Zpěvák a muzikant Karel Kahovec (68) vzpomíná na Petra Nováka: Nechápali jsme, že nechtěl sex!

Kdy jste se poprvé v životě potkal s Petrem Novákem?
„Bylo to ve skupině Flamengo v roce 1967. Tenkrát jsem se v této kapele střídal s Viktorem Sodomou, který zase za mě odcházel do skupiny Matadors. Bylo to ještě předtím, než Petr založil druhý George & Beatovens. Střídali jsme se, měnili, byl to malý svět muzikantů, kde se všichni znali.“

V kapele teď pokračujete již bez něho.
„Ano. Dva roky předtím, než Petr v roce 1997 odešel do muzikantského nebe, jsme se v této skupině opět setkali. Říkal mi, že kruh se uzavřel a my jsme zase spolu. Jsem s George & Beatovens už dvacet let. Lídr jsem teď já a z jeho hitů jsem převzal ty čtyři největší.“

Říká se, že právě v těch posledních letech života propadl Petr Novák nejvíce alkoholu? Jako mladíček tolik nepil?
„Pil už ve Flamengu. Lámal do sebe všechno, panáky, pivo… Kouřil kleopatry a pil, pil a pil, až se upil. Bohužel pil celý život. Byl to moc hodný člověk, ale měl tuhle obrovskou neřest.“

Prý byl kvůli zálibě v alkoholu i nespolehlivý?
„To bych ani neřekl. Když jsme ho hlídali, tak jsme ho udrželi. My jsme ho měli stále na očích, hlavně náš kytarista. A ten ho také nutil, aby snídal. Protože on vůbec nejedl. Petr třeba ráno v hotelu vykládal, jak sidává k snídani kakao a koblížky, a když přišel vrchní s otázkou, co si dáme, poručil si bez mrknutí oka pivo. Ale v poslední době už pil jenom šampaňský.“

Něco přece jíst musel?
„Jeho jediné jídlo byl biftek, houska a hořčice. Ale těžce snědl jenom sousto a jídlo odložil. Neměl chuť, ani hlad.“

Mimo koncerty to s jeho životosprávou bylo asi ještě horší, ne?
„Když jsme přijeli domů, trávil čas v baru, kterému jsme říkali »Jeho obývák « a ještě hůře »Zaplivanda«. Přišel tam v půl jedenácté, sedl si, vzal si noviny a dal si malé pivo. Pak mávl rukou, na stole se objevilo šampáňo, a už to jelo. Protože byl bohém, všechno platil, takže se na něj lepili i různí příživníci.“

Takže žádný šetřílek to nebyl?
„Kdepak, on měl takové tantiémy, že šetřit nemusel. Ročně mu přišlo za autorská práva kolem milionu korun! Navíc chodil v jednom oblečení a peníze potřeboval fakt jenom na to pití. Když chtěl někdo půjčit, vždycky mu vyhověl. A když mu někdo prachy nevrátil, mávl rukou se slovy: »Přišel jsem o víc«. Takže parazitů kolem něho bylo dost a Petr byl takový dobrák, že snad každému vyhověl. Ani podepsat nic nechtěl. Takhle přišel i o chalupu.“

Jak se to stalo?
„Seznámil se s jedním týpkem, který mu nabídl, že zprostředkuje prodej jeho chalupy v ceně několika milionů. Byli domluvení, že až ji dotyčný prodá a přijdou mu peníze na účet, dá je Petrovi. Ten člověk chalupu prodal nějakému pumpařovi, zmizel a Petr nedostal nic. Pak nám naivně vysvětloval, že mu dal zplnomocnění k dohodě o prodeji chalupy a věřil, že prachy dostane.“
Předpokládám, že peníze nikdy neviděl?
„Po tom »kamarádovi« se slehla zem. Řekl jsem Petrovi, že ho naložím do auta a zajedeme k novému majiteli, aby nám ukázal kupní smlouvu, že je naděje dostat prachy zpátky. Odpověděl mi, že tam tedy někoho pošle, ale teď to řešit nebudeme, že má na stole šampáňo. Dodal zase, že už přišel o víc. Nezájem.“

Co Petr Novák a ženy? Předpokládám, že fanynek měl dost?
„Vůbec. Pro podpisy si přišly, a to bylo vše. Ženský nevyhledával a jak to měl doma, nevím. Na sex zkrátka určitě nebyl.“ Vždyť byl idolem dívek a žen. „To byl, ale možná vycítily, že nemá zájem. Nám třeba vyrazil dech tím, když jednou prohlásil, že přes rok a půl neměl sex. Přitom byl ženatý! Tomu jsme nerozuměli.“

Je s podivem, že ho to nebavilo. V písničkách vyznával lásku na potkání.
„Ale v životě byl jiný. Možná i trochu stydlivý.“

Jak na tom byl fyzicky?
„Vzhledem k tomu, že nic nejedl, byl zesláblý a chyběla mu svalovina. Proto jednou za půl roku chodil ke svému doktorovi na Homolku, kde mu do žil nafaxovali nějaký ten »guláš a svíčkovou«, aby v těle vůbec něco měl. Jednou po úspěšném koncertu v Budějovicích jsem ho z radosti objal, nadzvedl a pochválil za skvělý výkon. On zařval a já jsem zjistil, že jsem mu zlomil tři žebra. Byl tak křehký!“

To jste mu nemohli jako kamarádi rázně domluvit?
„To bylo házení hrachu na zeď. Jednou jsem mu u snídaně řekl, že je notorik. Odpověděl mi, že jsem se zbláznil, že na rozdíl od cigaret může bez chlastu klidně žít. Řekl jsem mu, když to vydrží celý den, tak ho večer zvu na pivo. Objednal si minerálku, kterou s odporem usrkával, a když jsem potom odešel a za chvíli se vrátil, měl už před sebou pivo. Také jsme ho se sestrou Vlastou poslali k našemu dvornímu lékaři, aby ho pořádně proklepnul a postrašil.“

Jak to dopadlo?
„Měl ho v nemocnici 14 dní, udělal mu generálku těla a nám pak řekl, že mu dává tak půl roku. Víc ne. Přesně tak to dopadlo. Ke konci byl apatický a sám už nechtěl žít.“

Vzpomínáte si, jak jste se o jeho smrti dozvěděl?
„Byl jsem zrovna na chatě, když mi zavolal kapelník. Řekl mi, abych se posadil a pak mi oznámil, že Petr zemřel. Byl to bezvadný a hlavně hodný kluk. Všechno, co měl, by rozdal. Škoda, že se sám a systematicky likvidoval.“