Patrik Děrgel (32) vyměnil nemocnici za Odznak Vysočina: Jsem až moc hodný...
29 fotografií
Do paměti diváků se Patrik Děrgel (32) zapsal účinkováním v show Tvoje tvář má známý hlas, rolí prince Jana v pohádce Korunní princ či jako syn primáře Máry z Ordinace v růžové zahradě 2, kde hraje i se svou ženou Markétou (34), rozenou Frösslovou. V současné době ho můžete vidět jako začínajícího policistu Vaška Kociána v seriálu Odznak Vysočina, který vysílá každý čtvrtek TV Nova. S vyšetřováním zločinů má přitom zkušenosti už z primáckých V.I.P. vražd, kde hrál hlavního vyšetřovatele.
Jak vznikal rozhovor?
Setkali jsme se s Patrikem v jeho oblíbeném Švandově divadle před představením, které kvůli pandemické situaci odpadlo. Očividně ho to hodně mrzelo, ale i tak jsme se i zasmáli a žádná otázka nezůstala bez odpovědi
Šéfka policejního týmu Odznak Vysočina a zároveň vaše herecká kolegyně Monika Hilmerová velmi ocenila, jak přirozeně zacházíte se zbraní.
„Tak to děkuji za poklonu! Ale všichni jsme ještě před natáčením prošli důkladnou průpravou. Velmi zodpovědně nás učili, jak se chovat ve rvačce, vykopnout dveře nebo jak se správně nosí pistole. Ono to navíc není úplně stejné jako v běžném životě, protože kamera je takový diktátor, který určuje, jak to bude dobře vypadat na obrazovce. Proto je dobré si to občas zopakovat, zvlášť v mém případě. Mám totiž takovou šťastnou povahu, že snadno zapomínám. Proto se mohu spoustu věcí dozvídat znovu a znovu.“
Hodí se vám taková důkladná průprava i v divadelních rolích?
„Občas ano. Jako Hamlet ve Švandově divadle třeba také střílím z pistole. Ale stane se, že ta zbraň vůbec nevystřelí, a to se pak hodí mít cvik třeba i v tom, jak s ní v nouzi kolegu umlátit. Je prostě nutné z takové prekérní situace vybruslit, aby děj mohl pokračovat.“
U nás se asi nestane, že by taková pistole používaná na scéně nebo při natáčení byla nabitá ostrými náboji, jako se to přihodilo americkému herci Alecu Baldwinovi, který nešťastnou náhodou zastřelil kameramanku?
„V žádném případě! Takovou situaci si tady ani nedovedu představit.“
Jako absolvent konzervatoře a DAMU máte za sebou nejspíš i lekce šermu a jízdy na koni.
„Hodiny šermu jsem bral na obou školách, ale koně mě minuli. Na DAMU je právě v mém ročníku vynechali, takže jezdit neumím. Když už musím při natáčení sednout na koně, alespoň se snažím předstírat, že mi to nevadí a nechystám se každou chvíli spadnout. Je pravda, že když mohu, raději se koním vyhnu.“
Jaké zbrani byste dal přednost, kdyby vás někdo napadl?
„Nejlepší zbraní je podle mne útěk. Vzít nohy na ramena, to vyřeší spoustu situací, aniž by tekla krev. Určitě je dobré se snažit nějakému konfliktu už předejít.“
Chová se tak i detektiv Vašek Kocián, kterého hrajete v Odznaku Vysočina?
„To úplně ne, i když jinak je to nejhodnější policajt na světě. Někdy si říkám, že kdybych měl vykrást banku, chtěl bych, aby se toho vyšetřování ujal právě on. Možná by mi nějakou bankovku dokonce vrátil do kapsy, abych měl druhý den na snídani.“
Vy jako Patrik Děrgel byste tak chápavý policista asi nebyl?
„To nebyl, ale hlavně bych nedokázal v týmu plnit tu Vaškovu úlohu. On vše pozoruje jen tak z koutku, zatímco já bych se do celého dění chtěl mnohem víc začlenit. Také bych nevydýchal až moc pedantickou a pořádkumilovnou kolegyni, kterou hraje Simona Hába Zmrzlá. Ale to jsou jen předepsané role.“
Velká životní změna u Patrika Děrgela: Výpověď v Národním divadle!
Jak dlouho trvalo natáčení?
„Tři měsíce. Strávili jsme je dost v izolaci, v lesích a bez signálu. Byl to takový intenzivní letní tábor, kde nikdo nemohl utíkat k Facebooku nebo mobilu, tak jsme utíkali všichni k sobě dohromady. Nejčastěji jsme si jen povídali, ale někdy jsem si s dalšími členy týmu chodil zaběhat.“
Nestýskalo se vám po manželce Markétě a vašich dětech? Přece jen loni vám doma k pětiletému Vavřinci přibyla ještě dcerka Mira.
„No, to byl další důvod, proč jsem občas vyběhl až nahoru na kopec. Abych si mohl zavolat domů. Ale žena, která je taky herečka, si už zvykla, že buď někam na čas odjedu, nebo mě má zase skoro pořád doma. A letos se zdá, že si mne doma kvůli covidu užije ještě nejméně do května. Jsem ale doma rád, už proto, že naše děti jsou prostě úžasné. Snažím se s nimi využít čas co nejpestřeji, hodně jezdíme ven, na výlety nebo k nám na chalupu.“
Hlásíte se otevřeně k tomu, že jste dysgrafik a dyslektik. Podle některých expertů jde v tomto případě z padesáti procent o dědičnou záležitost. Nebojíte se, že postihne i vaše děti?
„Teď se to ještě nepozná. Vavřinec zatím nečte, ale je pravda, že knížky miluje. Taky si hodně rád maluje, takže nemám nějaký silný pocit, že by se ho měl tenhle problém dotknout. Ale kdyby přece, dyslexii považuji za tu nejmenší komplikaci, která ho může potkat. Uměl bych mu poradit, jak s tím zacházet. Navíc vím, že tam jsou i určité výhody.“
Které máte na mysli?
„Já si třeba pamatuju, jak jsem na základní škole dostal trojku z diktátu. Celá rodina slavila! Protože to byla velmi výjimečná událost.“
Škola vás i přes ty mizerné známky bavila?
„Bavila. A hodně. Chodil jsem na hokejovou základku, kde bylo pořád hodně pohybu a takový dost živelný klukovský kolektiv. Dnes obdivuju učitelky, že to s námi vydržely. Když vyšlo najevo, že ze mne hvězda NHL nebude, přebruslil jsem na konzervatoř. Tam už jsem byl za šprta, jak mě to prostředí nadchlo. Žádný trénink ráno v šest, zato holky! A svoboda! To pokračovalo i na DAMU, kde jsem zase poznal vynikající pedagogy, od kterých jsme se mohli hodně naučit.“
V šestadvaceti letech jste dostal angažmá v Národním divadle a po několika sezonách jste ho zase opustil. Byla to také dobrá lekce?
„Potkávat se na jevišti s tak kvalitními herci, kteří mají angažmá v Národním divadle, to je takový krásný dáreček. Považuji to za neuvěřitelně krásné roky.“
Proč jste se rozhodl po šesti letech odejít?
„Chtěl jsem se posunout zase jinam. Nastupoval jsem spolu s režisérem Danielem Špinarem, který se stal uměleckým šéfem činohry Národního divadla, a už na začátku jsem mu řekl, že s ním i odejdu. A to jsem také udělal, jen jsem ho o rok předešel. Nechtěl bych se jednou ráno vzbudit a zjistit, že jsem sice už třicet let v Národním, ale za tu dobu mi uteklo hodně jiných věcí.“
Nebylo to loni dost odvážné rozhodnutí, opustit v tak nejisté době stálé angažmá?
„No, dost velké riziko to určitě bylo. Hlavou mi ale proběhlo, že se nesmím vnějšími okolnostmi nechat vmanipulovat do rozhodnutí, kterého bych litoval. Na mé profesi mě totiž nejvíc těší právě ta pestrost. Jak se střídá natáčení televizního seriálu s divadelním představením, ve kterém jde jednou o klasiku, jindy zase o taneční záležitost, jako v případě loňské poslední premiéry hry Gossip. Baví mě hraní jako takové. O tom, jak se mi kde bude líbit, vždy rozhodují lidé, se kterými se tam setkávám. I proto jsem si Švandovo divadlo oblíbil tak, že tam chodím na kafe snad obden.“
Petr Rychlý jako Čestmír Mázl v Ordinaci zemře?! Takhle Badinkové oznámí jeho smrt
29 fotografií
