Výživář Havlíček: Drsná pravda o dietách!

Scházíme se v deset dopoledne, co už jste stihl?
„Nasnídat se, odvézt dceru do školy, přijet do práce, vyřídit e-maily a udělat něco základního.“

Co obvykle snídáte?
„V poslední době takovou speciální kaši, směs semínek, ovoce, trochu javorového cukru. Dělá mi to dobře na zažívání, ale není to ideální snídaně pro každého.“

Proč ne?
„Protože model ideální snídaně podle mě neexistuje – vždy záleží na konkrétním člověku a situaci, ve které se momentálně nachází. Například hůře stravitelná míchaná vajíčka se slaninou a chlebem mohou být skvělou nedělní snídaní, kdy dopoledne strávíte doma v klidu. Ale pokud vás čeká náročný den plný stresu, jsou naprosto nevhodná.“

Co byste doporučil?
„Cereální kaši nebo celozrnné pečivo se šunkou, sýrem a trochou zeleniny. Na tři hodiny vás to zasytí, a přitom neodrovná. Proto je důležité tyto souvislosti znát a díky tomu zvolit správné jídlo.“

A opravdu je snídaně tak důležitá, jak se říká?
„Člověk by měl snídat vždy. Obecně platí, že čím dříve vstáváme, tím musí být jídlo lehčí. Ale záleží i na biorytmu. Skřivani potřebují vydatnou snídani mnohem víc než sovy, u nichž je příjem i výdej posunut do odpoledne.“

No, znám řadu lidí, kteří až obědvají, a přitom jsou štíhlí a energie jim nechybí.
„Protože je to hrozně individuální. Měl jsem dva přátele a oba dva žili stejně strašným životním stylem. Ani jeden nesnídal, ani jeden neobědval, oba dva těžcí kuřáci a konzumenti kafe, oba dva bez pohybu, ve stresové práci a oba dva jedli jen večer, kdy se přežírali. Jednomu z nich bylo 35, byl tlustý, nemocný a vypadal na 50. Druhému bylo 50, vypadal na 35, byl zdravý, štíhlý a působil, jako by sportoval každý den. Když dva dělají totéž, často to dopadne jinak. Pokud by se měl horník stravovat podle všeobecně platných zásad, pravděpodobně v dole umře pro absolutní nedostatek energie. Proto se tak strašně bráním univerzálním návodům a radám.“

Jak si vysvětlujete, že Češi patří k nejobéznějším nejen v Evropě?
„Podle mého to souvisí s naší historií. Nikdy jsme nebyli bohatý národ, byli jsme hladovější. A když po válce mizely přídělové lístky, začali jsme si dopřávat, což umocnila éra Gustáva Husáka. Ještě si pamatuju zasedání, kde se mluvilo o zvýšení životní úrovně, o kolik víc se spotřebovalo masa, mléka, vajec. Ale má to ještě jeden aspekt.“

A to?
„Žijeme v tom, že všichni máme na zdraví nárok, že zdravotnictví musí být dostupné všem a zadarmo. Takže většina z nás na svoje zdraví a kondici kašle. Není tady větší společenský tlak, preventivní politika, abychom se o sebe začali trošku víc starat. Pořád je pro člověka – z jeho kapsy – léčení levnější, než kdyby se sám víc věnoval prevenci.“

Nevidíte to moc černě?
„Spolupracuji s největší gastronomickou fi rmou, řešící závodní stravování, objíždím jejich provozy. A vidím, že i když mají strávníci na výběr zdravé čerstvé jídlo a »jídlo klasické české kuchyně«, jako třeba řízek s bramborovým salátem, většina zvolí jídlo nezdravé a těžce stravitelné, s příliš vysokou energetickou hodnotou. Já bych takové zaměstnance ve své fi rmě nechtěl.“

Proč?
„Protože by mne okrádali tím, že by po takovém jídle odpoledne jen dřepěli a napůl chrápali. Také by byli častěji nemocní a celkově méně výkonní než ti, kteří mají k sobě pozitivní vztah a starají se o sebe.“

Takže byste zakázal k obědu řízky a omáčky?
„Jsou dvě cesty. Edukativní, která je tu dlouho a nic moc nepřináší. Druhá je regulační a velmi trnitá, což dokazuje hysterie kolem pamlskové vyhlášky, kterou považuji za dobrý krok, pokud se doladí. Může to pomoci dětem i rodičům.“

Celý rozhovor si přečtěte ZDE!

Video: Rozhovor s Petrem Havlíčkem!