Petr K. byl po 105 dnech 
»vězení« opět v práci: Jak ho kolegové přivítali?

Přesně ve 4:45 hodin přišel k chevroletu, který patřil Monice. Jenže zjistil, že je zamrzlý. Zapnul motor a čekal, až se rozehřeje led na předním skle. Po několika minutách vyrazil na cestu. „Dobře ji znám. Je to zvláštní jet tu po třech měsících,“ přemýšlel nahlas. Co se mu honilo cestou hlavou?

„Do práce se těším i netěším,“ popisoval své pocity. Nerad potkává lidi, každý ho totiž poznává. „Když jdu do obchodu, tak prodavači vědí, kdo jsem,“ řekl.
Stejné to bylo i ráno u nošovické automobilky. V 5:27 hodin vystoupil z auta a hned ho »odchytil« kolega. Podal mu ruku a srdečně ho zdravil. První kroky Petra v budově bedlivě sledovali i vrátní. „Netuším, co mě čeká. Jestli mě přeřadí jinam, nebo ne,“ strachoval se Petr předtím, než v 5:32 »odpíchl« a zmizel v továrně.