Martina Wimmerová: Páni, kominice! Sáhněte si rychle na knoflík!

Aby toho nebylo málo, ke kominickému řemeslu přivedla i svého přítele a tatínka malého »kominíčka«, se kterým chystá příští měsíc svatbu. Co práce mezi sazemi obnáší, proč si ji jako žena zvolila a jaké věci v komíně už našla, to vše prozradila Martina redaktorům Nedělního Aha!.

Komíny čistila i těhotná

Ještě před maturitou na obchodní akademii si našla kluka, jehož děda byl mistr kominický a její přítel mu chodil pomáhat. Občas jezdila s nimi a postupem času ji práce chytla.

„Čištění komínů mě zkrátka zaujalo, byly v tom výšky i adrenalin. Zpočátku jsem komíny jenom čistila, to znamená, vylezla jsem na střechu a spustila kouli. Jednoho dne se mě mistr kominický zeptal, zda bych jako kominice nechtěla pracovat oficiálně. Že mě to evidentně baví a lidi si mě žádají. Tak jsem vstoupila do kominického cechu a udělala si školu,“ líčí začátky své pracovní dráhy Martina, která si časem našla nového přítele.

Právě jeho přivedla na kominickou dráhu a v současné době mu dělá šéfovou. Na střeše. A možná i doma… Víme všichni, jak to chodí.

Na nedostatek práce si kominický pár rozhodně stěžovat nemůže. Martina lezla na půdy a po žebříku i jako těhotná. A občas vyrazí v kominickém a s budoucím manželem Mirkem i dnes. Mirkovi bude osmatřicet, má dvě děti z prvního manželství a jednoho vnoučka. „Já jsem vlastně ve svých čtyřiadvaceti letech babička,“ směje se Martina.

Jak přítel svlékl zákaznici

Kuriózní a čistě pracovní situace se přihodila Mirkovi, budoucímu manželovi Martiny. „Míra vlezl po žebříku do nějakého vikýře, ale potřeboval ještě jeden žebřík, aby mohl pokračovat ke střešnímu oknu. Paní našla doma nějaké staré štafle, které mu pak do vikýře podávala. Když je vytahoval, zahákly se jí nějakou kovovou patkou dole za šaty, a jak je přítel vytahoval nahoru, vytáhl jí oblečení i se spodničkou,“ směje se Martina.

Jinak si prý při práci mnoho zábavy neužijí, pokud mezi legraci nepočítáme třeba zasypání sazemi až do půli těla. Nebo ryze kominickou příhodu s miminkem, kterou Martina zažila, když se před půl rokem vydala do práce i s malým, tehdy tříměsíčním Honzíkem v peřince. Tehdy jinak běžná situace dostala nečekaný spád. Mladá maminka čistila komín v jedné bytovce a Honzíka nechala spícího na chodbě ve sklepě.

„Mezi námi byly ještě dvoje dveře, takže jsem byla v klidu. Po otevření komínových dvířek a čištění saze nečekaně prudce vyjely a rázem jsme oba vypadali jako černoši.“ Saze vykonaly dílo zkázy i přes dvoje dveře. Honzík naštěstí spal a ani o tom nevěděl.

Od té doby prý již mrňouska, který si tak odbyl i nečekaný křest sazemi, do práce nebere. Komíny však občas skýtají i jiná překvapení. Například mrtvá zvířata, ponejvíce ptáky. „Jednou jsme z komína dokonce vytáhli i usušeného ježka. Nechápu, jak se tam dostal. Nejčastěji tam nacházíme kosáky, myši a u plynových komínů holuby. Ti se zřejmě otráví a spadnou dovnitř,“ líčí Martina.

V Česku je 6 kominic

Vyčištění komínu i s výběrem sazí, je otázka deseti minut, někdy se však může protáhnout i na dva dny. To v případě, že na kominíka čeká na místě nepříjemné překvapení v podobě zcela neprůchodného komínu. To se pak práce nečekaně zasekne. „Občas se stane, že zedníci při opravě komína nad střechou naházejí cihly dovnitř a komín je plný od shora dolů. Je pak kolikrát problém dostat tu směs cihel a sazí ven. Často toho vyvážíme na kolečka,“ vysvětluje paní šéfová.

Práce mají s přítelem dost a jako ženakominice je prý žádaná. „Je to z toho důvodu, že tyto práce většinou objednávají ženy, a nemusí se tudíž doma obávat cizího chlapa. Jinak údivu nad tím, že jsem ženská, se zřejmě u nových zákazníků již nikdy nezbavím.“ Všichni se ptají, co ji k tomu vedlo, a tak to každému vysvětluje stále dokola. „Pokud vím, je nás kominic v republice asi šest,“ komentuje reakce lidí Martina.

Vzhledem k tomu, že vymezené rajony dnes už neexistují, jezdí rodinná kominická firma všude tam, kde je poptávka. „Rozkřiklo se, že jsme dobří, tak zamíříme třeba až na druhý konec Prahy. Komíny jsme čistili i u známých lidí, například u zpěvačky Radúzy nebo režisérky Olgy Špátové,“ směje se mladá kominice, která za den vyčistí kolem deseti komínů. Osobní rekord má čtyřiadvacet.  Dodává, že kdo se nebojí práce, může si jako kominík i slušně vydělat.

Asi tušíte, že...

… vyprat kominický mundůr není žádná sranda. Chce to pořádnou pračku a větší dávku pracích prostředků. Martina pere pracovní oblečení jednou týdně, pochopitelně samostatně a kromě prášku používá i gel a aviváž. Po vyprání se pak pračka dvě hodiny sama čistí.

5x o Martině: Jako holku ji nechtěli!

1. Do kominické školy jí nechtěli vzít. „Byla jsem tehdy jediná a řekli mi, že je to škola jen pro chlapy.“ Nakonec se prosadila, studovala dálkově a při tom dělala barmanku.

2. Výšek se nebojí, závrať nemá. „Mám za sebou i tandemový seskok z letadla, láká mě i bungee jumping, vodní lyže.“

3. Jak balancuje na střeše? Důležité je prý být tak trochu akrobat a tak trochu našlapovat jako kočka. „Běháte tam po starých taškách, některé se hýbou, uvolňují se a kloužou.“

4. Vážně nosí štěstí? Asi ano, jeden zákazník vyhrál volvo dva týdny po tom, co u něj vymetala komín! „Každou chvíli po mně lidé chtějí čísla na Sportku. Tak jim nějaká nadiktuji. Ale s výhrou se ještě nikdo neozval.“

5. Lidé se chytají za knoflíky, ale také ji otlapkávají. „Ženy si sáhnou, klidně na prsa, muži víc váhají a sáhnou spíš na rameno.“ Jednou jela na motorce a paní hupla do vozovky, jen aby si mohla sáhnout.

Fotogalerie

3 fotografie