Textař Vostárek (77): Zákaz Katapultu si vydupala Biľakova manželka
12 fotografií
Když se řekne Katapult, fanoušek si hned vybaví legendární rockové frontmany Oldu Říhu nebo »Dědka« Šindeláře. Za jejich nesmrtelnými hity jako Půlnoční závodní dráha, Lesní manekýn, Vojín XY, Hlupák váhá nebo A co děti, mají si kde hrát? ovšem stál také někdejší »nehrající člen skupiny«, dnes uznávaný pražský právník Ladislav Vostárek (77). Kromě toho, že napsal knihu pamětí, zavzpomínal i v našem rozhovoru na doby dřevní a romantické.
Začnu netradičně, prý jste v mládí jezdil s kropicím vozem. Vážně, nebo to je legenda?
„Nejen to. Dělal jsem plno věcí. Osud mě posouval na možná i nemožná místa. Makal jsem ve výrobně tvárnic, kopal krumpáčem pryskyřici ve fabrice na výrobu bakelitu, vrtal matičku Zemi u geologického průzkumu a také taxikařil.“
Školu jste nedokončil.
„Brzy mě přestala bavit. Navíc jsem byl odbojný pubertální klacek – jako syn rozvedené matky jsem měl vztek na celý svět. Ze školy mě vyhodili, ale kamarádi z ročníku mi zůstali. Přestože jsem s nimi nematuroval, zvou mě dodnes na setkání po maturitě.“
Vojně jste neunikl.
„Vojenská správa mne dohnala a předvedla před odvodní komisi jako Švejka. Akorát, že na rozdíl od něj jsem tam musel dojít po svých.“
Z vojny jste přišel 20. prosince 1967.
„Přestože jsem se stýkal na stavbách s lidmi z civilu, izolace od běžného života byla děsivě propastná. Narukoval jsem 4. ledna 1966 a Romellovy letní uniformy, které nám sloužily jako pracovní oděv, jsem svlékl až za dva roky bez čtrnácti dní.“
Byl to šok?
„Nejhorší náraz byl svět, do kterého jsem se vrátil. Byl úplně jiný než ten za Tondy Novotného, který jsem před dvěma lety opouštěl. Dubček, Smrkovský, Černík, pražské jaro! Měl jsem náhle pocit, že jsem se ocitl na západě.“
Pořád mi ve vašem vyprávění chybí big-beat a textování, kterým jste se proslavil. Psal jste už texty?
„Ne, to až později. Začnu takhle – když už něco dělám, snažím se to dělat co nejlépe, a tak jako »dročkář « jsem zákonitě hledal místa, kde byla ta nejlepší rita. Kroužil jsem kolem hampejzů a vináren s povětrnými děvami, protože tam byl nejlepší kšeft.“
A tam jste potkal zástupce hudební branže.
„Možná. Ale ta holírna mě časem přestala bavit a začal jsem vozit muzikanty a diskžokeje jako Jirku Počtu, Standu Tůmu, Petra Síse, nyní slavného v New Yorku žijícího výtvarníka, nebo Jožku Zemana a mnoho dalších.“
A to už byl kousek k muzice.
„Ano, byl. A protože jsem mnoha lidem z téhle vrstvy dokázal ledacos zařídit, pomalu jsem taxikaření opouštěl. Dělal jsem to i ono, až jsem zakotvil jako náborář u Pražského kulturního střediska (PKS). Moc jsem tam ale nevydělal.“
Bez peněz to nejde…
„Vyhlídl si mě Franta Ringo Čech a nabídl mi, abych jeho kapele dělal manažera. Jiří Suchý ho nechtěl v Semaforu, a tak se dal Franta dohromady s Viktorem Sodomou a dohodli se, že budou dělat styl zvaný bubble gum, tedy že budou hrát a zpívat různé ty Papoušky Kakadu a Tygry z Indie.“
Manažera jste dělal i skupině Komety, konferenciérovi Eduardu Hrubešovi, byl jste redaktorem Mladé fronty, pak jste nastoupil do Supraphonu. Jak jste se stal textařem Katapultu?
„Olda Říha hrál u Čecha, ale ten ho později vyhodil. Franta nechtěl koncertovat o víkendech a Olda ještě s Dědkem Šindelářem proto objížděli na Plzeňsku kšefty s Mahagonem. Což se ale Ringovi nelíbilo.“
Pepa Vojtek z Kabátu odhalil: Jak se v kapele dělí o prachy!
Dobře, ale jak to bylo s těmi texty?
„Olda měl jasnou představu, že v tzv. Staré Číně v Hloubětíně nejen kouřili výhradně americká cigára a pili skotskou whisky, ale kolem se stále motaly nějaké ty kněžky lásky. To aby uváděly mladé vojáky do tajů milostného života, což samozřejmě nebylo zadarmo.“
Katapult byl ohromně oblíbený, ale s pohlaváry jste museli svádět tvrdé boje, zákaz střídal zákaz. Abyste zabránili dalším perzekucím, dokonce jste se zúčastnili i festivalu politické písně v Sokolově! Pomohlo vám to?
„Bohužel ne. Koncert v Sokolově proběhl úspěšně, publikum bylo nadšené. Naneštěstí byla přítomna i delegace krajského výboru KSČ a soudruzi si všimli, že část z fanynek si po druhé nebo třetí písničce svlékla některé podstatné části oblečení a snažila se je jako výraz nadšení ze šťastných zítřků dohodit až na jeviště. Vzduchem plachtily podprsenky, byl to koncert, jak má být.“
Což se nelíbilo papalášům.
„Byla to záhada, protože ty socialistické holky byly krásně vyvinuté, prostě chlouba naší vlasti. Ale oni usoudili, že takhle oficiální kultura nemůže vypadat. Psal se rok osmdesát a my měli další, a ještě tvrdší zákaz. “
Vy jste z toho nevybředli. Jenže poručte mladým holkám, ať takový bigbít tolik neprožívají.
„O další malér se zase postarala manželka nechvalně proslulého člena předsednictva ÚV KSČ Vasila Biľaka. Katapult spatřila prvně v životě v rámci přenosu koncertu ze Zlatého slavíka v televizi.“
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě Nedělního Aha! (17. 3. 2024)
12 fotografií
