Pátrání po českých studentech v Albánii: Rodinná tragédie po zmizení dcery
Na počátku byla touha mladých Čechů – bratrů Michala (tehdy 23) a Honzy (tehdy 22) a jejich kamarádky Lenky (tehdy 23) – poznávat svět. V roce 2001 skončila jejich zmizením. Tragédie však nemá konce, převrátila životy i jejím blízkým.
Trojice Čechů se vypravila v srpnu 2001 do Albánie. Co kromě nespoutané a divoké přírody tam ještě našli? Tuto otázku si léta kladou i jejich nejbližší. Hned zorganizovali pátrací výpravu. V horách Prokletije, které leží na pomezí nynější Černé hory, Albánie a Kosova, je ale hledali marně. České úřady sice s nalezením jejich dětí pomoci nedokázaly, našly si ale jiný způsob, jak se do věci vložit.
„Rodičům chodily exekuce a obstávky od soudu na nezaplacené zdravotní a sociální pojištění dětí. Ty totiž nejsou prohlášeny za mrtvé, a pojištění jim nabíhalo. Považuji to za hyenismus,“ uvedla právnička Klára Samková. Po stopách tří přátel nyní pátral i spisovatel Josef Urban (54). Hned napoprvé měl štěstí. „V osamělé vesnici jsem jednoho večera narazil na muže, který si osudné události z roku 2001 pamatoval,“ uvedl autor. Co zjistil? To si můžete přečíst v knize Návrat do Valbone.
Maminka Michala a Honzy: Potřebuji někoho obejmout
V doslovu knihy se k případu vyjádřili i příbuzní zmizelých Čechů. „Měli jsme domluvené rozloučení na nádraží. Dala jsem jim křížek na čela, pusu...“ vzpomíná matka Honzy a Michala a popisuje jejich poslední slova: „Vrátíme se. Osmnáctého jsme doma, mami. Čau...“ Nepřijeli. Prosili všechny možné zastupitele a instituce o pomoc. „Měla podobu blazeovaných odpovědí: Ano. Chápeme. Budeme se snažit... Buďte trpělivá...“ popisuje máma marné čekání a beznaděj.
„Prázdno čekání prostoupilo prožitý čas i náš dům, kde s manželem bydlíme, i nás. Tereza, sestra kluků, nevydržela tu samotu bez odpovědi. Odešla studovat do Paříže, když se vrátila, odešla bydlet na Moravu. Není schopna být tam, kde prožila s kluky své mládí,“ napsala zoufalá máma, které v těžké situaci pomohla víra. „Změnila jsem zaměstnání, pracuji jako asistentka u postižených dětí. Potřebuji někoho obejmout, pohladit. Zaplnit to prázdno,“ vysvětluje.
Bratr Lenky: Byla to moje nejlepší kamarádka
„Lenka nebyla jen moje sestra, byla to i moje nejlepší kamarádka. Najednou mi chyběla strašně moc. Bylo mi líto rodičů. Až když se mi narodily děti, jsem teprve pochopil, jak veliká může být bolest,“ napsal bratr Lenky Petr a pokračoval: „Tatínek svůj žal léčil alkoholem. Později měl úraz a ochrnul. Maminka, které o něj pečovala, se ale po pěti letech nešťastnou náhodou utopila v moři. O tátu, který byl v ústavu, jsem se pak staral já. Bral jsem ho domů, kde mezi námi snad alespoň na chvíli nemyslel na Lenku.“
Víte, že...
...existovaly tři vyšetřovací verze? Jedna uváděla, že se Češi byli přepadeni a zabiti, další, že zahynuli po pádu do propasti a podle třetí se stali oběťmi obchodu s orgány.