13. komnata Báry Basikové (61): Násilí jako projev lásky?
42 fotografií
Na hudební scéně září už přes 40 let, ale až letos vydala Bára Basiková (61) první vánoční album. Výročí má ještě jedno, už třicet let je Maří Magdalenou v muzikálu Jesus Christ Superstar, nejstarší u nás. A v devadesátkách jí tam vánoční dárky nosil i známý představitel Ježíše.
Máte Vánoce spojené s dobrými vzpomínkami?
„To ano. Rodiče se nám je snažili udělat krásné. Večer jsme si sedli ke stolu, byl svátek, klid, v televizi hrály pohádky, doma koledy, voněl frantík. Maminka dělala klasickou kuchyni. Kapra.“
Na jaký dárek nikdy nezapomenete?
„Na červený kočárek! Přála jsem si kočárek na panenku a on pod stromečkem byl. Takový gumovo-plastový, měl hranatou korbu a byl plný sladkostí, sušenek a pod nimi ležela panenka, miminko. Máma říkala, že jsem pak měla horečku, nemohla jsem spát, jak mě to vzalo. Byla to velikánská radost. Tehdy mi bylo asi sedm.“
Bára Basiková bez servítků: Zadek mám hezčí než obličej!
To jste ty svátky hodně prožívala.
„Rodiče se na Vánoce snažili, abychom dostali aspoň něco z toho, po čem jsme toužili. I panenku Barbie, která tady v sedmdesátých letech nebyla, mi sehnali. Asi ji poslala teta z Kanady, protože tam máme příbuzný, ale to, že jsem ji našla pod stromečkem, pro mě bylo nádherný. Takže nejstrašnější bylo, když jsem zjistila, že Ježíšek není. To pro mě znamenalo konec dětství.“
Já se na svátky a dárky ptala i pro to, že vím, že s maminkou jste ideální vztah neměla.
„To je pravda, ale na svátky vzpomínám ráda. Máma mě měla velmi mladá, v osmnácti. Otěhotněla nečekaně, dítě jí vůbec nezapadalo do života a necítila se na něj. Jenže tatínek byl o deset let starší a dítě si vybojoval.“
Ještě, že tak.
„Jsem generace, kdy se děti narodily a žily, nikdo se jim moc nevěnoval. Máma měla navíc takovou povahu, že jí děti nic moc neříkaly, neměla k nim vztah. Jako dítě jsem po lásce a pozornosti nesmírně toužila. Na rozdíl od maminky byl táta velmi citlivý a vzdělaný, ale rodiče se brzo rozvedli a já mu nebyla nablízku. Od dvanácti jsem žila jen s matkou a náš vztah byl velmi složitý.“
Nikdy vám neřekla, že vás má ráda?
„Byla z generace, kdy se city vůbec nedávaly najevo. V tom jsem vyrostla. Byla jsem vychovávaná velmi přísně, ještě do pětadvaceti let jsem byla bita. Přijela jsem z koncertu, kde jsme hráli pro tisíce lidí a já doma dostala výprask. Máma se se mnou nepárala, aby mi srazila hřebínek a ukázala sílu. O to víc jsem pak do vztahů šla po hlavě a hned jsem se vdávala.“
Ale na děti jste si počkala.
„Dvojčata se mi narodila v devětadvaceti. Od mládí jsem po dětech ale toužila. Cítila jsem, že až je jednou budu mít, budu všechno dělat jinak. Moje holčičky jsem od narození hýčkala a dávala jim najevo, jak je mám ráda. Matka se na to nemohla dívat. Bylo to pro ni nepochopitelný. Dcerám je přes třicet a stále jsou mými nejbližšími lidmi v životě, jsme spolu rády, podnikáme spolu různé akce a výlety, kdykoliv to jde.“
Odpustila jste to mamince?
„Až po její smrti. Dneska jí to už nemám za zlé, vím, že ona za to vlastně nemohla. Jsem z generace, kdy se děti za všechno bily. Já s tím nesouhlasím. Mám tři a v životě jsem ani jedno neuhodila.“
Syn Teodor se vám narodil v šestačtyřiceti. Dřív hrával na bicí, platí to pořád?
„Ne, teď už nehraje. Hraje fotbal a výborně, má dobře nakročeno. Bude mu šestnáct, je v devítce a brzy budeme řešit střední školu. Ještě nevíme, jaká to bude.“
Celý rozhovor v Nedělním Aha! 8. 12. 2024
Bára Basiková bez servítků: Zadek mám hezčí než obličej!
42 fotografií
