Herec Marek Lambora (24): Paní Havlová mi roztrhala tři trika

Má stejnou šatnu, v níž sedával Viktor Preiss (72). „Zůstala tu po něm lžíce na boty. Když jsem sem přišel, půl roku jsem ji nepoužíval, byla pro mě posvátná,“ směje se Marek, který se v herecké šatně potkává i s Igorem Barešem (53). Ten je zároveň jeho »hereckým guru«. „Radí mi, když potřebuju,“ prozrazuje.

Marku, jste nejmladším hercem v angažmá vinohradského divadla. Kde vás objevili? „Když jsme na konzervatoři maturovali z veršů, přišel se na nás podívat zdejší umělecký šéf Juraj Deák. Brzy nato mi zavolal: Přijďte sem za dvě hodiny! Povídali jsme si a pak řekl, že si mě vyzkouší. Rychle jsem vylovil z hlavy monolog a chvíli jsme na něm pracovali. Pak jsem přišel ještě párkrát, nechal mě se naučit monolog Hamleta a na základě toho mě obsadil do role Romea. Už během zkoušení jsem dostal nabídku na angažmá.“

Jak jste v čerstvých devatenácti reagoval?
„Byl jsem nadšený! Panu řediteli jsem okamžitě řekl: Ano! Až pak mi začalo šrotovat hlavou, zda jsem udělal dobře. Samozřejmě, že jo! Jediný, co chce člověk po konzervatoři dělat, je hrát v divadle. Ale tehdy se ve mně motaly emoce. Neměl jsem si to rozmyslet, říkal jsem si. Záhy jsem pochopil, že jsem udělal to nejlepší, co jsem mohl. Začal jsem doma běhat dokolečka radostí a užívat si to.“ (směje se)

Máte tu vedle sebe řadu hereckých bardů, jak se mezi nimi cítíte?
„Teď už dobře. Ale nejdřív byl ve mně velký stres. Seděl jsem v portále a díval se na ně. Myslím, že je to ta největší zkušenost, kterou může mladý herec dostat. Vidět herecké velikány při práci. Ale ze začátku máte ostych. Nevíte, jak na vás budou reagovat. Už během Romea to naštěstí zmizelo. Vzali mě mezi sebe. Otřepal jsem se a připadal si, že můžu stát vedle nich a nemusím se za to stydět.“

Radili vám starší kolegové?
„Jednou si mě vzal stranou pan Plachý, když jsme zkoušeli Nepřítele lidu. V jednu chvíli jsem na jevišti křičel, ale pořád to bylo potichu. Nebyl jsem slyšet. Říkal jsem: Ale já už víc nemůžu! A pan Plachý mi radil: Víte, kolego, na jevišti jsou místa, kde není slyšet. A stačí jít o pět centimetrů dopředu, a je to. Přesně mi vysvětlil, kde to je. To mi moc pomohlo. Byl jsem nadšený, že mi předává takové informace.“

Na jevišti stojíte i s Dagmar Havlovou, dokonce se spolu perete. Jak se takové scéna, jako je v Její pastorkyni, zkouší?
Není to snadné. Máme spolu dlouhý dialog a ona se mnou při něm hází. Musel jsem si hlídat, abych do ní moc nestrčil, třeba v rámci emoce, a uvědomit si spoustu věcí. Tehdy jsem si ještě nenechával oblečení na zkoušky v divadle a občas jsem přišel v civilu. A během tohoto zkoušení se mi asi tři trika potrhala! Byli jsme tak zabraní do práce, že nebyl čas myslet na to, zda to vydrží moje tričko.“ (směje se)

Celý rozhovor nejdete v tištěném vydání Nedělního AHA!.