Herečka Libuše Švormová: Volají mi, když potřebují potvoru
13 fotografií
I když je herečka Libuše Švormová (83) v civilu milá a usměvavá, většinou dostává role ne právě sympatických dam. V divadle i ve filmu. Provází ji to celý život – už před více než čtyřiceti lety si zahrála zlou sestru v pohádce Jak se budí princezny a nedávno dotočila zatím poslední seriál Čechovi, kde dostala opět podobný typ. Razantní maminku a nepříjemnou tchyni.
Čím to je, že vás většinou obsazují do nepříliš sympatických rolí?
„Já vám nevím! (směje se) Ale máte pravdu, těch kladných jsem měla opravdu málo. Jedním z mých velmi oblíbených filmů, které jsem natočila, je Jako jed. Tam jsem si zahrála ženu Zdeňka Svěráka a taky to byla taková semetrika, která mu všechno pokazila! (směje se) Když nad tím tak přemýšlím, tak ty potvory výrazně převládají.“
Zlou sestru jste hrála i v pohádce Jak se budí princezny…
„No jo, to byla taky mrcha! (směje se) Pamatuju si, že to bylo náročné natáčení, tam jsem se i bála! Hlavně ve scéně, jak jsem plavala po vodě. Kdo se jednou koupal v šatech, tak ví, že je to úplně něco jiného než v plavkách. Šaty vám znemožňují jakýkoliv pohyb. A toto byl ještě brokátový kostým, který byl těžký už sám o sobě.“
Jak se řešilo, aby se nepotopil?
„Podšili mi ho igelitem! Pan režisér Vorlíček, který už bohužel není mezi námi, chtěl, abych plavala sama a doprovodná loď, která plula se mnou, byla daleko. Nesměla být vidět. Já na ně volala: Jeďte ke mně blíž, já se bojím! A on zase: Plujte od ní dál! (směje se) Ale scéna, jak mě honí psi, už byla naštěstí záležitostí trikového ateliéru.“
Nedávno jste dotočila seriál Tomáše Magnuska Čechovi, jakou roli máte tam?
„Hraju matku tří synů. Je opět dost razantní, jak já říkám, průběžně naštvaná! (směje se) Má vlastnost, kterou mívá spousta matek. Nesouhlasí s ničím, co její děti dělají. Všechno vidí v černých barvách. Když jsem točila televizní inscenaci Tchyně a uzený, byla to taky taková paní. Ta zase tak milovala svého syna, že ho nechtěla vydat z rukou. No vidíte, zase jsme u těch nesympatických rolí.“ (směje se)
Čekala vás tam také nějaká zajímavá scéna?
„Nejkrásnější bylo, když jsme točili ples. Já tam tancovala s Mílou Mejzlíkem, což je jeden můj syn, a měli jsme půjčené nádherné šaty ze salonu. V životě jsem neviděla tolik krásných rób! Já sama už na plesy nechodím. Ne proto, že bych to nezvládla, ale můj muž je šíleně nenávidí! Tak to bude asi tím.“ (směje se)
Jak to děláte, že jste stále tak vitální?
„Chodím plavat a s manželem podnikáme výlety. Nemusí to být do velkých strmých kopců, ale mám třeba ráda procházky kolem řek anebo podél potoků. Miluju Jeseníky, kde jsou nádherná místa, kam můžu jezdit znovu a znovu. Kdysi jsem tam mívala maminku, to jsme tam jezdívali častěji. Zrovna teď je období, na které se celý rok těším – jaro, Velikonoce…“
Jak se na ně připravujete?
„Jsou to svátky, které miluju! Se vším, co se děje v přírodě, kterou mám rok od roku radši. Jaro je kouzelný! S manželem máme svá místa, kam se každý rok vracíme. Třeba se chodíme dívat, jak kvetou sakury. Anebo na modříny, ty jsou úchvatné! Každý rok chci to jaro znovu naplno zažít. Nikdy nevíte, jestli to není naposled.“
A ty Velikonoce?
„Doma si udělám výzdobu, na větev navěším vajíčka, ozdobím dům do barev. Můj muž si vždycky koupí pomlázku, aby mě mohl vyšlehat. On se na to těší a já na to vždycky zapomenu a v pondělí ráno se divím! (směje se) Velikonoce si užívám vždycky celý týden. Letos navíc nehraju, takže mám volno. Navštívíme kamarády, pojedeme na jehněčí do jedné krásné hospůdky mimo Prahu. A spojíme to opět s výletem do lesa.“
Více najdete v tištěném vydání Nedělního AHA!.
13 fotografií
