Vrah, který nezabíjel: Nedbal (32) v sérii podle skutečné události!
33 fotografií
Byla to pro něj první příležitost zahrát si skutečně žijícího člověka. Navíc takového, se kterým osud fatálně pohrál, lidská chyba ho stála několik let života a s nímž se také mohl setkat. Druhým byl pro Jana Nedbala (32) Ctirad Mašín ve filmu Bratři, který vstoupí do kin na podzim.
Honzo, jak došlo k setkání s Tomášem?
„Vzal jsem si na něj číslo, volal jsem mu a říkal: „Čau Tome, tady Honza Nedbal, budu tě hrát, tak by bylo asi fajn se potkat.“ Pak jsme šli na pivo. Překvapilo mě, jak je Tomáš úplně jinej, než jsem si ho představoval.“
V čem?
„Byl hodně »namakanej«. Znal jsem ho ze starších záběrů, kde to byl hubenej, vyšší kluk, a teď přišel svalnatý, zarostlý muž v brýlích, kterého bych vůbec nepoznal.“
Na co jste se ho ptal?
„Na milion věcí. Měl jsem notýsek, který byl nadepsaný Matematika zločinu, zapisoval jsem si, co říká, dělal si poznámky, jak to říká, a vypisoval si slova, který rád používá, a já bych je mohl taky použít. Myslím, že mu to chvílemi až šlo na nervy.“ (směje se)
A dál?
„Pozoroval jsem ho, jaký je, když je mezi svými kamarády, uvolněnej. Trochu jsem ho vlastně špehoval. (usmívá se) Taky jsem nasával, který jeho typický osobní znaky bych mohl promítnout do postavy Tomáše Tomana.“
Například?
„Díval jsem se, jak se hýbe, jaká dělá gesta, studoval jsem, co bych pak mohl v záběrech zopakovat. Hodně jsem řešil jeho slavný úsměv na letišti, který mu pak vyčítala celá země. Ptal jsem se ho na to a on mi říkal, že ač to nevypadalo, ta situace byla paradoxně úsměvná. A vysvětlil mi, jak na ruce dostal dvoje želízka. Chápal jsem ho, to bych se smál taky.“
Jana Bernášková: Co dělala na premiéře série, ve které nehraje!
Co z jeho zážitků vás nejvíc zajímalo?
„Nejvíc asi to, jaký je rozdíl mezi českým a indonéským vězením, jak snášel to místo i ve smyslu, že jste hození do party kriminálníků, se kterými nemáte nic společného. To musí být neskutečný náklad na lidskou psychiku. Ale možná ta hrůza, to, co zažil ve vězení, byl hnací motor, který ho dovedl k tomu napsat ústavní stížnost a snažit se očistit.“
Překvapilo vás něco z toho?
„Nejvíc asi to, že indonéský vězení je vlastně docela pohoda. Představoval jsem si ho jako nějakou díru v zemi, kde vás polívají studenou vodou, ale Tomáš mi říkal, že tam mohl mít telefony, když někoho podplatil, tak i dobrý jídlo. Oproti českýmu vězení, který je striktní, to byla legrace.“
Celý rozhovor i článek naleznete v tištěné podobě Nedělního Aha! (6. 8. 2023)
Odseděl si 6 let, než zjistili, že se spletli
Tomáš Toman byl vůbec prvním Čechem, kterého vydali z Indonésie – a teprve čtvrtým Evropanem. Když v roce 2009 u nás Tomáše Tomana (42) odsoudili za surové zabití na 12,5 roku, nesouhlasil. Cítil se nevinný, tak utekl. »Lovci lebek« ho ale vypátrali. Po dvou letech, která strávil v indonéském vězení, přistál v roce 2013 na Ruzyni. Tehdy veřejnost pobouřily fotografie, na kterých se smál. Je to blázen, psychopat? říkali si mnozí.
Seroš X: Matematika zločinu
ZÁHADA ÚSMĚVU
„Když mě tehdy vyváděli z letadla, dostal jsem jedny pouta a venku mi hned dávali druhý. Já jsem jim říkal, že už jedny mám, a do toho mi přebírající policista řekl, ať držím hubu, nebo přes ni dostanu. Tak jsem se začal smát,“ vysvětluje dnes situaci Tomáš. Za to, že o jeho případu, který má nečekaně šťastný konec, vznikla minisérie, je rád. „Je to pro mě hodně dojemný, emotivní. Slza mi ukápla, brečel jsem. Vracely se mi všechny vzpomínky,“ líčil své zážitky po prvním zhlédnutí.
33 fotografií
