Hložek rok po smrti Zagorové (†75): HANCE JSME HEDALI DÍTĚ!
30 fotografií
Dnes, 26. srpna je to přesně rok, co zemřela Hana Zagorová (†75), která podlehla komplikacím po prodělaném covidu. Jak na zpěvačku vzpomíná Standa Hložek (68), který ji společně s Petrem Kotvaldem (64) doprovázel v první polovině 80. let, kdy neměli, co se popularity týče, konkurenci? Prozradil také, co mu řekla před smrtí. Byl posledním z přátel, s kým mluvila...
Stando, vy jste byl prý zřejmě posledním z přátel, který s Hankou před smrtí mluvil…
„Asi ano. V novinách tehdy psali, bylo to v pondělí, že jsem byl na operaci srdce. Tak mi hned se Štefanem sami volali, co prý jim to dělám. Vysvětlil jsem Hance, že to byla jen drobnost, a docela dlouho jsme spolu mluvili. Povídal jsem, že jsem jí chtěl zatelefonovat už mnohokrát, ale vím, že jak byla nemocná, moc nebrala telefon, a tak jsem ji nechtěl rušit. A ona odpověděla – Staníčku, ty mi můžeš zavolat kdykoliv, třeba o půlnoci. Pohladilo mě to. Říkala mi Staníčku. Také řekla, že se těší, až spolu zase budeme hrát. Měla v hlase optimismus. Pak už byla unavená, hovor jsme ukončili, a o pár dní později odešla...“
Kde jste se vůbec dali dohromady?
„Znali jsme se od čtyřiasedmdesátého. Tehdy jsem jako začínající zpěváček vyrazil do jedné soutěže na Zlínsku. Tu jsem vyhrál a kraj mě následně vyslal do Prahy do Reduty, kde byl konkurz na Intertalent. Já o tom celkem nic nevěděl, byl jsem prostě vyklepaný klučík z Moravy, který se postavil před komisi, v níž seděli Jaromír Klempíř, Láďa Štaidl, Eva Pilarová, zkrátka samí velikáni. Byl jsem z nich nervózní jako pes, já nebyl nikdy suverén. Nicméně jsem se dostal mezi deset finalistů z celého Československa. Měli jsme jet třicet koncertů, takzvanou štafetu Intertalentu od Košic až po Aš, na kterých nás lidé měli hodnotit. Doprovázela nás kapela Karla Vágnera, v níž byla hlavní hvězdou Hanka. Přirozeně to tak muselo být, na neznámé talentíky by nikdo nepřišel.“
Už tam jste se zaháčkovali?
„Nějak jsme si tam padli do oka. Hanka je narozená stejně jako já v září, jsme Panny, a s Karlem jsem chodíval hrát fotbal. Strávili jsme spolu tehdy dva měsíce života a měli možnost se trošičku poznat. Já šel potom na vojnu do Armádního uměleckého souboru, kam mi pomohl právě Karel, a s AUS jsme jezdili do Českých Budějovic na soutěž vojenské písně Zlatý palcát. Tam jsme se s Hankou a Karlem opět potkali. Šel jsem tehdy jako vojáček v uniformě s Hankou na kafe a u toho kafíčka mi řekla, že má v hlavě plán vzít si k sobě do budoucna dva kluky, kteří by jí zpívali sbory a blbli s ní na jevišti. A že by byla ráda, abych jedním z nich byl já.“
Co jste na takovou nabídku říkal?
„Bral jsem to tak, že chce udělat radost smutnýmu vojáčkovi. Nebral jsem to zas tak vážně, upřímně... Pustil jsem to z hlavy a vzpomněl si, až když jsem po vojně pracoval ve zlínském rádiu, kam mi přišel vzkaz, ať co nejdřív volám ministerstvo spravedlnosti. Řekl jsem si, že si kluci z AUS zase dělají nějakou legraci, ale v rádiu trvali na tom, ať tam zatelefonuju. A tam se ozval manažer Karla a Hanky, pan Aster, a oznámil mi, že tehdy a tehdy mám přijet udělat zkušební nahrávku. Vyskočil jsem až ke stropu, že si na mě opravdu vzpomněli. Řekl jsem to klukům v kapele, kterou jsem na Moravě měl, a vyrazil do Prahy.“
Hložek na posledním rozloučení se Zagorovou: Nejradši bych utekl...
Váš první parťák u Hanky ale nebyl Petr Kotvald, že?
„Ne, to tam Petr ještě nebyl, nahrával jsem s Václavem Třískou, taky z AUS. Toho ale potom nějak nechtěli uvolňovat, takže když jsme tu písničku měli zpívat na Silvestra, Karel někde sehnal Petra. Setkali jsme se až těsně před natáčením na Kavčích horách, kde jsem v šatně Petra tu písničku musel naučit.“
Napadlo by vás tehdy, že vaše cesty se spojí na tak dlouhou dobu a v zásadě už se nikdy nerozpojí?
„Koho by to napadlo? Byla to opravdu jen zkušební nahrávka. Měli jsme ale slušný ohlas, tak se nahrávka změnila ve zkušební období, kdy jsme spolu začali jezdit, a čekalo se, jaké budou reakce publika. Přestože už jsem měl tehdy rodinu, skočil jsem do toho po hlavě. Akorát jsem měl výborné zaměstnání, takže mi leželo v hlavě, co kdyby to s Hankou nevyšlo? Takže jsem dál bydlel ve Zlíně, jezdil vlakem do Prahy, kde mě vždy někdo naložil, a jelo se hrát. A pak jel v noci narvaným půlnočním rychlíkem Košičan zpátky. Tam jsem se naučil spát vestoje.“
Ještě k tomu cestování – jezdili jste hodně i do SSSR. Jaké to bylo tam?
„Díky Hance jsme nemuseli jezdit nijak šílené trasy na Sibiř a podobně, ale pobývali jsme na pěkných místech. Mám na to hezké vzpomínky. Až na jednu. Na Jaltě Karel málem umřel. Hráli jsme v takovém amfiteátru, Karel hrál na basu a někdo při koncertu skopnul světlo, které osvětlovalo bicí. Karel ho chtěl zvednout, ale nebyla uzemněná elektrika. Dostal takovou ránu, že sebou okamžitě sekl na zem. My to vepředu neviděli, ale naštěstí u něj byl bubeník Eda Růžička, který Karlovi to světlo z ruky vykopl. Museli jsme ho potom oživovat.“
Rok od smrti Zagorové: Jak na ni vzpomíná Jitka Zelenková?
Karel je pro vás stejně osudový jako Hanka...
„Naprosto. Nikdy se nestalo, že bychom se nepohodli. Žili jsme vlastně pět let neustále všichni spolu. Když si chtěl Karel koupit dům, oslovil nás, jestli bychom s ním nejeli, pomoct mu barák vybrat. Objeli jsme asi čtyři, které měl vytipované, a radili mu. A naopak, to nikdo neví, my všichni kolem Hanky jsme jí hledali dítě...“
I do toho vás Hanka zapojila?
„Ano. Trvalo to docela dost dlouho. Požádala nás o to, v té době dítě hrozně chtěla. Potom, když to nedopadlo, byla to pro ni rána do srdíčka. Prožívali jsme celý ten příběh s ní, ta dáma, se kterou to bylo domluvené, pak Hance dítě prostě ukradla. Hanka se potom na nějakou dobu stáhla do sebe, bolelo ji to. Říkám to proto, že to dokazuje, že jsme byli semknutá parta. Byla to moje rodina, Hanka byla jako moje třetí sestra. Měla velké srdce, byla moudrá, uměla poradit, nic nevykecala, takže jsem se s ní radil i o těch nejintimnějších věcech. Však mi šla za svědka na svatbě! A Štefan šel za svědka mojí ženě!“
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě deníku Aha! (26. 8. 2023)
Jak vznikal rozhovor
Během rozhovoru Standa neskrýval dojetí. Přiznal, že na Hanku každý den alespoň chvilku myslí, a když v rádiu začne hrát její písnička, mívá v očích i slzy. Je to Moravák s otevřeným srdcem, ve kterém Hana Zagorová měla
30 fotografií
