Zemřela herečka Věra Galatíková (†69) - Její poslední slova den před smrtí! Pro Aha!

• Byl čtvrtek, když nám zvedla telefon
• O den později podlehla rakovině plic

Ve čtvrtek odpoledne už však jen ztěžka, připoutaná na nemocniční lůžko, odpovídala na otázky redaktora Aha! Davida Zápala, se kterým byla v posledních měsících téměř až v přátelském kontaktu. Byla to její poslední slova...

„S paní Galatíkovou jsem byl po celou dobu její nemoci v kontaktu a samozřejmě měla být jednou z těch, které oslovím do Vánoční ankety,“ vzpomíná redaktor Aha! David Zápal.

„I když se tak moc prala s rakovinou, která ji víc a víc oslabovala, byla vždy ochotná a vstřícná k jakémukoliv rozhovoru. Skoro to vypadalo, jako by ji naše telefonické rozhovory vytrhly z utápění se ve své těžké nemoci. Už z našeho předposledního rozhovoru před dvěma měsíci však bylo znát, že přichází nejhorší. Z jejího hlasu bylo slyšet, že ji rakovina pomalu, ale jistě požírá. Mluvila těžkopádně, s velkými obtížemi, přesto si ale zachovala dekorum velké dámy české herecké scény, kterou vždy byla. Při našem posledním telefonátu, tedy den před její smrtí, bylo v pozadí slyšet hučení přístrojů na oddělení jednotky intenzivní péče, kde ležela, a mně bylo jasné, že už jen ty ji udržují při životě. Přesto pronesla několik posledních slov.

„Dobrý den, kdo volá.“
Její hlas byl o dvě stě procent horší, než když jsme spolu mluvili před pár týdny. Sípala do sluchátka a mluvení jí dělalo obrovské potíže. Bylo mi hned jasné, že s mojí oblíbenou herečkou mluvím možná naposledy.

„Dobrý den, už jsme spolu dlouho nemluvili. Chci se zeptat, jaké budou vaše letošní Vánoce. Strávíte je s vnoučátky?“
Ani v posledních chvílích svého života, kdy zřejmě velmi trpěla, neztratila hlas a laskavě pronesla.

„Nezlobte se, ale teď jsem v nemocnici a zřejmě tady budu i přes Vánoce.“
Pak se na chvíli odmlčela a s velkou těžkostí ze sebe vypravila poslední slova.

„Mějte se hezky a... Sbohem.“
A zavěsila...

„V pátek, v den její smrti, jsem jí ještě poslal esemesku, abych jí popřál hezké svátky, které by tak ráda strávila s milovanými vnoučátky. Už ale neodpověděla, přestože na mé zprávy vždy reagovala, a to milou a přátelskou odpovědí. Bylo mi jasné, že tentokráte už neměla sílu. S tak milou bytostí, jako byla paní Věra, jsem se dlouho nesetkal a vím, že se ani dlouho nesetkám. Sbohem a děkuji, paní Galatíková.“ - David Zápal, redaktor Aha!

Byla nejen milovaná, ale i odvážná!
Takhle mluvila o své rakovině plic!
Když jí lékaři řekli, že má rakovinu plic, nesrazilo ji to na kolena. „Celý život jsem měla tolik energie a myslela si, že vydrží navěky. Možná, kdybych si občas baterky nabíjela v mých nejaktivnějších letech a taky nekouřila, nemusela jsem onemocnět,“ řekla. O nemoci se nikdy nebála mluvit. Tady jsou některá její statečná slova.

Zrazovali vás od rozhodnutí nebrat chemoterapii?
„Ano, někteří lékaři. Jen profesor Pafko mi rozuměl. Pořád ho vidím, jak stál u dveří a já mu říkala: Nechci po vás rozhodnutí, stejně si to rozhodnu sama, ale jste odborník, viděl jste takových případů stovky. Řekněte mi, jestli pro mě má nějaká chemoterapie smysl. A on... ...se na mě chvilinku díval a pak zakýval hlavou. Jako že ne.“

Co se vám mihlo hlavou?
„Na moment jsem ucítila něco, jako když se vám zastaví srdce! Hned nato jsem si pomyslela: A co, je konec, už jsem tu nějakou dobu byla, děti dospěly, tak o co jde.“

Sbohem,velká herečko!
Věra Galatíková se narodila se 19. srpna 1938 ve Zlíně. Absolvovala Janáčkovu akademii múzických umění, poté účinkovala na prknech pardubického Východočeského divadla, z něhož zamířila do pražského Činoherního klubu. Po působení v Divadle S. K. Neumanna a Městských divadlech pražských završila svou divadelní kariéru v pražském Národním divadle, na jehož jevišti vystupovala od roku 1993.