Tajemství Četnických humoresek: POMSTA PO HEYDRICHOVI!

Co vás zaujalo na československém četnictvu?

„Pocházím z Kutné Hory, což je historické město, a mě neustále lákala historie. Když jsem v roce 1983 nastoupil do policejních služeb, začal jsem se zabývat policejní historií, například historií bezpečnostních sborů na našem území nebo později po roce 1988 jsem si jako téma své práce zvolil Organizace československého četnictva. Před rokem 1989 se o četnících tvrdilo, že oni byli ti zlí, že stříleli do dělníků a že za okupace kolaborovali. K tématu jsem se dostal tak, že od syna jednoho bývalého četníka jsem získal několik kalendářů četnictva, odkud bylo možné vyčíst právě tu organizační strukturu. Téma jsem později využil v diplomové práci a v bádání jsem pokračoval dál.“ 

Jak vlastně začala vaše spolupráce s televizí?

„Když režisér Pavel Háša v tehdy ještě Československé televizi natáčel Čapkovy povídky, vybral si mě jako odborného poradce. Mé rady se týkaly historie kriminalistiky, výkonu bezpečnostní služby. V roce 1992 jsem spolupracoval na projektu Hříchy pro pátera Knoxe. Tehdy jsem víc přičichl k televiznímu prostředí a napadlo mě, proč nenatočit něco o četnících. Dal jsem proto dohromady zajímavé kriminální případy, jež se staly na našem území a které řešili právě četníci za pomoci nově vzniklých nebo již zavedených kriminalistických metod. Byl jsem ovlivněn seriálem Dobrodružství kriminalistiky režiséra Antonína Moskalyka.“

Co musel člověk splnit, aby byl přijat k četníkům?

„Tak v první řadě to musel být československý státní občan, musel být trestně bezúhonný, musel měřit nejméně sto sedmdesát centimetrů a výš. Výjimkou byli legionáři, těm stačilo sto šedesát. Kandidát musel znát slovem i písmem jazyk služební i jazyk menšinový. Dále musel být daný člověk zdravý, musel mít vlasy, zdravé zuby a dělaly se také psychotesty. Je zajímavé, že sto četníků během dvacetileté existence Československé republiky i přes taková přijímací kritéria spáchalo sebevraždu! Podle historiků nebyla důvodem šikana ve sboru, ale to, že byli někdy vybráni lidi, kteří na tu službu jednoduše neměli. Dalším důvodem byla nešťastná láska, dluhy, alkoholismus. Jelikož dostat se k četnictvu bylo prestižní záležitostí, prověřovalo se i nejbližší okolí kandidáta, hlavně rodina.“

V seriálu to vypadá, že četníci téměř nemají volný čas. Jak to bylo?

„Oni byli ve službě v podstatě pořád. Protože bydleli v kasárnách, museli si osvojovat místní znalost v daném regionu. Oni znali prostředí a prostředí znalo je. Museli znát všechny typy lidí, obecně prospěšné i ty s kriminální minulostí, tuláky, žebráky a tak podobně. Když měli volno, šli většinou do hospody nebo na vycházku, kdy bylo přesně stanoveno, dokdy ta vycházka trvá. Pokud šel do jiného než svého služebního obvodu, musel se ohlásit na místní četnické stanici. Aby věděli, že místní četníci ho mohou mít k dispozici, když v jejich obvodu například tráví dovolenou.“

Proč a jak četnické pátrací stanice skončily?

„Ony fungovaly celkem patnáct let. Byly zřízeny prvního ledna 1928 a k jejich zrušení došlo za první policejní reorganizace ke 30. září 1942. Udělali to němečtí okupanti v návaznosti na atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Ke stejnému datu byly zrušeny i četnické pohotovostní oddíly a četnické silniční kontrolní stanice. Následně byly vytvořeny četnické motorizované čety, které Němcům sloužily k pronásledování například uprchlých vězňů nebo parašutistů a partyzánů. Uvažovali jsme i o čtvrté řadě humoresek, ale nakonec jsme se rozhodli, že by to nebylo ono. Mám z toho seriálu ale radost. Jsem rád, že to vyšlo.“

Celý rozhovor najdete v tištěné verzi Aha! 15.8.2020

Hrdá Francie: Podplukovníku Beltrame, jste hrdina!

Celý článek

.

3

Fotogalerie

7 fotografií