Hvězda seriálu Policie Modrava Michal Holán: Plánuje velkou změnu!
17 fotografií
Nejen v seriálu Policie Modrava, ale i v civilu je Michal Holán (35) k nepřehlédnutí. Pusu má stále od ucha k uchu a temperamentu na rozdávání. Možná proto, že má po dědečkovi maďarskou krev i silnou vůli. Teď se totiž rozhodl, že se opět stane krásným Jájou. Přihlásil se do tříměsíčního cvičení s železnou koulí a začal tvrdě trénovat…
Michale, co vás k tomu vedlo?
„Točil jsem teď nějaký videa pro BESIP, a když jsem se v nich viděl, lekl jsem se. Vypadal jsem tam jako koule! Tak jsem si řekl: Stop, musíš začít cvičit. Navíc mám dva malý prcky a chci být dobrej táta, kterej má sílu a blbne s nima. Ne ten, co leží na gauči, ale takovej, co s klukama řádí a sportuje. Jenže jak jsem obtloustlej, jsem línej. Tak jsem si řekl, že to musím změnit.“
Jak jste se na to chystal?
„Užíval jsem si naplno prázdniny. Já jsem tak extrémní extrémista, že když jsem věděl, že budu tři měsíce bez sladkýho a alkoholu, tak jsem si musel udělat zásoby. Dopřával jsem si sladký, a hlavně čokolády. Jsem klidně schopný sníst půl kila nutely, několik čokolád a sušenky na posezení. Je to šílený, jaký já jsem sladkožrout! To krásnýmu Jájovi moc nejde, co?“ (směje se)
Co vás teď čeká?
„Začal jsem v půlce září a mám před sebou tři měsíce tvrdýho denního tréninku. Železná koule je nejvíc transformační cvičení na světě. Naučí vás cvičit s vlastní vahou, držet správně tělo, zatínat všechny svaly. Ten trénink je fakt intenzivní. Navíc máme daný jídelníčky, takže se konečně naučím pořádně jíst. Pět jídel denně, který si musím uvařit.“
Sám?
„No budu muset! (směje se) Je to hlavně o tom jíst pravidelně, což je v mý profesi těžký. Ale musím to dát. Takže teď budu nějakou dobu všude chodit s krabičkama.“
DĚDEČEK Z VÝCHODU
Co na tu změnu říká vaše partnerka?
„Je ráda, ona už je zvyklá! (směje se) Jsme spolu sedm let. Máme dvouletýho prcka a druhýho pětiměsíčního. Ten se narodil 19. 4. 2019 v 9 hodin na Velký pátek a úplněk. To je magický datum, co? První je Michal, po tátovi, on je celej já, úplně stejnej blázen, vysmátej, a druhý Marcus. Moje láska je z východního Slovenska, takže když to jde, jezdí s dětmi tam. Teď tam byli tři měsíce a já pořád pendloval.“
Jak je to daleko?
„Skoro sedm set kilometrů, malá vesnička až za Prešovem. Ale už tu cestu znám a dávám ji na jeden zátah, mám ji najetou i poslepu. Na Slovensku jsou srdcoví lidi, otevření, domácí, to se mi líbí. Kdyby tam pro mě byla práce, beru rodinu, kámoše a stěhuju se tam. Navíc osmdesát kilometrů odtud je vesnice Veľké Kapušany a tam se narodil můj děda.“
Je taky Slovák?
„Maďar! Kapušany jsou na pomezí Slovenska a Maďarska. Děda ale žije od svých patnácti let u nás ve Slaném a já jsem celý po něm. Možná proto mám takový temperament. Miluju východňárské písničky, tu hudbu a energii, která z nich jde. Taky je už pouštím prckům.“
Máte po dědečkovi i umělecké kořeny?
„To ne, i když děda muziku miluje. Kdysi ale založil jeden z prvních fotbalových ženských týmů v Čechách. Byl trenér ženskýho fotbalu a musel si to hrozně užívat! (směje se) Nedávno dostal ocenění za celoživotní přínos sportu. Jmenuje se Tóth a má už osmdesát tři let. U nás žije dlouho a jeho rodina je po celým světě. Bylo jich totiž devět. Jeden brácha je v Německu, druhý v Katánii, další v Americe, jiný ve Španělsku...“
A co vaši rodiče?
„Nejsou herci ani sportovci. Maminka je vyučená prodavačka, ale dlouho pracovala na letišti. Táta celý život píše básně a monology, ale jenom do šuplíku. Napsal mi třeba monolog k přijímačkám na konzervatoř. Jmenoval se Hadr na podlahu a byl o tom, co hadr prožívá, kolik v sobě má emocí. Byl geniální, díky tomu jsem se tam dostal.“
Celý rozhovor si můžete přečíst v nedělním tištěném vydání deníku Aha!
17 fotografií
