Jediná vítězka Velké pardubické: Týden v kómatu s proraženou lebkou
5 fotografií
Uspěla tam, kde čeští žokejové roky selhávali. V nelehké době před 2. světovou válkou ponížila Lata Brandisová (†85) sebevědomé jezdce z rozpínajícího se nacistického Německa před 40 tisíci diváky a s oblíbenou klisnou Normou dojela pro jediný ženský triumf na našem nejtěžším dostihu!
V napjaté náladě nastupovali žokejové 17. října 1937 na start Velké pardubické. Měsíc před tím zemřel prezident T. G. Masaryk, nacisté řinčeli zbraněmi a posledních několik ročníků závodu vždy ovládli Němci. 40 tisíc diváků se modlilo za zázrak. Naděje výrazně vzrostly, když na taxisu spadl velký favorit, vítěz dvou předchozích cen, bělouš Herold. Lata Brandisová s Normou byly k nezastavení. Němci jen sledovali její záda v červenobílém pruhovaném dresu, jak o celých sedm délek před druhým probíhá cílem! „Cítila jsem, jak mě Norma nese k prvenství, vychutnávala jsem si radost z potlesku,“ popsala žokejka.
Pak propukla euforie. „Poprvé v dějinách Velké i celého jezdeckého sportu zvítězila žena v tak těžkém dostihu, na který si troufá jen jezdecký výkvět,“ psal dobový tisk. Lidé v davu se tlačili, aby Latu aspoň zahlédli a oslavy zakončili průvodem ze závodiště na Masarykovo náměstí. To ještě nikdo netušil, že se kvůli válce na dlouhých devět let sešli na závodišti Velké pardubické naposledy.
Týden v kómatu
Lata už po válce nedokázala na slavný závod navázat. Na start Velké pardubické se postavila ještě dvakrát, ani jednou nedokončila. Nejhorší moment zažila 23. listopadu 1949 na Kinského memoriálu, kdy se po pádu ocitla pod kopyty koní. Na týden skončila v kómatu s proraženou lebkou a mnoha těžkými zlomeninami, které ji odsoudily ke konci kariéry a zbytku života v invalidním důchodu. Na sklonku života odešla do Rakouska, kde 12. května 1981 zemřela na zápal plic.
Drsná aristokratka
Dcera hraběte Leopolda Brandise se narodila 26. června 1895 jako Marie Immaculata Brandisová, nikdo jí však neřekl jinak než Lata. Mezi koňmi byla od útlého věku. Sama se na start postavila ve 21 letech. Po 1. světové válce závodila převážně v ženských dostizích, proti mužům stanula opět až v roce 1927 rovnou na Velké pardubické. Žokejové proti tomu protestovali, ale nic nezmohli. Musela mít jen oddělenou šatnu. Tehdy skončila pátá.
5 fotografií
