Zpověď Igora Chmely: Citlivý důvod jeho konce v Partičce
13 fotografií
Patří k nejvýraznějším a nejobsazovanějším hercům své generace. Jak Igor Chmela (53) stíhá skloubit filmování, hraní v řadě seriálů, divadlo nebo třeba populární improvizační show Partička s rodinou a dalšími koníčky? A proč ho k herectví museli přemlouvat?
Igore, kromě herce jste i fotografem, zpěvákem a kytaristou. Co z toho je skutečná srdcovka?
„Herectví, to dělám nejdéle. Zpěvák jsem příležitostný, mám kapelu, ale hrajeme sporadicky. Fotografie je taky hobby a pak je tam ještě režie a scenáristika, což už má k herectví blíže. Je to, řekněme, jeho druhý břeh, na který jsem se odvážil vstoupit a o něco se pokusit.“
Vaším režisérským debutem je krátký snímek Barcarole. Lákalo vás to už dlouho?
„Nepřiznaně, ale asi ano. Barcarole vzniklo víceméně náhodou kvůli covidu, kdy jsme jako herci neměli možnost hrát. Tak jsem se věnoval jiným činnostem, jako je psaní. Scénář jsem nabídl producentu Radimu Procházkovi, tomu se to líbilo a podařilo se nám to natočit. Než urputná ambice to byla souhra okolností a docela dobrá zkušenost.“
O čem film je?
„Námět je inspirovaný příhodou mého kamaráda, který byl na základní vojenské službě v jednom domově seniorů svědkem toho, jak se dva pohřebáci porvali o tělo zemřelého klienta. Od toho se vše začalo odvíjet, nabalila se na to spousta věcí, až se hlavní postavou příběhu stala mladá ošetřovatelka. Zní to chmurně, ale zamýšlel jsem film jako grotesku a je v něm spousta černého humoru.“
Prostor X: Rozhovor s Igorem Chmelou
Už od začátku jste byl hojně obsazovaný ve filmu i v televizi, je to pro herce štěstí?
„Jak pro koho. Pro herce, který hraje jen divadlo někde na oblasti, je těžké získat atraktivnější nabídku ve smyslu obživy, ale zase jdou z role do role, protože inscenace, které tam nazkoušejí, mají kvůli omezenému počtu diváků kratší život. Já považuji za štěstí, že mohu hrát v Praze, že můžu účinkovat ve filmech, hrát v seriálech. Herec, kterého nikdo nezná, to je trošku smutný příběh. Ale je spousta skvělých herců, které nikdo nezná. Těžko to hodnotit, co je to to štěstí. Znám spoustu kolegů, kteří jdou z role do role. Přestává to pro ně být štěstím, spíš zátěží. Řada z nich prochází něčím, čemu se říká vyhoření.“
Zažil jste někdy herecké vyhoření?
„Je to takový zprofanovaný pojem. Žijeme v uspěchané době, je tlak na výkon, vyrábí se toho strašná spousta. A tak se stává, že vstanete v pět ráno, jedete do ateliéru natočit sedm obrazů, pak do dabingového studia, poté do rádia, potom na hodinku domů zkontrolovat dětem úkoly a večer do divadla. Když tohle provozujete pět let, máte touhu něco změnit.“
Richard Genzer: Jaký má lék na kocovinu?
A vy jste tu touhu pocítil?
„Během covidu, jak se všechno zastavilo. Což bylo ve chvíli, kdy byla docela úspěšná Partička, kterou jsme nejen natáčeli pro televizi, ale jezdili s ní několik dní v týdnu různě po republice. Z ekonomického hlediska to bylo skvělé, nicméně to obnášelo, že jsem měl třicet vystoupení v měsíci a do toho ještě točil nějaký seriál. A když přišel covid, tak jsem si uvědomil, že vidím svý děti snídat, obědvat i večeřet, a řekl si, že tohle chci. Nešlo o to, že bych vyhořel, ale najednou jsem viděl ten kontrast. Racionálně jsem se rozhodl a hochům z Partičky řekl, že bych svoji účast v tom projektu pomalu ukončil.“
Partička je improvizace. Je vám na jevišti lépe, když se nemusíte držet scénáře?
„Nedokážu říct, v čem je mi líp. Improvizace je risk, že se znemožníte, ale je to druh dobrodružství. Očekává se, že člověk bude vtipný, jenže ono se to někdy nepovede. Partička je podobná jistým společenským hrám. Dodržujete nějaká pravidla, mantinely. Mě bavilo a kluky někdy štvalo, že jsem ta pravidla záměrně porušoval. Já si na tom ověřoval, jestli tomu, čemu se směju já, se můžou smát i jiní. A sobecky jsem se na tom bavil.“
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě deníku Aha! (9. 11. 2024)
Jak vznikal rozhovor
Hvězdu seriálu Jedna rodina teď pracovně vytěžuje hlavně zmíněný oblíbený seriál. „Hraju tam takového excentrického psychologa, všichni doufají, že to poběží co nejdéle,“ říká na úspěch populárního pořadu sympatický herec, který na rozhovor dorazil mezi natáčením a divadlem.
13 fotografií
