to, že je i jiná, než všechny ostatní, co jsem dosud hrála. Většinou ztvárňuju ženy, které řídí svůj život. Jenže teď šlo o patriarchální model. Ve filmu se odehrává láska, která vznikla z dětského kamarádství a přerostla ve vášnivý vztah. S Tomášem Maštalírem hrajeme dvě těla a dvě duše, které patří k sobě. Přesto je naše láska v rozporu s tím, že já intuitivně nesouhlasím s tím, co se kolem mě děje. Můj muž se snaží dělat vše pro rodinu, jenže neuvěřitelně ji ohrožuje způsobem života, který vede. A já ve filmu Čára bojuju s dilematem, zda ho opustit…“
Po natáčení jste přiznala, že bylo náročné točit s Tomášem Maštalírem intimní scény. Jak jste to překonávala?
„Tak, že na to vůbec nemyslím. A prostě to udělám. Jako když skáčete bungee jumping nebo když se jdete poprvé potápět. Tady mi také hodně pomohlo to, že se s Tomášem dobře známe. Hrajeme spolu dvojice snad milion let. Vím, jaký je milý a laskavý a on zase ví, jak jsem laskavá a milá já.“
Točíte u nás filmy, ale co třeba české divadlo?
„Kdysi jsem tu nabídku dostala. Nejen z Čech, ale i z Varšavy, jelikož taky mluvím polsky. Nejsem ale tak ambiciózní, jak by se mohlo zdát. Svůj život beru hodně komplexně a kariéra je jen část života. Tím pádem mi na kulisách až tak nezáleží, jestli je to Pražský hrad nebo Bratislavský. A za prací můžu kamkoliv vycestovat.“
Je v jejím životě nějaký muž? Dozvíte se v nezkráceném článku v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji jen za 8,90 Kč, a to vždy od úterý.