Miky Volek zemřel před 15 lety: Zabily ho alkohol a drogy! Byl na kluky?
5 fotografií
Dnes je tomu přesně patnáct let, co v osamění zemřel český král rokenrolu Miky Volek (†53). Jeho tělo bylo v jeho žižkovském bytě objeveno až 10 dnů po jeho smrti, způsobené nadměrným a dlouhodobým požíváním alkoholu a drog.
Na blonďatého démona rokenrolové scény vzpomínají bývalí kolegové a kamarádi – Pavel Sedláček, František Ringo Čech a Petr Janda.
Petr Janda: Chtěl se dožít jen 34 let!
Kdy jste poprvé viděl Mikyho Volka?
„Mikyho jsem poznal jako sedmnáctiletého rockového zpěváka, když jsem ho poprvé slyšel v Lucerně a vzpomínám si, že mě úplně uhranul. Byl to naprostý živel. Všichni měli nějaké zábrany, on je neměl. Byl absolutně živelný. Později jsme se sešli v Olympiku. Já jsem ho nepřijímal, když jsem přišel do kapely, on už tam byl.“
Jak na vás potom působil?
„Oni byli velcí kamarádi s Berkou, taková dvojčata. Byli pořád spolu, pořád spolu chodili, popíjeli vínečko, pokuřovali a občas si šoupli nějaký prášeček, aby se jim udělalo líp. Byl spíš takový sangvinický typ, nerozčiloval se, ale dost s ním mávaly takové ty atributy kolem muziky. Rád se napil, rád si zobnul nějaký prášek a čím byl starší, tím víc to přeháněl. Já jsem ho poznal ještě v době, když byl mladý a plný síly. Ke konci šedesátých let už to na něm ale bylo znát. Byl psychicky labilní, léčil se, ale nevím, jestli mu to pomáhalo. Těžce nesl nástup Beatles, které nenáviděl.“
Jak to měl se vztahy? Říká se, že v jeho životě hráli roli ženy i muži?
„Tak to v dnešní době není asi žádný problém, který by stál za zmínku. Takových postav je v muzice celá řada. Miky byl ženatý snad deset let, já jsem dokonce byl na jeho svatbě. Pokud vím, dost byl zpočátku závislý na své mamince, ten Oidipův komplex tam byl docela silný. On i jako rokenrolový zpěvák se oblékl do slušivého oblečku, kabátu i klobouku a chodil zavěšený s maminkou po Praze, což bylo dost komické.“
Vzpomenete si, kdy jste viděl Mikyho Volka naposledy?
„Zhruba asi půl roku před smrtí. On, jak se snažil být pořád nejlepší, tak to vždycky přepískl s těmi prášky, a pak nemohl vůbec nic. Měl jich plný kufřík, míchal je a té chemie do sebe dostal moc. V posledním stadiu byl jenom na prášcích a alkoholu. Dokázal vypít i dvě láhve vodky úplně v pohodě. Měl pocit, že se dožije 34 let, což byla taková jeho hranice, kterou měl naplánovanou.“
Pavel Sedláček: Myslím, že byl na kluky!
Jak jste Mikyho Volka poznal?
„Miky byl o dva roky mladší než já, bydleli jsme blízko sebe na Pankráci. Znali jsme se od vidění a vím, že byl na svém úplně prvním mejdanu v životě právě u mě. Byl tenkrát ze všeho dost vykulenej. Já už jsem v té době začínal se zpěvem, dokonce jsem nějakým nedopatřením vyhrál soutěž Hledáme nové talenty. Mikymu se rokenrol líbil a v té době se učil na piano. Také studoval němčinu a přišel s tím, že by chtěl zpívat rokenrol německy. Za to jsem mu pochopitelně strašně vynadal a dal jsem mu první anglické texty. Takže takhle to vlastně s Mikym začalo.“
Jakou měl povahu?
„Miky byl hodný a slušný kluk. Myslím, že vědomě nikdy nikomu neublížil. Ale když začal zpívat rokenrol, byl strašně ctižádostivý a hlavně chtěl být ve všem první. Také poměrně brzy zjistil, že když si vezme nějaký povzbuzující prášek, že mu to na tu hodinu na jevišti vydrží. Začal si na to zvykat, a to je ta cesta do pekel. Z počátku byl výrazně na holky, ale postupem času jsme u něj zjišťovali určité náznaky, že by mohl být také na kluky. Já jsem u toho samozřejmě nikdy nebyl, prakticky to potvrdit nemohu. Ale tímto směrem se to vyvinulo, i když byl dříve ženatý.“
Pak přišel alkohol...
„Alkohol jsme pili všichni. Ale on do toho spadl hodně. V kombinaci s prášky ho to dorazilo. Vzpomínám si, že když jsem byl u něho doma, nevěřil jsem svým očím. Měl tam takovou poměrně velkou skříň, plnou léků. Zároveň se mě zeptal, co chci namíchat. V tomto směru to byl opravdu průkopník. Miky za mnou později, když na tom byl špatně, občas chodil do kanceláře, kterou jsem měl nad jednou restaurací, kde jsem podnikal. Snažil jsem se mu vždy nějak finančně vypomoci, nalil jsem mu ferneta, ale pak mi to vadilo, protože jsem mu tím vlastně nijak nepomohl. Jednou jsem se naštval a dost drsně jsem na něj vyjel, v domnění, že se možná ještě vzpamatuje. Vynadal jsem mu. Řekl jsem mu, ať se na sebe podívá, jak vypadá, jaký žije život. Bylo to ode mě dost drsný. Miky se ani nenaštval a když odcházel, tak mi řekl: »Víš co, Pavle, já ti něco řeknu. Už není cesta zpátky.« Všechno si uvědomoval, ale už nemohl dál.“
F. R. Čech: Matku miloval až chorobně!
Jaký jste měl s Miky Volkem vztah?
„S Mikym jsme byli velcí kamarádi, byli jsme si velmi blízcí. Já jsem zakládající člen Olympiku a on tam byl hvězda číslo jedna. Byl to skvělý člověk, opravdový král rokenrolu. Rocker, čestný chlap, žádný sráč. Byl hodně kamarádský, měl hodně přátel. Osobnosti se nemění, ani když jsou slavné. Ač rockový král, byl velmi noblesní. V době, kdy na tom byl díky práškům a vodce špatně, jsem tu bohužel nebyl, vystupoval jsem v Americe, v Las Vegas. Než jsem odletěl, potkal jsem ho s holí u rozhlasu a zdál se mi v dobrém rozmaru. Ty jeho smutné konce jsem bohužel nezaznamenal, jinak bych se mu snažil pomoct.“
Říká se, že měl zmatek i v orientaci?
„Ženský převládaly. Měl v sobě tolik citu, že ...v tom to asi je. Já s ním tuto zkušenost nemám, vždycky jsem vedle něj viděl jenom krásný holky. Měl opravdu nádherný ženský. Také miloval svoji matku, až chorobně. Tatínka, který byl velitelem Hradní stráže ještě v době, kdy zavraždili Masaryka, přejelo auto. Maminka se o Mikyho hodně starala.“
Miky Volek
Narodil se 21. 5. 1943 v Uherském Hradišti. Vedle Pavla Sedláčka jeden z legendárních průkopníků rokenrolového zpěvu u nás. Působil ve skupinách Crazy Boys, Golden Star, Olympic, Old Stars, Transit. Zemřel 14. 8. 1996 v Praze.
5 fotografií
