Detektiv Jiří Markovič uvádí nový seriál Nedělního Aha: Se sadistou chodí na ryby! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Detektiv Jiří Markovič uvádí nový seriál Nedělního Aha: Se sadistou chodí na ryby!

Bývalý kriminalista Jiří Markovič si užívá penze na své chalupě v šumavských Prášilech.
Bývalý kriminalista Jiří Markovič si užívá penze na své chalupě v šumavských Prášilech. (Foto Aha – Karel Kopáč)

Staré kriminální případy, které kdysi otřásly republikou, stále přitahují pozornost čtenářů, stejně jako vyprávění kriminalistů, kteří se na jejich vyšetřování podíleli. Jedním z nich je i bývalý šéf pražského 1. oddělení Jiří Markovič (73), kterého jsme navštívili na jeho šumavské chalupě v Prášilech. Společně jsme zavzpomínali na jeho slavné kauzy z nedávné minulosti, z nichž některé uvedeme na pokračování. První příběh se týká brutální vraždy kuchaře v restauraci U Dvou koček. Nejdříve však přinášíme krátký rozhovor.

Užíváte si penze?"
"Ano, užívám. Přes zimu jsem většinou v Praze, v létě na chalupě v Prášilech na Šumavě. S manželkou se staráme o tchyni, která je na vozíčku, a užívám si krásnou krajinu.“
Jaké má bývalý kriminalista koníčky?
"Když se mi to občas v Praze podaří, zajdu si zahrát kulečník a také si rád zarybařím. Ale letos nemám ani lístek, protože nejbližší rybník mám asi padesát kilometrů od baráku. A najet sto kilometrů, abych se někde na pět hodin posadil a ani mi to neťuklo, není pro člověka s platem důchodce zrovna ideální. Teď jsem byl ale pozvaný na ryby od jednoho bývalého odsouzence.“
O koho se jedná?
"Je to sadistický vrah, jinak letecký inženýr, který dostal za vraždu šestnáctileté dívky v roce 1968 dvacet pět let.“
Povídejte…
"Svoji oběť si vyhlížel, jezdil s ní autobusem, a dokonce si kvůli tomu koupil kudlu. Domů přišel jednoho dne zkrvavený a manželce řekl, že zabil holku. Ta se jenom zeptala kde a společně se vrátili na místo činu. Policistům oznámila, že přivedla manžela, který dívku zabil. Případ byl vyřešen.“
Je zajímavé, že má dotyčný muž potřebu stýkat se s člověkem, který ho dostal za mříže.
"Tvrdí, že mi vděčí za život.“
Jaký k tomu má důvod?
"Jeho zřejmě ne příliš moudrý obhájce mu tenkrát poradil, aby řekl, že se s tou holkou scházel a že ona to chtěla prásknout manželce. A proto ji zabil. Bylo to v době, kdy ještě existoval špagát. Já jsem mu to vymlouval a chtěl jsem, aby přiznal, jak to bylo ve skutečnosti. Nakonec řekl pravdu a to ho zachránilo. Podle sexuologů měl totiž, co se týče ovládacích schopností, polehčující okolnosti.“
Nemáte ze společného rybaření s bývalým vrahem obavy?
"Nevidím důvod, proč bych se měl bát. Z vrahů, které jsem dostal za mříže, mi vyhrožovali zabitím pouze dva. Jeden z nich byl Jiří Doležal, který byl odsouzen za brutální vraždu v pražské restauraci U Dvou koček. Tenkrát dostal trest smrti, ale dřív zemřel ve vězeňské nemocnici. Druhý byl také odsouzen na smrt, ale od prezidenta Havla dostal milost. Nebyl popraven, zatím je pořád ve věznici a myslím, že už si to ani nepamatuje.“
Vraťme se ještě k vrahovi, se kterým máte jít na ryby. Už jste se spolu po jeho propuštění viděli?
"Tady na té židli loni seděl. Na rybách jsem u něho už byl, dokonce jsem tenkrát chytil pět kaprů. Tykáme si, pozval mě do rodiny a nakreslil pro mě asi deset obrázků. Na oplátku jsme byli tady na houbách a také u nás přespal. Moje žena se o jeho minulosti dozvěděla až po jeho odjezdu a moc nadšená z toho nebyla. Ale on to má dnes již pod kontrolou, své hraje i jeho věk.“
To chápu. Navštívil jste ho předtím také ve věznici?
"Ano, a také jsme se bavili o sadismu a on na toto téma napsal celou bichli. Jeden z mých největších kamarádů sexuologů, který bohužel již zemřel, po přečtení těch zápisků chtěl s odsouzeným osobně mluvit. Tak jsme ho navštívili spolu. Jeho slova si nahrál a cestou domů mi řekl, že žádný z našich sexuologů nikdy něco podobného ještě neslyšel.“
Často jste se s odsouzenými vrahy stýkal?
"Například spartakiádního vraha Straku jsem po deseti letech navštívil s kolegou Douchou v Bohnicích, kam byl tenkrát přemístěn. Řekl jsem mu, že nechci, aby se někde objevila nějaká mrtvola a že si ho celkově ohlídám. Potom mě pozval na svatbu a po dvaceti letech mi ho přivezli na chalupu, kde jsme spolu mluvili v místní hospodě. Chtěl, abych mu uvěřil, že už nikdy nic neudělá. Řekl jsem mu, ať zhasne cigaretu a vrátí pivo. Jinak nebudu mít jistotu, že svá slova dodrží. Tenkrát u toho byla i televize. Ve věznicích jsem ale občas navštěvoval i jiné odsouzené.“
Proč?
"Dozvěděl jsem se víc, než před jejich odsouzením. Co jsem mohl udělat jinak a podobně. Už neměli co ztratit, tak se většinou rozpovídali.“
Sledujete dění na současné kriminální scéně?
"Samozřejmě mě ty případy zajímají, v poslední době zvláště Kramný. Znám pány vyšetřovatele i pana Dvořáčka, který v Ostravě dělá soudní lékařství. Takže jim fandím, myslím, že si vedou velice dobře. Také sleduji mediálně známé případy, které se týkají pražského 
1. oddělení, kterému jsem šéfoval. 
A kde jsme za mého velení neměli šest let po sobě jedinou neobjasněnou vraždu.“
 Vzpomenete si okamžitě na nějaký váš případ, který vám dal pořádně zabrat?
"Bylo jich několik. Samozřejmě se po dvanácti letech vyšetřování nabízí vražda v Prokopském údolí, ale já si myslím, že nejobtížnější případ vůbec byl právě spartakiádní vrah Straka. Naprosto bezcitný člověk, pro kterého bylo zabít člověka stejné jako zamáčknout mouchu. Tam byl obrovský tlak ze strany vládních činitelů, vnitra, médií, blížila se spartakiáda, rodiče nechtěli pouštět holky do Prahy, zkrátka přetlak ze všech stran.“
Jak se to v praxi projevovalo?
"Samozřejmě neexistovala normální pracovní doba, úspěch byl jít spát na čtyři, pět hodin. Pokud jde o psychickou náročnost, tak to byl asi opravdu nejtěžší případ, který se mi vybaví. Ale moc mě podržela moje manželka, a to nejen v souvislosti s tímto případem. Veškerá odpovědnost a starost o rodinu byla na ní, bez ní bych neměl šanci to zvládnout.“
Za jak dlouho jste případ uzavřeli?
"První vražda se uskutečnila 8. dubna a první Strakův výslech 22. května. Čili za měsíc a půl.“
A naopak? Jaké vraždy jste řešili v rekordním čase?
"To byly případy, kdy to bylo od začátku vcelku jasné. Dělal jsem dvojnásobnou vraždu dětí a pokus vraždy manželky a tchyně. Když jsem pachateli sdělil druhý den obvinění, vrhl se na mě s pěnou u pusy. S kolegou jsme ho zpacifikovali. Rychle byly objasněny i tzv. domácí zabijačky, kdy žena zabila v afektu manžela, nebo obráceně.“
Byl jste vždy stoprocentně přesvědčený, že vámi odsouzení vrazi byli skutečně vinni?
"U svých případů jsem pochybnosti neměl, nelíbilo se mi jen, jak odsoudili Frantu Zenkra, vraha z Prokopského údolí v Praze. Byl blízký mladického věku, prokurátor mu navrhl 15 let a trest byl potvrzen. U soudu mi pak otec jedné z obětí poděkoval za vyřešení případu a zároveň mi sdělil, že trest není správný a že to tak neskončí. Byl kamarádem Husáka a skutečně toho dosáhl.“
Jak to dokázal?
„Prokurátor se odvolal proti svému návrhu a trest byl nakonec skutečně změněn na 25 let. Nespravedlivě.“
Kolik zločinců jste během své kriminalistické kariéry poslal za mříže?
„To je těžké, přesně spočítané to nemám. Ale bylo jich hodně. Stovka ne, desítky určitě. A dost jich skončilo špagátem, i když já osobně jsem proti trestu smrti.“
Vzpomínáte si, jak odsouzení trest smrti u soudu přijímali?
„Byl jsem u soudu u svého prvního »špagátu« Tvrdíka, kovaného borce z Valdic, který to jediný ustál a při rozsudku žádné emoce neprojevil. Horší to bylo u Doležala, vraha od Dvou koček, který potom na Pankráci zemřel na rakovinu. Láďa Hojer, šestinásobný vrah žen, zase kreslil před smrtí šibenice a podobné obrázky. S ním jsem se ve vězení už nepotkal. Na popravy jsem nechodil.“

O jednom z děsivých případů plukovníka Markoviče více v tištěném vydání Nedělního Aha!

Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.