Nejtěžší den paní Dagmar: Útěchu našla v náruči dcery Niny!

Odjezdů z Hrádečku zažila bezpočet. Ten včerejší byl ale úplně jiný. Smutný, bolavý, truchlivý. Dagmar Havlová včera ráno podnikla bolestnou cestu z místa, kde jí v neděli v náruči skonal manžel Václav Havel (†75).
Nikdo ji v tu chvíli nedokázal uchlácholit. Smutek ze smrti ji soužil víc než jakákoli fyzická bolest. Uslzenýma očima hleděla za odjíždějící rakví… Začal nejtěžší den v jejím životě. Den plný shonu, zařizování a loučení.
Přišla o manžela, nad ztrátou nemohla rozjímat doma v soukromí, je vystavena obrovskému tlaku a svá rozhodnutí musí konzultovat s ústavními činiteli, kteří se podílejí na přípravě státního pohřbu.Přesto ale včerejší návštěvě Hradu předcházelo velmi intimní rozloučení v centru Pražská křižovatka, kde je vystavena rakev s ostatky Václava Havla.
Zhroucená Dagmar dorazila do Prahy v dopoledních hodinách. Oporou jí byly řádové sestry a také dcera Nina, do jejíž náruče se schoulila a dala průchod emocím. Slzy v tu chvíli nedokázala zastavit ani jedna z nich. Tyto dvě ženy plné smutku se jako první poklonily u rakve milovaného člověka. Havlová pak ještě dohlédla na poslední úpravy a květinovou výzdobu a odjela na Pražský hrad, kde ji čekala schůzka s prezidentem Václavem Klausem.
Po dvouhodinovém jednání si skleslá vdova nepřála nic jiného než odjet do domu v pražských Střešovicích. Pak se ale ještě jednou nečekaně vrátila do odsvěceného kostela. Potají vystoupala po schodech až do jeho kopule a několik minut z výšky patnácti metrů shlížela na rakev svého manžela a stovky lidí, kteří se s ním přišli rozloučit. Přidržovala se zábradlí, potichu plakala. Slzy si otírala rukou, bylo jich ale tolik, že se nakonec jako dešťové kapky z výšky snášely na manželovu rakev. Nohy se jí žalem podlamovaly, nenacházela sílu vstát a odejít.
I když zřejmě tolik chtěla...