Útok na šéfa LEV 21 Jiřího Paroubka: Facka od opilce!
Expremiér a šéf LEV 21 Jiří Paroubek (59) se stal ve středu obětí napadení. Na pražském Malostranském náměstí nedaleko Poslanecké sněmovny se na něj kolem půl šesté večerní vrhli dva opilí pobudové. Jeden dal politikovi ránu do obličeje, druhý si prý vše natáčel. Než přišli policisté, z místa činu upláchli. Celá věc se nyní prošetřuje.
„Zatím jsme ještě pana Paroubka ani nevyslechli a zjišťujeme, zda se nám podaří najít nějaké kamerové záznamy, podle kterých bychom mohli útočníka a jeho komplice najít,“ řekl policejní mluvčí Jan Daněk. Co přesně se stalo? A proč se statný Paroubek nebránil? Takhle pro Aha! útok sám popsal...
Jak napadení vnímáte?
„Byl to zákeřný útok v tom, že ti dva muži viděli, že držím tašku a že se věnuji nějakým starším dámám z Ameriky a ukazuji jim cestu Nerudovou ulicí k Pražskému hradu. Neměl jsem ani volné ruce.“
Co se stalo pak?
„Ten člověk se přede mnou vyloženě klátil a zasáhl mě. Jeho kamarád zatím všechno nahrával. Pokusil jsem se ho odehnat taškou, což se mi i podařilo. Asi čekal nadávky či protiútok, ale já jsem se prostě sebral a šel pro policajty do Sněmovny.“
A oni zatím utekli…
„Když policajti přišli, tak ptáčkové už uletěli. Asi si plácli na úspěch a šli si připít.“
Nadával vám útočník?
„Byl hodně ožralý, rozumět mu nebylo ani slovo, takže jestli mi nadával, tak nevím přesně jak. Sice nebyl tak blízko, abych z něho cítil alkohol, ale v prostředí restaurací jsem se myslím pohyboval dost dlouho na to, abych to poznal.“
Dostal jste dlaní, anebo pěstí?
„Nerad bych to rozváděl dál, nicméně kloním se spíš k té facce než k pěsti. Zraněný nejsem.“
Co budete dělat nyní?
„Podám trestní oznámení na neznámého pachatele. Někdo to připravil. Nemyslím si, že to mohlo být spontánní.“
Proč by to někdo dělal?
„Aby se nehovořilo o současných problémech vlády, ale o mně. To je samozřejmě jen úvaha. Podle mě chtěli docílit toho, abych třeba jako srab skončil na dlažbě a ležel tam. Anebo abych nadával a projevil se jako totální lump. Nemluvě o tom, že kdybych po nich vystartoval, skončil bych u soudu.“
A proč jste se nezachoval jako »chlapák« a nevrátil ránu?
„Nevím, jestli to je nedostatek chlapáctví. Já jsem se choval klidně, nepadl jsem na zem a nekňoural. Vyřešil jsem to s klidem a jsem za to rád.“