Pavla Topolánková exkluzivně pro Aha! Bolest v srdci léčila v Asii

Navštívily Čínu včetně Tibetu, Nepál a Indii. Po návratu poskytla Pavla Topolánková deníku Aha! exkluzivní rozhovor.

To jste jen tak samy dvě vyrazily do končin, kde to vůbec neznáte?
„Nikoliv, cestovaly jsme se skupinou stejných nadšenců a s batohy na zádech. Z celé výpravy jsme měly nejlehčí zavazadla, dohromady nevážila ani 20 kilo. Před odjezdem jsme si o těch zemích četly literaturu, prohlížely fotografie a viděly několik dokumentů. Skutečnost ale dalece předčila naše očekávání, plně platí, že jednou vidět je lepší než stokrát číst.“

Kde všude jste tedy nakonec byly?
„Cestovaly jsme z Pekingu přes Lhasu v Tibetu, Káthmándú v Nepálu do Dillí v Indii. Je to cesta napříč kontinentem, kopíruje částečně hedvábnou stezku z minulosti. Používaly jsme veškeré dopravní prostředky. Včetně rikši a speciálně upraveného autobusu. Cesta trvala tři týdny, připouštím, že je to krátká doba na tolik zemí.“

To všechno ale muselo stát dost peněz…
„Cestu jsme si hradily samy. Způsob cestování, který preferujeme, není finančně tolik náročný. V Asii je velmi levné jídlo, služby i ubytování. Poměrně drahé byly naopak vstupy do významných pamětihodností. Viděly jsme například Zakázané město, Velkou čínskou zeď, Chrám nebes, Letní palác, čínskou terakotovou armádu, v Tibetu bývalé sídlo dalajlámy Potalu, Tádž Mahál v indické Agře nebo hinduistický Zlatý chrám ve Váránasí.“

Dvě sympatické ženy na cestách – nebály jste se třeba, že vás unesou?
„V Asii jsme se nebály, prozatím nemáme z našich cest jedinou špatnou zkušenost, nástrahám se vyhýbáme.“

Jak jste se domlouvaly?
„Anglicky – v Indii a v Nepálu bez problémů, v Číně to bylo horší.“

Byly jste v kontaktu s rodinou? Zajímal se o vaši cestu váš manžel?
„V kontaktu s rodinou jsme byly prostřednictvím esemesek.“

Teď jste se vrátila do reality všedních dnů, jak vám je?
„Věnuji se rodině, synovi Tomášovi, dcerám a rodičům. V hlídání vnučky Karolíny se střídáme s dcerou Janou, starší dcera Petra od ledna pracuje v nemocniční lékárně. A já standardně pracuji pro občanské sdružení Becario, podporující vzdělanost formou středoškolských soutěží, stipendijním programem a programem stáží studentů v zahraničí.“

Co mě na cestách po Asii zaujalo:

• Obrovské množství lidí – 1,3 miliardy v Číně a 1,1 miliardy v Indii.
• Hlučnost, dravost a určitá bezohlednost těchto národů. Jsou zvyklí se prosadit v davu, nastupování do autobusu a vlaku je opravdu »zážitek«.
• Způsob stolování – naprosto bez zábran, Indové jedí jen pravou rukou, Číňané hůlkami.
• Třpyt Tibetu – zlaté střechy klášterů, bílé vrcholky hor, stříbrné šperky žen, jiskřivý a vonný vzduch.
• Vedro v Indii, které umocňuje dav lidí, proud aut, zvířata, hluk a prach.
• Pach tibetských klášterů – nepopsatelná atmosféra přítmí, barev, vůně jačího tuku a vonných tyčinek.
• Hinduistický Zlatý chrám ve Váránasí v Indii, který jsme prošli my, nehinduisté!
• Břeh Gangy ve Váránasí – poutní a posvátné místo hinduistů, kde nepřetržitě hoří a doutnají pohřební hranice. Muži, ženy, děti a zvířata tam vykonávají očistu a turisté jen zírají.