„V tom filmu mám jen menší roli jakési důchodkyně u policie. Na premiéru mě pozval režisér Zdeněk Viktora, tak jsem si řekla - mám volno, tak půjdu. Aspoň se podívám na český film, protože jinak do kina vůbec nechodím.“
Je pravda, že jste se s manželem Vlastimilem Haškem seznámila v Divadle Komedie, kde jste měla první angažmá?
„Ano, měla jsem tam svoji první roli. Hráli jsme milenecký pár. Začal o mě pečovat, až z toho byl vztah a dítě na cestě.“
A nevadil vám sedmnáctiletý věkový rozdíl? Nebo jste to brala jako výhodu?
„Vlastně mě vychovával, ochraňoval před nástrahami světa, staral se o mě, radil mi, co mám číst, říkat, jak se oblékat. Často jsme spolu diskutovali o divadle, hodně mě ovlivnil. Byl maximalista a otevřeně mi říkal, kudy mám jít, aby to bylo lepší.“
Bohužel jste o manžela přišla, krátce na to pak i o syna, který si vzal život.
„Dlouho jsem trpěla výčitkami, že to byla moje vina. Člověk musí přijít na to, že to, co se stalo, nemohl nijak změnit, přiznat si to, odpustit sobě i jemu. Samozřejmě vám do konce života bude scházet, jde o to se s tou věčnou jizvou znovu naučit žít. Jako se to naučí lidé třeba po amputaci nohy.“
Kdo vám tehdy pomohl překonat tuhle bolest?
„V tom neštěstí mě zároveň potkalo štěstí, protože jsem se seznámila s člověkem, díky němuž jsem to všechno přežila a vydržela. Byli jsme spolu deset let. První roky jsem prožila jakoby v mlze, ani si to nepamatuju. Jen jsem věděla, že je vedle mě někdo, koho můžu vzít za ruku, kdo všechno chápe.“
Máte teď nějakého přítele po boku?
„Já mám přátel a »přítelů«, ale to se neříká. To je moje tajemství.“
Jaká je Dana Syslová babička, jak se jí hraje v nekonečném seriálu Ulice a jaké má po chemoterapii zdravotní problémy? To se dočtete v tištěném sobotním vydání deníku Aha!
9 fotografií
