Vdova po tragicky zesnulém hokejistovi Markovi (†31): Už vzpomínáme bez pláče | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

neděle 16. ledna 2022

Svátek slaví Ctirad, zítra Drahoslav

Vdova po tragicky zesnulém hokejistovi Markovi (†31): Už vzpomínáme bez pláče

Lucie Marková se synem Honzíkem, který je s ní vždy, když přijde smutná vzpomínka na Jana.
Lucie Marková se synem Honzíkem, který je s ní vždy, když přijde smutná vzpomínka na Jana. (archiv Lucie Markové, Sport – Pavel Mazáč, Profimedia.cz, Instagram)

Ten den, 7. září 2011, jí jediný telefonát rozmetal život na tisíc kousků. „Spadlo letadlo,“ zaznělo. Lucii Markové (40) se převrátil život vzhůru nohama. Ještě před chvíli byli šťastnou rodinou, těšili se z malého Honzíka, který se narodil na začátku prázdnin. A teď byla na všechno sama, její manžel Jan Marek (†31), skvělý hokejista a výborný chlap, zahynul v troskách letadla, které mělo dopravit tým Jaroslavle na první zápas sezony ruské KHL. Teď, 10 let po tragédii, vozí syna na hokejové tréninky, Honzík (10) válí v dresu pražské Sparty, s níž jeho tatínek získal v roce 2006 titul. A Lucie září štěstím, i když v srdci jí zůstává obrovská díra...

Od tragédie letadla, při níž zahynul vásš manžel, je to právě deset let. Zahojil čas alespoň trochu tu velkou jizvu?

„Už není síla brečet denně x hodin, i když pořád jsou momenty, kdy to bez slz nejde, ale čas pomohl hodně. Když se sejdeme s holkami – Miškou od Pepči Vašíčků a Kačenkou Rachůnkovou, na kluky vzpomínáme už bez pláče a i se u toho smějeme. To dříve nebylo. Ale ta bolest, ta obrovská díra v srdci zůstane navždy.“

Kladno vsadí na kanadský styl! Pomoci k tomu má šest zámořských posil i trenér Paul

Vzpomínáte na Honzu často?

„Ano, vzpomínám. Jinak to ani nejde. Byli jsme spolu od sedmnácti let, byla to moje první láska, moje druhá polovina, nejlepší »kamarádka «. Plánovali jsme spolu budoucnost, i kde chceme žít v důchodu. Nejde na něj nemyslet. Vzpomenu si při každém pohledu na Honzíka, z kterého je už velký desetiletý kluk. Pořád si říkám, jak by byl na něj tatínek pyšný a svojí láskou by ho doslova snědl.“

Máte v paměti poslední společné chvíle?

„S Honzou jsme se viděli naposledy 29. srpna 2011. Pár dní před tou tragédií přiletěl na jeden den pomazlit se s malým Honzíkem. Byl to krásný den, bohužel krátký. Vidím pořád jeho poslední otočení za námi na letišti, jeho výraz v obličeji a zamávání, jak kdyby to bylo včera. Proto závěr prázdnin až do data výročí je vždy nejbolavější období, je to hodně živé.“

Kdo vám byl a je největší oporou? Je Honzík hnacím motorem?

„Malý Honzík a rodina mi zachránili život, nevím, jak bych to bez nich zvládla. Jestli vůbec. Bylo pro mě těžké najít v sobě sílu jít životem dál a být tu pro malého Honzíka plná síly. Často se divím, že jsem se z toho nezbláznila. Ve třiceti letech se stát maminkou, mít vše, být šťastná na maximum a za dva měsíce se stát vdovou. Život najednou přestal dávat smysl.“

Kdy vás Honzík zaručeně rozesměje?

„Honzík je bavič, takový malý showman. Jsem ráda, že už to není to smutné dítě co dřív. Má tatínkovu povahu, je strašně hodný, dobrosrdečný, vnímavý, zajímá se o druhé. Už ve školce ve třech letech mě cestou domů ptával, jaký jsem měla den a opravdu poslouchal odpověď, zajímalo ho to. To má po tatínkovi, hodně ho něm vidím.“

Před pár lety jste říkala, že snad alespoň nosem půjde do rodiny Marků. Stalo se tak?

„Ve fyzické podobě má po tatínkovi bohužel jen barvu a hustotu vlasů, ani ten markovský nos se tam nerýsuje. (úsměv)

Jaromír Jágr: Už nemusím nikomu nic dokazovat. Dokud to jde, tak týmu pomůžu i na ledě

Více v Aha! 7. 9. 2021



Přečtěte si
Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.