Zpěvák Jožka Šmukař: Kolaps srdce při natáčení Silvestra!
29 fotografií
Poslední roky ho vídáme po silvestrovské půlnoci v televizi, je králem dobré zábavy, cimbálu a moravské lidovky. Jožka Šmukař (62), někdejší eso Moravanky, před třemi lety ale tenhle pořad natáčel s těžkým srdečním kolapsem. A málem nepřežil. Ze studia zamířil pak rovnou na operační sál, kde mu dělali čtyřnásobný bypass.
Poslední roky patří na ČT hodina po půlnoci písničkám Jožky Šmukaře. Jak dlouho už tyto pořady trvají?
„Asi dvanáct let. Tentokrát to bude s bavičem Zdeňkem Izerem a Milanem Pitkinem. Budou tam i moje dvě kamarádky Monika Absolonová a Markéta Konvičková a dechová hudba Moravská Veselka se svými sólisty.“
Takže natáčení plné humoru a pohody?
„Ano, ale ne vždy je tomu tak. Jednou jsem měl při natáčení tohoto silvestrovského pořadu namále. Dá se říct, že mi šlo o život.“
Co se přihodilo?
„Před třemi roky se mi během říjnového natáčení ve Velké Bíteši udělalo tak špatně, že jsem musel zavolat profesoru Pirkovi, se kterým jsem se krátce předtím domlouval na vyšetření srdce. Ten po mně chtěl, abych všeho nechal a okamžitě přijel do IKEM, což jsem v té chvíli kvůli natáčení udělat nemohl. Zkomplikoval bych tak práci ostatním, kteří se na pořadu podíleli.“
Jak tedy pan profesor zareagoval?
„Pohrozil mi, že můžu umřít, ale nakonec mi poradil, ať si dám panáka a acylpirin. Rád jsem ho poslechl, dal jsem si i víno, a možná proto jsem i přežil. Ráno po natáčení jsem odjel do IKEM a během dvou dnů jsem byl po operaci čtyřnásobného bypassu. Profesor Pirk také bývá jedním z mých hostů. To víte, někdy je dobré mít lékaře přímo na place.“
Hlavně, že to nakonec dobře dopadlo. Zajímalo by mě, kdy vás poprvé napadlo, že byste mohl být profesionálním zpěvákem?
„O tom, že bych se měl živit zpěvem, jsem vlastně v mládí nikdy neuvažoval. U nás doma se vždycky zpívalo. Byli jsme tři kluci, všichni jsme zpívali, stejně tak i rodiče. Takže u nás bylo veselo a vždycky to bylo o lidové písničce.“
Ale přesto se z vás stal populární interpret lidovek, známý po celé republice. Jak se to stalo?
„Kdysi fungovala taková osvětová beseda a já s tátou a s o čtyři roky starším bráchou Zdeňkem jsme to tam vždycky nějak zpestřili. Mně tenkrát bylo pět let a pod jejich vedením jsem zpíval první hlas. Otec nás doprovázel na harmoniku a jezdili jsme po různých oslavách, včetně MDŽ. Když potom bratr s kamarádem u nás založili cimbálovou kapelu, nebylo o čem přemýšlet. Časem si mě všimli u dechovky a na stará kolena jsem se zase vrátil k té cimbálovce. Od roku 1981 se mi zpívání stalo povoláním.“
A jak se stalo, že jste známější než váš starší bratr?
„Známější? Tak to bych neřekl. Akorát se o mně více píše a jsem více vidět.“
Bratr se věnuje zpěvu stále?
„Je pedagogem na Janáčkově akademii. Vystudoval operní zpěv, zpíval v opeře a v současné době je vedoucí katedry operního zpěvu.“
A co další z vašich bratrů?
„Nejstarší Tonda vystudoval vojenskou školu, také zpívá, ale jen amatérsky.“
Vzpomenete si ještě na první písničku, kterou jste zpíval jako malý kluk?
„Stoupl mi koníček na malíček, jouvej, jouvej, to to bolí...“
Proslavil jste se hlavně v kdysi slavné kapele Moravanka. Jak dlouho jste s ní zpíval?
„Celkem čtyři roky, od roku 1982 do roku 1986. Potom jsme udělali brněnskou Moravěnku, kde jsem byl devatenáct let. V současné době mám svoji cimbálovou muziku.“
S bratrem, operním pěvcem, jste si také ještě někdy zazpíval?
„Začátkem sedmdesátých let jsme spolu s Brněnským orchestrem lidových nástrojů natočili mé první snímky ještě při zaměstnání. Tehdy to bylo ve svém žánru nejlepší těleso u nás. S bratrem jsme tam nazpívali originální písničky z kraje hanáckých Slováků, odkud pocházím, a které se tak běžně nezpívají.“
Kolik vystoupení máte za měsíc?
„Těžko se to přesně počítá, ale minimálně deset.“
Čím si vysvětlujete, že jsou lidové písně stále tak žádané?
„Kromě melodií z krajů mají i krásné texty s příběhy. Ti lidé zkrátka věděli, o čem zpívají.“
Proč jsem vinař...
„Když mi bylo šestadvacet let, umřel mi tatínek, který měl svůj vinohrad a víno měl velmi rád. Tenkrát jsem se toho po něm chytil a myslím, že bych bez toho už nemohl být. Dnes hrozny na výrobu vína nakupuju, na pěstování nemám čas. I když je s tím spojená velká starost, radost z toho finálního výrobku pak vše vynahradí. Ve sklípku ho pak s kamarády a známými při různých příležitostech rád vypiju. Není nad příjemné posezení při dobrém vínku. Jezdím rád i na kole, abych si utužil zdraví, a mým dalším koníčkem je i myslivost.“
Na video s kardiologem Janem Pirkem se můžete podívat zde:
29 fotografií
