Čapek neměl rád děti? Prasynovec promluvil
13 fotografií
Jeho babička Helena Čapková (†75) byla sestrou světově proslulých bratří Josefa a Karla Čapků, ovlivnila významně jeho život a pomáhala mu v nejtěžších dobách, když za komunistů nemohl studovat ani oficiálně tvořit. Výtvarník Pavel Brázda (90), jedna z nejvýraznějších osobností českého výtvarného umění, připouští, že tvorba předků ovlivnila i jeho dílo. Roboty, které proslavil prastrýc Karel, často promítá do svých obrazů. Vzpomíná na babičku jako na výjimečnou ženu, která se nebála ničeho!
S babičkou Helenou, které se říkalo bába, na což si potrpěla, žili s manželkou Věrou dlouhá léta. Dávala najevo nesouhlas s režimem, za což si vysloužila perzekvování a ponižování. Pavel Brázda na tom byl podobně, vyhodili ho z Uměleckoprůmyslové školy i z Masarykovy univerzity v Brně. „Mohl jsem si za to dílem sám, měl jsem jiné představy o učení,“ líčí světově uznávaný umělec.
Do třetice šel studovat Akademii výtvarného umění v Praze. Odsud ho vymetli v roce 1949 především z politických důvodů. Měl špatný kádrový profil, tatínek coby advokát přišel o praxi a zavřeli ho do pracovního lágru, druhý manžel babičky, diplomat a básník Josef Palivec byl zase zatčen a obviněn ze špionáže (psal na Západ v korespondenci o poměrech v zemi) a odseděl si v té době deset let v komunistickém žaláři. Teta Helena utekla do Anglie a pak odešla do USA, kde byla politicky činná v exilu. „Bábě sebrali důchod, nemohla nikde pracovat. Naštěstí ji živily autorské honoráře po bratrech. Komunisti nebrali ohledy, že je sestrou tak významných osobností.“ Palivec byl souzen v sérii procesů společně s Miladou Horákovou a jen zázrakem nedostal provaz, ale dvacet let.
Byla režimu nepříjemná, protože se snažila dostat manžela z kriminálu. Psala prezidentům i jejich manželkám, organizovala petice a psala i na Západ. Byla hodně aktivní a nebála se ničeho. „Neměla co ztratit. Bába mi pak zařídila, že jsem se rychle vyučil malířem pokojů a nějaký čas jsem se tím živil. Bral jsem to ale jako placenou aktivní rekreaci. Vedle toho jsem maloval obrazy.“ Tehdy Brázda vytvořil první galerijní obraz nazvaný Obluda čeká, obluda má čas. Na jeho vystavení ovšem čekal dlouhých čtyřicet roků. „K tomuto obrazu mám zvláštní vztah, protože je v něm vyobrazena tehdejší moje situace i můj postoj ke světu všude kolem. Bylo to takové strašidlo na komunisty a později na historiky umění, kteří si na něj nemohli hned tak zvyknout.“
Jak to chodilo v domě bratří Čapkových, si příliš nevzpomíná. Babička ale bydlela nedaleko, aby byla Karlovi i Josefovi nablízku. „Jako děti jsme tam zavítaly málo. Coby dítě jsem měl rád Povídání o pejskovi a kočičce od Josefa nebo Devatero pohádek od Karla. Podle knížek jsem měl dlouho dojem, že má Karel Čapek k těm nejmenším blízko, po osobních setkáních se můj názor na něj změnil. Nebylo tomu tak.“
Čapek byl intelektuál, introvert, před válkou bojoval s depresemi. Nikdy se nesmířil s mnichovskou zradou. „Babička sedávala dlouhé hodiny u jeho postele. Nechtěl už žít, Mnichov mu zlomil srdce. Napůl seděl, napůl ležel, byl bledý, nemluvil, měl vyhaslý pohled. Trpěl úzkostmi, sužovala ho Bechtěrevova nemoc, ale zemřel na zápal plic.“
Bylo to jen pár týdnů před plánovaným zatčením gestapem. Čapek pochopitelně pro svoji tvorbu nacistům vadil. Měl v té mizérii štěstí. Josef byl zatčen v září 1939, prošel čtyřmi koncentračními tábory a v únoru 1945 zemřel na tyfus v Bergen-Belsenu. „Jeho tělo a hrob se nikdy nenašly, babička to nesla těžce, společně s Josefovou ženou Jarmilou se snažily najít jeho ostatky, ale nepodařilo se to.“ Bába Čapková coby starší sestra se o oba bratry starala s láskou. „Vzpomínala s úsměvem, jak měli s Josefem vztek na Karla, který byl jako nejmladší dítě hýčkaný, a museli se o něho starat. Byl rád středem pozornosti a využíval pozice benjamínka.“
František Dostál na videu: Sloužili jsme u Čapka, teta zachránila Dášenku!
13 fotografií
