Český lev! Představitel primáře Sovy Ladislav Chudík: Už nevyjdu ani schody!

Ladislav Chudík nemohl zvládnout ani tři schody, aby si došel pro sošku. Pomáhal mu Pavel Liška. (Aha! – David Kundrát, Martin Hykl)

8. března 2010 • 02:00

Slovenská herecká legenda a představitel primáře Sovy z Nemocnice na kraji města Ladislav Chudík (86) se po letech dočkal prvního hereckého ocenění ve svém životě. A soška Českého lva za vedlejší roli přišla za pět minut dvanáct. Zdravotní stav Chudíka je totiž velmi špatný. On sám už se stydí za to, jak nedokáže vládnout tělem. Dokonce přiznal, že ztrácí hlas.

Nebál jste se té dlouhé cesty z Bratislavy do Prahy?

„Samozřejmě, já jsem se teď v posledních dnech pořádně natrápil a lidé okolo mě se trápili mnou. A podobné to bylo i ve filmu. Oslovili mě s větou: Pane Chudíku, vždyť tam budete pořád sedět. hrajete devětaosmdesátiletého pána, to by vám mohlo jít dobře. Nebojte se, vy to natočíte. Když se vám to nebude líbit, prostě toho necháte. Však jsem jim taky říkal, když jsem dotočil, jestli se vám to nelíbí, zrušíme smlouvu a já jdu domů, zabalím to. Ani bych se za to nestyděl. Ubývá mi sil.“

Váš zdravotní stav je tedy dost špatný?

„Však jste to viděla na těch schodech, to pro mě byla ostuda, tohle není zrovna něco, co by měli vidět všichni lidé. Já jsem v takové situaci, že kdybych neměl vůli, nedělal bych už vůbec nic. Víte, odchází mi hlas, řeším to s lékaři... Ale co se dá dělat, věk je tady.“

Budete slavit, nebo kvůli zdravotním komplikacím pojedete hned domů?

„Když mám být upřímný, rád bych se s vámi rozloučil a se skloněnou hlavou bych odešel. Ale protože i mě ta radost nese na křídlech a nemohoucích nohách, budu tady chvíli. Proto taky hraju, aby to lidé přijali a to, co se tady pro mě dnes připravilo, to je nehynoucí památka, ta bude ještě dlouho v mé mysli.“

Kam si uložíte sošku?

„Na tuto sošku najdu velký prostor. Já jsem měl na různých festivalech hodně nominací, ale nikdy se mi nepodařilo dostat takovouto sošku, se kterou bych se mohl takhle pyšnit.“

Nikdy jste za ta dlouhá léta nedostal žádné ocenění?

„Ne, toto je pro mě v rámci těch šedesáti pěti let mimořádné překvapení. Víte, já už žiju v nadstaveném čase, a ještě k tomu dostanu takové ocenění. Já si toho hodně vážím, navíc od Čechů.“

Přišla ještě další nabídka?

„Prosím vás, teď už vůbec nepřemýšlím o nějakém točení. Skutečně nejsem blázen a mám v sobě tu vnitřní bázeň. Tohle pro mě není pokyn k rozběhu a příležitost k dalším filmů. Víte (ukazuje prstem k nebi), co mi hrozí? To natáčení už pro mě není zábava. To je obrovská námaha.“

Ženy řádily bez chlapů

Tereza Brodská (vlevo) už delší čas obráží všechny párty sama. Opustil ji snad manžel fotograf Herbert Slavík? Přítel Čvančarové je zase zadaný, takže musela dorazit bez něj.