Herečka Bára Kodetová: Zpověď o domácím násilí
28 fotografií
Diváci ji znají z mnoha seriálů jako třeba v poslední době Ochránce a Dáma a Král. Nyní ale herečka Bára Kodetová (52) překvapila zpěvem. Už v době covidu zpívala prostřednictvím netu z obýváku s manželem Pavlem Šporclem (49), a nyní dokonce vydala videoklip k vlastní písni. Jak to chodí v rodině, kde je každý druhý slavný? To prozradila v rozhovoru pro Aha!.
Jak vaše píseň Náš dům vlastně vznikla?
„Profesionálně se zpěvu věnuji asi rok a půl. Prvním mým projektem byla píseň Skřipky, kterou jsme natočili s Pavlem jako poctu paní Haně Hegerové. Po čase jsem zatoužila po písni vlastní. Oslovila jsem jednoho z nejlepších textařů, Václava Koptu. Z našeho milého a humorného setkání vznikla tato píseň. Hudba a hudební produkce patří Michalu Workovi, který je se mnou od začátku mé pěvecké cesty. Je to vynikající klavírista, na kterého je naprostý spoleh. Vždy mě na pódiu doprovází s velkým citem, pokorou a bravurou. Nehledě na to, že je to mimořádný aranžér a skladatel. Velmi si vážím spolupráce s ním.“
Kde se vzala organizace Acorus?
„Když píseň vznikla a já ji poprvé uslyšela hotovou ve studiu, okamžitě jsem věděla, že potřebuje videoklip. Obrazové dokreslení a možná trochu vysvětlení... Věděla jsem, že pro takové téma potřebuji najít společníka. Instinktivně jsem začala pátrat a hledala někoho, kdo by se pod myšlenku písně podepsal. Přes média a sítě jsem se dostala k paní Chaloupkové, ředitelce neziskové organizace Acorus. Ta spolupráce bude dlouhodobá. Ráda bych pomáhala víc.“
Jak bydlí Bára Kodetové ve svém krásném domě?
Autorem klipu je další Kodet. To je přízeň?
„Není to můj bratr, ale dlouholetý kamarád. Baletní mistr a pedagog Jan Kodet, choreograf Národního divadla v Praze. Věděla jsem, co měl videoklip vyjadřovat. Hledala se forma. Až Honza přišel s nápadem mužských rukou na mém obličeji. Ta zkratka je podle mě úžasná.“
Jaké to je, zpívat takhle silný text?
Co se vám při tom honí hlavou? „Pro mě je jednoduché prožívat různé emoce. Vlastně nad tím nemusím moc přemýšlet. Automaticky se ztotožním s příběhem. Jde to samo. U téhle písně jsem ale myslela na ty smutné až fatální příběhy silných žen, které bohužel nedokázaly včas z toxického vztahu odejít. Jako třeba spisovatelka Simona Monyová.“
Setkala jste se někdy s domácím násilím osobně?
„Naštěstí nikdy. Pro mě byl jakýkoli náznak agrese důvod k okamžitému ukončení vztahu. Ale násilí nemusí být vždy fyzické, mnohdy je horší to psychické. Je zákeřnější v tom, že ho delší dobu nedokážete přesně definovat. A to jsem kdysi zažila. Jenže já věci řeším. Okamžitě a poměrně radikálně.“
Váš tatínek Jiří Kodet byl známý svou cholerickou povahou. Jak jste to vnímala? Bylo třeba se ho bát, nebo v jeho případě platilo přísloví: Pes, který štěká, nekouše?
„Táta byl sice cholerik a melancholik v jednom, ale miloval svou rodinu. Potřeboval stabilitu, která se mu nedostávala jako dítěti, ani v dospívání. Proto moc dobře věděl, že bez mojí maminky by dopadl špatně. Jeho výchova byla drsná, to je pravda. Byl svůj, ale nikdy nás neuhodil. Teda, pamatuji si, že mě jednou honil po baráku a dal mi přes zadek, Bylo to v pubertě a zasloužila jsem si to. Já se ho nikdy nebála. Bylo mi spíš líto, že se občas tak trápí.“
Bára Kodetová na pohřbu Josefa Somra: Přes lásku k tetě patřil do rodiny
28 fotografií
