Kamarádka Hanky Zagorové: O ŠIKANĚ VE ŠKOLE I JEJÍM »POPRVÉ«
V knižním bestselleru letošních Vánoc, vzpomínkové knize Naprosto nezbytná Hana Zagorová, o populární zpěvačce hovoří i jedna ze spolužaček, se kterými i po skončení gymnázia zůstala Hanka (75) v kontaktu – Hana Vaňková, přezdívaná Bruma.
Proč vám Hanka říká Bruma? Je to takové tvrdé...
„Zní vám to škaredě? (smích) Za svobodna jsem se jmenovala Brumovská a my jsme si takhle drsně zkracovaly jména. Hance jsme říkaly Zagoro nebo Zagořice. Měly jsme období, kdy jsme vše jemné od sebe odháněly. Snad ze vzdoru proti tehdejšímu světu.“
Vynikala Hanka mezi spolužačkami?
„Vynikala by, ale ona nechtěla. Měla jsem vždycky pocit, že má svůj svět. Už tehdy zpívala, hrála divadlo, ale že by tím na sebe strhávala pozornost, to ne. Ráda si dělala své věci, přemýšlela si, psala básničky.“
Čím jste si padly do noty?
„Asi tím, že jsme obě chtěly být tam, kde se něco děje, kde není nuda, ale legrace. Provokovaly jsme. Třeba jsme se domluvily a celá třída přišla namazaná kreolou, což byl takový krém, po kterém jsme byly hnědé, opálené. Hanka měla vždycky nekonvenční nápady.“
Moučková nechala vzkaz, co zaznělo na nahrávce? A Zagorová opět v bolestech
Chodily jste i za školu?
„Sem tam. (smích) Jednou jsme si u Hanky doma udělaly dopolední večírek, čtyři holky. Seděly jsme na klavíru, hrály, zpívaly – a do toho se vrátila její maminka. Ale krásně to přešla. My jsme byly vystrašené, že nás načapala, ale ani to nekomentovala. Hanka měla moc pěkné zázemí, které jsem jí záviděla.“
Letěli na ni kluci?
„Tehdy to bylo lehké, něžné, takové školní. Pamatuji si dva její chlapce, oba byli pěkní, tmaví, černovlasí.“
Víte třeba, co Hance na chlapcích imponovalo?
„Jejich duch, vtip a nápaditost. A samozřejmě museli mít určitý chlapský šmrnc.“
Arturovo rozhodnutí o zesnulé matce! A Zagorové utrpení do konce života
Svěřila se vám Hanka se svým »poprvé«?
„Svěřovaly jsme se a myslím, že poprvé to byl ten jeden pěkný černovlasý chlapec, trochu mladší než my. Jednou jsem jim půjčila klíč od našeho bytu na dostaveníčko. Dodnes se divím, že jsem k tomu svolila, měla jsem totiž velmi ostrého otce, a kdyby je načapal, měla bych velký průšvih!“