Hvězda Modrého kódu Fišerová: Za rozhodnutí v mládí platí dodnes
10 fotografií
Působí křehce a asi se neumí pořádně naštvat. Herečka Bára Fišerová (40), představitelka sestřičky Pavly v seriálu Modrý kód, se snad usmívá i na zubařském křesle. Otec Jaroslav byl akademický malíř a maminka Alena vystudovala režii dokumentu, pracovala v redakci publicistiky v České televizi. Bára se tak od prvních dětských krůčků pohybovala hodně blízko umění. A už jí to zůstalo.
Oslavila jste čtyřicetiny. Zaskočily vás nějak?
„Jak se říká, věk je jen číslo. U mě tohle rčení platí stoprocentně. Možná i proto, že mi můj věk nikdo nevěří, ale zase je pravda, že dvacet už mi teda dávno není. Žiju dost naplno, se spoustou energie, kterou potřebuji hlavně na divadelních prknech, kde stále hraji ještě hodně mladé. Dokonce jsem ve čtyřiceti ještě hrála nádhernou postavu Jany Eyrové. Takže nemám ani čas přemýšlet, kolik mi vlastně je. Přijdou ale chvíle, kdy cítím na svém těle, že mi to občas chce připomenout.“
Třeba při sportu?
„Ano. Dřív jsem hodně sportovala, ted je méně času. Občas ale jezdím na různé sportovní dny se seriálem Modrý kód a musím říct, že někdy už při tom sportu lapám po dechu. Každopádně mě čtyřicetiny jako ženskou nezaskočily, cítím se ještě dost mladá, plná síly vrhat se i do velkých bláznivých nápadů, které věku moc neodpovídají. Mám totiž stále dětskou duši.“
Kde jste se inspirovala pro postavu sestřičky v Modrém kódu?
„Inspiraci pro seriálovou sestřičku Pavlu z urgentního příjmu nemocnice Rubavy jsem sbírala vlastně až během natáčení. Máme na place skvělé opravdové doktory i pár sestřiček, kteří nám všem radí, jak správně vyšetřovat a ošetřovat. Je to obrovské umění a já před nimi smekám. Mají obrovskou zodpovědnost za lidský život a jeho záchranu, někdy v pár vteřinách, kdy sebemenší zaváhání může být fatální. Vážím si práce lékařů a sestřiček o to víc, oč jsem při natáčení té profesi blíž.“
Navštívila jste kvůli roli nějaké zdravotnícké zařízení?
„Zdravotnická zařízení občas navštěvujeme s kolegy ze seriálu spíše za účelem potěšit pacienty a dát jim na chvíli zapomenout na bolístky a trápení a popovídat si s nimi. Měli jsme takové rychlé kurzy první pomoci, které si připomínáme také na různých akcích Primy, kde míváme vždy společnou prezentaci seriálu spolu se záchranáři Červeného kříže a pomáháme návštěvníkům a fanouškům seriálu si první pomoc zkusit. Myslím, že to má velký význam, bývá tam také vždy hodně dětí, a když budou od dětství znát základy první pomoci, může to zachránit v budoucnu třeba jen jeden lidský život, ale za to to stojí.“
Umíte sama poskytnout první pomoc?
„Jak jsem říkala, i my jsme měli kurzy první pomoci a často si je připomínáme. Myslím a doufám, že bych to zvládla, ale naštěstí jsem se s tím v praxi ještě nesetkala a nemohu říct, jak by člověk reagoval spíš psychicky na danou situaci. Ruku do ohně bych tedy za sebe nedala, ale věřím, že bych se pochlapila a byla připravena se soustředit jen na to zachránit člověka a udržet ho při vědomí do příjezdu profesionálních záchranářů.“
Žila jste s Michalem Penkem, který v té době byl drogově závislý. Jaký jste z toho vztahu pro sebe udělala výstup?
„Vztah s Michalem Penkem byl hluboký, krásný i zlý po dobu několika let. Začal v mých nejkrásnějších letech, trval od devatenácti do nějakých pětadvaceti let. Ale je hlubokou uzavřenou minulostí, ke které se už nechci vracet. Nebylo to jednoduché, ale dalo mi to obrovskou sílu do života, proto toho nebudu nikdy litovat.“
Jste v současnosti zadaná?
„.Jsem zamilovaná a to je ten nejkrásnější pocit, jaký může člověk cítit. Těším se na každé společné setkání, na každý nový společný příběh, je pro mě živou vodou. Své soukromí jsem se naučila už trochu tajit. Je křehké a není potřeba to pokoušet tím, že se o tom člověk rozpovídá. Někdy po skleničce vína, ve kterém je pravda, mám chuť to vykřičet do světa. Proto raději nepiju!!!“
Co vás na mužích přitahuje?
„Muž mě musí okouzlit, jak se říká, na první pohled, musí se mi třást kolena. Miluji muže s bohémskou duší, se smyslem pro humor a bláznovství, muže, kteří jsou charizmatičtí a mají v sobě nepopsatelné tajemno, někdy i rozervanost, což sice nemiluji, ale k bohémům to neodmyslitelně patří, s tím se nedá nic dělat. Pak vám ale zase často píší básně...“
Celý rozhovor si můžete přečíst v sobotním tištěném vydání deníku Aha!
Jak vznikal rozhovor
S Bárou a její maminkou se často potkáváme ve společnosti. Tentokrát jsem využila oslavy narozenin naší společné kamarádky Růženky Nechanské. Moc hezky jsme si popovídaly, Bára je velice otevřená a fakt pořád dobře naladěná.
Hvězdy televizních seriálů Krejzovi a Modrý kód: Kvůli rakovině hráli fotbal!
Celý článek10 fotografií
