Tohle by byl náš král! Kdyby nezanikla rakousko-uherská monarchie
5 fotografií
Karel Habsbursko-Lotrinský (57) je vnukem posledního císaře Karla I., kdyby nezanikla rakousko-uherská monarchie, mohl být dnes českým králem. Narodil se v Německu, protože se jeho rodiče směli do rodného Rakouska vrátit až poté, co se jeho otec v roce 1961 zřekl práv na císařský trůn.
Na vojně létal se stíhačkou, je mediálním podnikatelem a v současné době se soudí o přídomek »von«. V Rakousku se totiž oficiálně užívat nesmí.
Karel Habsbursko-Lotrinský moc dobře ví, že modrou krev, údajné znamení šlechty, nemá. „Několikrát jsem se říznul a moje krev je rudá jako kohokoliv jiného. Kdybych ji měl modrou, nejspíš bych byl chobotnice nebo nějaký jiný živočich,“ směje se té myšlence. „Pokud se ale bavíme o šlechtickém stavu, jde spíše o zodpovědnost, jež se ke šlechtickému přídomku váže a kterou se snažím naplňovat,“ dodává už vážněji.
Narodil se v Bavorsku jako syn korunního prince Otty. Pokřtěn byl jako arcivévoda Karel Rakouský. Zkuste si však zapamatovat jeho celé jméno – Karl Thomas Robert Maria Franziskus Georg Bahnam Habsburg-Lothringen. „Bylo zvykem dávat dětem hodně křestních jmen, jež jsou spjata s různými svatými, k nimž se modlíme a kteří nás mají chránit. Například Bahnam, jedno z nejexotičtějších částí mého jména, bylo speciální přání mé babičky a jde o perského světce,“ vysvětluje.
Letec a ochránce památek
Karel vystudoval práva a filozofii na Michiganské státní univerzitě, je místopředsedou sdružení Paneuropa, tedy nejstaršího hnutí za sjednocení starého kontinentu, které je postaveno na základech křesťanství. Mezi členy této unie patřili mj. Albert Einstein, Thomas Mann nebo Edvard Beneš.
Do Rakouska se s rodiči mohl vrátit z Německa až po roce 1961, kdy se jeho otec Otto vzdal veškerých nároků na císařský trůn pro svou osobu. Později už jako rakouský občan musel Karel Habsbursko-Lotrinský absolvovat povinnou vojenskou službu. Sloužil u pěchoty a letectva. Zvolen byl později prezidentem Evropské asociace vojenských výsadkářů.
„Na vojně jsem byl u letectva, protože v té době byl rakouských pilotů nedostatek a já už měl v kapse civilní letecký průkaz.“ Začínal na stíhacích strojích L-19, které byly původně postaveny pro vojenský střet v Koreji. Kdyby vypukla válka, hlásil by se na pozici důstojníka ochrany kulturního dědictví země pracujícího na poli mezinárodního humanitárního zákona.
V případě zachování monarchie by měl Karel Habsbursko-Lotrinský na hlavě císařskou korunu. Jenže vláda Habsburků skončila Sarajevem 1914 po atentátu na Františka Ferdinanda d’Este, následníka rakousko-uherského trůnu. Karel I., který vládl v letech 1916 – 1918, musel odejít nedobrovolně za hranice.
Výjimečná Marie Terezie
Nad otázkou, koho z Habsburků považuje za největší osobnost, Karel chvíli tápe a pak jednoznačně odpovídá: „Velmi uznávám i Marii Terezii. V každé roli, kterou zastávala, excelovala. Ať už to byla politická funkce, nebo vojenská pozice. Neměla vojenskou hodnost, ale dělala dobrá rozhodnutí. I jako matka byla skvělá. Nesmím zapomenout na svého dědečka, který se stal císařem v naprosto zoufalé době. Míru se snažil během první světové války dosáhnout všemi možnými prostředky, tedy i s osobními zkušenostmi z fronty. I jako císař chodil do přední linie, což žádný jiný z císařů v jeho době neudělal. Takže znal hrůzy války velmi dobře.“
Být dnes Habsburkem znamená mít leckde dveře pootevřené. „Spolupracuji se zeměmi, kde jméno Habsburk nemá vůbec žádný význam, například na Blízkém východě. Jinde to pomáhá budovat lepší vztahy. V Evropě vyvolává automaticky extrémní negativa i pozitiva. Když třeba jedu v Rakousku autem, zastaví mě policie a zjistí moje jméno, tak mi v případě přestupku dá buď nejtvrdší možný trest, nebo mě prostě nechá odjet bez pokuty.“
Rakouská republika byla a je na své někdejší vladaře alergická. Teprve v roce 2011 zrušil rakouský parlament zákon, který zakazoval příslušníkům bývalého panovnického rodu ucházet se o prezidentský úřad.
Mediální magnát
Karel Habsbursko-Lotrinský je mediální podnikatel v Nizozemsku, Ukrajině, Bulharsku a Rakousko. Od roku 2008 je prezidentem mezinárodního výboru Modrý štít, který je jakousi památkářskou paralelou Červeného kříže. Podařilo se mu například zabránit rabování národního muzea v Tripolisu po jeho dobytí.
Celý článek najdete v tištěném Aha!
5 fotografií
