Černocká sestřenicí velké herecké legendy: Tipnete si, které?
30 fotografií
Filmovou Dívku na koštěti alias Saxanu už Petře Černocké (74) nikdo neodpáře, ale myslím, že se o to ani nesnaží. Vždyť kdo se může pochlubit tím, že film, ve kterém hrál titulní roli, zná i více než padesát let od jeho vzniku každé malé dítě?
Petro, vy letos oslavíte hned dvě jubilea!
„Dvě? Vím, že budu mít narozeniny, takové půlkulaté, sdílím je ten den třeba s Kateřinou Macháčkovou. Už jsme si párkrát slíbily, že je oslavíme společně. Ještě na to nedošlo, tak bychom mohly teď... A to druhé?“
V létě to bude dvacet let od vaší svatby s Jiřím Pracným.
„Aha, no vidíte! Ale my si na ty ceremonie vůbec nepotrpíme, mně to přijde takové měšťácké. Nepotřebuji žádná gesta a kytice, nemám to ráda.“
Petra Černocká: Kvůli Pawlowské měla výčitky svědomí! Proč?
Byl to i důvod, proč tak dlouho trvalo, než jste se k ní odhodlali? Předtím jste spolu byli už třináct let...
„Asi to bylo tím, že jsme byli oba tak trochu zadaní. Po letech to můžu říci, to už je nám odpuštěno. Také jsem zpočátku měla pocit, že jedno manželství, docela dlouhé, je zkušenost a že už to podruhé mít nemusím. Ale jsem pohodlná, chci mít za zády někoho, kdo mě jistí. A Jirka byl hodnej, roztomilej, ale asi by nás to nenapadlo kdyby se nás pořád někdo neptal, kdy už se vezmeme.“
Pojďme narozeninově bilancovat. Po kom máte umělecké geny?
„To nevím. V každém případě můj tatínek měl dvě sestry a té jedné se narodil Vlasta Brodský. I táta za studentských let miloval Voskovce a Wericha, chodil tančit, našla jsem na chalupě i dva obrázky, které namaloval. Brácha i já jsme měli hudební sluch, i moje dcera, vnučka také půjde do hudebky, takže se to asi dědí.“
Jak vzpomínáte na vašeho bratrance Vlastimila Brodského?
„V rodině jsme mu říkali Vlasta. Naši od něj vždycky dostávali lístky do vinohradského divadla, když byla nějaká premiéra. Byli jsme věkově od sebe, takže nám s bráchou dával čokolády, ale čím jsem byla starší, tím více jsme se sbližovali. Mluvili jsme spolu i velmi důvěrně, ve smyslu, jak to měl s rodinou, jaké má pocity a podobně, nechci říkat detaily. Ale pamatuji si jednu větu, kterou jsem myslím ještě nikde neřekla a která mě dojala. Řekl mi: Petruško, pamatuj si, že starý člověk potřebuje daleko více lásky než ten mladý. Pamatuji si to dodnes a je to pravda, protože na staré lidi se občas zapomene a kolikrát tu lásku necítí.“
22 let od sebevraždy Brodského (†81): Co bylo jeho největší tajemství?
A má to něco do činění s tím, k čemu se později odhodlal?
„Nevím, jak to souviselo s jeho osobním pocitem. Mohla to být rychlá pohnutka. Rád na to téma žertoval. Ale vím, že své stáří nesl velmi úporně. Asi čtrnáct dní předtím jsme byli s Jirkou u něj na chalupě a stěžoval si na žaludek. V mládí mu ho kus odoperovali a před smrtí ho to zase začalo zlobit. Hrozně rád jedl, chodil moc rád do místní restaurace, ale Jirkovi se svěřil, že nemůže jíst a že ho to strašně nebaví.“
Celý článek naleznete v tištěné podobě deníku Aha! (23. 3. 2024)
30 fotografií
