Český Bond Dvořák (57) v úzkých: Trable kvůli psychice!
23 fotografií
Pokud je vám zima, můžete se jít ohřát do kina na letní komedii Léto s Evženem. Ta právě vstoupila do kin a ústřední roli v ní hraje Jiří Dvořák (57)! S Aha! hovořil i o tom, proč před lety skončil s divadlem, v dabingu si role pečlivě vybírá a z jakého důvodu nechtěl hrát v Četnických humoreskách.
O čem komedie Léto s Evženem je?
„Evžen, kterého hraju, je kastelán, který asi jako každý kastelán nemá rád návštěvníky. Pořád do něčeho strkají, sahají na věci, vylévají vodu na podlahu a tak. Myslím, že každý kastelán je nejšťastnější, když skončí návštěvnická sezona. Mám kamaráda kastelána, který mi řekl, že mi klidně poslouží jako předloha. A do toho se mu na hrad nastěhuje jeho brácha, kterému živelní pohroma zničí tábor pod hradem, a z toho se pak vyvine celá zápletka.“
Kdo další se ve filmu objeví?
„Mého bráchu hraje Martin Myšička, je tam Jarda Plesl, Jana Pidrmanová, Mirek Táborský a pak děti.“
Pojďme z léta do zimy, protože jednou z vaších nejznámějších rolí je čert Uriáš v Andělovi Páně 1 a 2. Točíte raději v zimě, nebo v létě?
„Jsem spíš zimní typ, protože se docela potím, z čehož maskéři nemají radost. Při natáčení Léta s Evženem to bylo pekelný, na tom hradním nádvoří bylo asi čtyřicet stupňů a já na sobě musel mít sametové sako. A když vzpomínám na Anděla Páně, musím zmínit kostymérku Jarmilu Konečnou, které věděla, že se bude točit v zimě na Šumavě, tak mi nechala udělat červený filcový kalhoty a ušít tlustý boty. I když jsme se brodili ve sněhu, nikdy jsme neměli mokrý nohy. Bez ní bychom umrzli a byli úplně namydlený, dej jí pánbůh věčnou slávu.“
Zapomnětlivý Bartoška, zpívající Trojan: Pokažené záběry z Anděl Páně 2!
Teď se zeptám naopak na něco, v čem jste nehrál. Jste snad jediný herec, navíc původem z Brna, který nehrál v Četnických humoreskách.
„To má trošku delší kontext. Po škole jsem točil pro televizi inscenaci Případ Salieri o fiktivním soudním procesu, jestli Salieri zabil Mozarta, nebo ne. Měl jsem v podstatě hlavní roli, teď už nevím, jestli to byl žalobce, nebo obhájce, a měl jsem za to dostat 2500 korun. A když jsme podepisovali smlouvu, vedle mě stál Arnošt Goldflam a já zahlédl, že on měl za své dva dny honorář trojnásobný. Já byl drzej, šel jsem za produkční a smlouvu, kterou mi dala, jsem roztrhal. Byl z toho strašný poprask. Ty peníze mi sice o něco zvedli, ale když tahle produkční potom dělala Četnické humoresky, tak jsem byl na černé listině. Až když točili pokračování a neměli už moc koho obsadit, protože tam fakt hrál každej, tak se ozvali, ale já řekl, že ať se nezlobí, že v Brně mají herců dost. Jak říká Ivan Trojan – mám doma na polici několik Českých lvů a Cenu Thálie, a stejně mě znají jen z Humoresek. A já to mám tak, že stejně budu pro lidi pořád čert z Anděla Páně.“
Proč jste vlastně v roce 2015 odešel z Divadla na Vinohradech?
„Z několika důvodů. Za prvé zdravotních, což trochu souviselo s psychikou. Měl jsem těžký reflux a v podstatě mi to rozežralo hlasivky. Hrál jsem Jindřicha IV., což je v podstatě jeden velký monolog, strašně textu, ale hrál jsem to jednou za měsíc a půl. Salieriho jsem hrál jednou za měsíc a Ideálního manžela jednou za dva. Dostal jsem se do fáze, kdy jsem šel na jeviště se dvěma pocity – ať to všechno řeknu a ať už to proboha skončí. A takhle se to nedá dělat, to se musí dělat s radostí, ne ve strašných nervech. Ten reflux, stejně jako každá nemoc, souvisí s psychikou a dostalo to brutální rozměr. Pořád jsem odkašlával, bylo to blbé, tak jsem toho nechal na rok a pak jsem zjistil, že mi to divadlo v podstatě nechybí. Do toho se také měnilo vedení, spousta lidí z Vinohrad odešla...“
Anna Dvořáková, dcera Jiřího Dvořáka a Báry Munzarové: Zranění na dovolené
Hlasivky jsou pro vás důležité i jako pro dabéra, však vás slyšíme v řadě filmů včetně bondovek s Danielem Craigem.
„Já už se bráním jít do seriálů, jako byl Dallas. Tehdy to bylo ještě prima, tam jsme byli ve studiu všichni. Když byla scéna, ve které je celá rodina, museli jsme mít před mikrofonem choreografii, abychom se nestrkali. Dnes je člověk ve studiu sám.“
V posledních letech se dabing hodně řešil, byly i stávky, jaký k nim máte postoj?
„Je to hrozně složitý. Nebo hrozně jednoduchý – herci se nikdy nedomluví. Byly dvě stávky, a kdyby se u té první vydrželo a čtrnáct dní do studia nikdo nešel, jsou dnes podmínky úplně jiné. Ale když tehdejší ředitel Herecké asociace v neděli večer v deset zvedne ruku pro to, že se nikam chodit nebude, a sám je v pondělí v osm ráno ve studiu, tak to nemá smysl. Dnes jsme na cenách jako před dvaceti lety, je to strašně podhodnocené. Klidně vám řeknu, že za Skyfall, celovečerní bondovku, prestižní film, jsem dostal pět tisíc korun.“
23 fotografií
