Princ z Popelky Štědroň (75): Vzpomínky na natáčení s Medřickou | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

čtvrtek 28. března 2024

Svátek slaví Soňa, zítra je Velký pátek / Taťána

Princ z Popelky Štědroň (75): Vzpomínky na natáčení s Medřickou

Jiří Štědroň
Jiří Štědroň (Foto Aha! – Marek Pátek,ara)

S Popelkou se jako princ setkal v životě celkem čtyřikrát. V té první české černobílé s Evou Hruškovou (65) je Jiří Štědroň (75) prostě nezapomenutelný. Po létech podnikání v reklamě, kdy vůbec nevystupoval, opět veřejně zpívá a hraje. Zpěvák a herec má ale profesí a dovedností mnohem víc. Pro divadlo Semafor, kde nejčastěji vystupuje, třeba napsal dvě hry a v rozmezí šesti let mu vyšlo už pět knížek!

Jaké to je, když je princi pětasedmdesát?
„Vím, že vypadám mladší. O půl roku, možná o rok. Ale pravda je, že mi bude – dožiju-li se – už za dva měsíce sedmdesát šest. Princem jsem, bohužel, nikdy nebyl, jen jsem ho jednou hrál. A už to brzy bude padesát let.“


Cože? Tomu se skoro nechce věřit!
„Ten film byl ještě černobílý, Průhonice byly normální vesnice, kdepak ty hotely a restaurace, co tam jsou dnes. Šatny jsme měli na národním výboru, záběry na zámek bez lešení se hledaly obtížně, zato společnost byla noblesní. Paní Medřická, pánové Pešek, Beneš, Prachař, Tříska a další. A Popelka Evička byla šestnáctileté zlatíčko! Což o to, zlatíčko je pořád... Takže jak to mají princové, pardon, nemohu sloužit. Jsem jen herec – jak koneckoncům praví název mého nedávného, tentokrát autorského, alba podle jedné z písní.“

Ale s Popelkou jste navždy spojený.
„Pokud jde o téma, Popelka se mne drží celý život. Už ve třinácti jsem hrál prince ve školním představení téhle pohádky a Popelkou mi byla spolužačka Markéta Zinnerová, později věhlasná spisovatelka a scenáristka. To bylo v Liberci. I u vyškovských ochotníků na mě ta role čekala. Hrál jsem i v Bartákově muzikálovém zpracování Popelky v roce 2001 – už, pravda, ne prince, nevím proč, ale vypravěče a Popelčina tatínka. Loni v létě jsme měli v pražské Hybernii derniéru Kapky medu pro Verunku, kde jsem hrál krále fiktivní pohádkové říše jménem Popelkov.“

Prý máte zálusk na novou Popelku.
„Aby toho nebylo dost, můj dobrý duch a nejbližší spolupracovník, vydavatel Pavel Socha – zdráhám se říkat manažer, zní mi to příliš nóbl – přišel před pár dny s nápadem, že bychom měli vymyslet zájezdový pořad s názvem Bacha, Popelka!. Tím by se onen známý příběh dostal do nového, netradičního světla. Jak taky jinak, Popelkou by byla Lucie Černíková, moje častá a milá semaforská kolegyně, která v době, kdy se točil film, nejen že ještě nebyla na světě, ale nejsem si jist, jestli už byli na světě její rodiče. Pavel už to nabízí pořadatelům a Lucka i já se moc těšíme.“

Jste spokojený s tím, co vám život dal?
„To je legitimní otázka, řekl by politik a neproniknutelně by se zamyslel. Ač nejsem politik, zamyslím se taky.Možná i zachmuřím. Říká se o mně, že jsem skeptik. Mnozí myslí, že jsem morous, a Milan Drobný mi po léta neřekne jinak než ty bručoune! Já si o sobě ovšem naopak upřímně myslím, že jsem povaha slunečná. Chcete důkaz? Tady je. Vydal jsem výše zmíněné autorské CD Jsem jen herec a kojil se nadějí, že je bude někdo vysílat, aspoň tu a tam. Tím spíš, že například hudební redaktoři veřejnoprávního rádia nad ním jásali a jeden renomovaný kritik na ně napsal celostránkovou ódu. Nestalo se. Když jsem se pídil po důvodech, prý že lidi chtějí moje starý pecky. Pokrčil jsem, byť trochu smutně, rameny.“

Jaký jste z toho pro sebe udělal výstup?
„Nelenil jsem a natočil kolekci starých pecek v současném, dnešnímu kontextu odpovídajícím hávu. Nahrávky se povedly, při kontrolním poslechu jsem si nad nimi naivně liboval, že mi to ještě docela zpívá, a osobně jsem výrobek doručil do média. Nic. Občas se ozve nějaká moje nahrávka, pravda jenom občas, což je patrně spravedlivé, ale vždycky a neúprosně některá ta stařičká, která už ani technicky nepatří do tohoto století. No řekněte, kdybych nebyl slunečná povaha, nevyletěl bych z kůže?“

Pořád nevím, zda jste spokojený.
„Ano, zpět k vaší otázce. Jsem spokojený s tím, co mi život dal. Rouhal bych se, kdybych nebyl. Leccos se mi povedlo. Toho, co ne, zas nebylo tolik, že by to převážilo. Aspoň mívám ten milosrdný dojem, ale tak nějak s dovolením to ještě nechci považovat za uzavřené. Možná jsem pověrčivý.“

Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném sobotním vydání deníku Aha!

Jak vznikal rozhovor?
S Jiřím Štědroněm jsme se setkali v kavárničce blízko divadla Semafor. On mě kdysi dost překvapil, protože se hodně odlišuje. Nikam se necpe a dostat z něj něco je vlastně kumšt. Tak si říkám, kam by to se svým exteriérem, a samozřejmě taky talentem, asi tak dotáhl, kdyby byl aspoň jen trochu rváč.

Na video s Jiřím Štědroňem se můžete podívat zde:

Video se připravuje ...



Přečtěte si
pelagie
5. 5. 2018 • 08:51

zavádějící titulek, pí.Medřickou jmenoval pouze v souvislosti s ostatními herci,takže jaképak vzpomínky?!?!?

aveneta
17. 3. 2018 • 09:22

Tak na svůj věk je štramák oproti svému suokmenovci Gottovi

Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.