Čekání na zázrak Patrik (3): Zoufalý boj o život
OSTRAVA – Patrik (3) je skoro celý život připoutaný k nemocničnímu lůžku! Od narození má zmenšený mozek a nefunkční plíce. Doktoři mu nedávají žádné naděje. Jeho rodiče se ale nevzdávají. Většinu času tráví v nemocnici a neustále hledají nové léčitele, šarlatány a »zázračné léky«. Je to čekání na zázrak!
-
Od narození se nehýbe?
-
Má zmenšený mozek?
-
Nefungují mu plíce
Patrik nyní leží ve Fakultní nemocnici s poliklinikou v Ostravě. „Narodil se předčasně v šestém měsíci. Těsně po porodu byl docela zdravý. Měli jsme ho měsíc doma. Ale během toho měsíce jsem začala běhat čím dál častěji po doktorech. Pořád brečel a brečel. Měl problémy s dýcháním. Nějakou dobu ležel v nemocnici v Karviné. Pak ho převezli do Ostravy,“ vypráví nezaměstnaná Tereza Faková (24), matka tříletého Patrika.
Odmítá se smířit s tím, že se její jediný syn Patrik už neuzdraví. Chodí za ním každý druhý den. „Snažíme se za ním chodit skoro vždycky, když máme volno. Doktoři nám pořád říkají, ať si uděláme další dítě, ale to přece nejde! Vždyť Paťulka je náš,“ tvrdí otec René Horváth, který za chlapcem dojíždí se svou přítelkyní Terezou z Petrovic na Karvinsku.
René Horváth pracuje ve firmě na výrobu dílů na kola a většinu času po práci tráví u internetu. „Chytáme se každého stébla. Vyhledávám různé nevyzkoušené i vyzkoušené cesty léčby. Snažil jsem se sehnat všechny možné léčitele, homeopaty a nevím co ještě. Zkoušeli jsme už třeba nějaké »prasečí buňky«. To byly pilulky, které měly obnovovat buňky. Nebo jsme za Páťulkou přivedli léčitelku, která nepoužívala žádné léky, jen chytla malého za hlavu a vůbec na něj různě sahala. Měla mu pomáhat pomocí energie,“ popisuje všechny nezdařené pokusy o záchranu svého syna, kterému doktoři nedávají skoro žádnou šanci.
„Na základě částečně vrozených vlivů došlo k tomu, že se mozek už v raném stadiu zmenšil. Domníváme se, že chlapec nevnímá, že je slepý a hluchý. Odpovídá tomu i současný klinický stav. Potravu dostává přímo trubičkou. Dýchá za něj přístroj po celý jeho život. O občasných zvucích, které vydává, se můžeme domnívat, že to jsou výrazy libosti a nelibosti,“ uvedl Michal Hladík, primář ostravského oddělení pediatrické resuscitační a intenzivní péče.
„Když za Paťulkou přijedeme, tak třeba vydává různé zvuky. On nás určitě slyší. A když jsme tady, tak je takový klidnější,“ říká otec dítěte, který už začíná mít pocit, že vyčerpal většinu možností. Neustále si však opakuje, že naděje umírá poslední.
