Čaroděj Sam se bál, že bude za blázna. Teď ale prozradil: V autě vezl duchy tří vojáků!

Jeho cestě po dráze magie a tarotových karet však předcházela jedna neuvěřitelná příhoda, kdy se Sam osobně setkal s duchy zesnulých. Stalo se to v Belgii na svátek zesnulých a Samovi se při vzpomínce dodnes ježí chlupy po těle. „Kdyby mi někdo něco takového předtím vyprávěl, považoval bych ho za blázna,“ říká dnes o svém zážitku Sam.

V kabině vozu se najednou ochladilo...

Zhruba před patnácti lety řídil kamion z Německa do Belgie a na německých hranicích se rozhodl k odpočinku. Věděl, že v jedné malé vesnici na belgické straně je celkem příhodné odpočívadlo, ale zdaleka netušil, jak moc příští okamžiky ovlivní jeho dosavadní život.

Zapálil si cigaretu, pootevřel okénko v přetopené kabině a pomalu vyrazil směrem na belgické území. Po několika kilometrech se stalo něco, co si dlouho nedokázal rozumně vysvětlit. Ještě dnes ho při vzpomínce mrazí.

„Začínal jsem pociťovat únavu a těšil se na plánovaný odpočinek. Mechanicky jsem vyfukoval cigaretový kouř, když jsem náhle zaznamenal nečekaně prudké ochlazení, které se doslova valilo do kabiny. Jakoby uvnitř bylo rázem pod nulou. Rozhodl jsem se, že zavřu okénko. Náhle jsem doslova strnul. Vedle sebe jsem v cigaretovém oparu spatřil tři bílé mužské postavy. Na sobě měly vojenské kabáty a jejich kontury postupně získávaly ostřejší tvary. Polil mě pot, tajil se mi dech a prožíval jsem chvíle hrůzy. Záhadné postavy nekomunikovaly, ale dodnes si vybavuji detaily jejich obličejů, včetně kapes a knoflíků na uniformách,“ líčí své hororové zážitky Sam.

I když prý ze sebe během další jízdy vysoukal nějakou otázku, přízraky v kabině prý pouze pokyvovaly hlavami. „Svůj hlas jsem v tu chvíli vůbec nepoznával, jako by to za mě říkal úplně někdo jiný. S tajemnou posádkou jsem jel téměř přesně půl hodiny, což jsem si později odvodil z délky projeté trasy. Něco mi našeptávalo, že nemohu zastavit, i když jsem přesně nevěděl proč. Pamatuji se, že mi vyhrkly slzy do očí a já horečně přemýšlel co dál. Potom se v kabině náhle výrazně oteplilo. Ani jsem se nemusel pohledem přesvědčit, abych poznal, že bytosti ve vojenských uniformách zase zmizely, odkud přišly,“ dodává Sam.

Kolega jel s mrtvým otcem

Na nejbližším možném parkovišti v belgickém Liege Sam zastavil a právě prožité zážitky si snažil srovnat v hlavě. Vše mu připadalo jako zlý sen, dokonce i o této možnosti vážně přemýšlel. Ale spánek za volantem na trase třiceti kilometrů celkem logicky zavrhl. Zapálil si cigaretu a ještě roztřesený obcházel kamion, když ho oslnila světla reflektorů.

Za jeho kamionem právě zastavil další náklaďák s českou espézetkou a z kabiny seskočil jeho známý kolega Jirka z Moravy. Byl bledý a nápadně rozrušený. Ještě než se stačil se Samem pozdravit, vychrlil ze sebe příval vět, které Samovi rázem zježily chlupy po celém těle.

„Jirka byl vyplašený a tvářil se zhruba jako já před několika minutami. Řekl mi, ať si o něm myslím, třeba že je debil, ale že mi musí něco šíleného vypovědět. Že prý jel právě několik kilometrů se svým tátou, který je již sedm let mrtvý. Chvíli jsem nebyl schopen slova, ale pak jsem mu vylíčil i svou zkušenost se třemi duchy vojáků. Shodli jsme se na tom, že se o své zážitky nemůžeme s nikým ani podělit, protože by nám stejně nikdo nevěřil. A navíc by nás považovali za idioty,“ vysvětluje Sam, který později zkoumal tajemné místo, kde došlo ke zjevení, na mapě.

„Zjistil jsem, že v této lokalitě zuřily za I. i II. světové války kruté boje. Ti vojáci mi tam sice pasovali, ale ne ten Jirkův táta. Ten s tím územím neměl nic společného,“ uzavírá své vyprávění Sam, který se krátce nato začal sám věnovat esoterii a tajemnu. Po roce a půl dojíždění byl ve Skotsku vysvěcen na velekněze. V současné době se věnuje tarotovým kartám a magickým rituálům.

S duchy mrtvých opatrně

Sam má osobní zkušenosti i s lidmi, které duchové pronásledovali. „Například mě navštěvovala jedna dívka, která se dostala do vážných potíží. Na nějakém trampu vyvolávala s partou mladých duchy, ale měla smůlu. Nějaký duch se na ni nalepil a nemohla se ho zbavit.

Stávalo se jí, že se v noci probudila a v nohách postele viděla zjevení. Byla z toho psychicky na dně. Působil jsem na ni po dobu zhruba dvou měsíců, kdy ke mně dvakrát týdně docházela. Musela projít astrální očistou. Někdy se musí použít zaříkávání, nebo také hypnóza,“ vysvětluje Sam.

Ze hřbitova si přinesla prokletí

Jiný smutný případ spojený s mrtvými má své počátky přímo na hřbitově. Před lety se na Sama a jeho kolegyni z oboru esoteriky Helenu Hruškovou z Českých Velenic obrátila s prosbou o pomoc jedna žena od rakouských hranic, shodou okolností prostitutka.

„Někde si sehnala knížku o nekromancii (odvětví černé magie, zkoumající a využívající tajů smrti – pozn. red.) a pak své poznatky zkoumala na hřbitově. Navíc pod drogami, protože to byla feťačka. Vyvolávala duchy, což se jí stalo osudným.

Začala slyšet různé hlasy a prožívala období strachu a hrůz. Vyčistili jsme jí tělo posvěcenou solí, z astrálního hlediska byla v pořádku. Po čase však k nám přestala docházet a děsy se jí vrátily. Skončila na psychiatrii. Před časem jsem s ní mluvil, stále bere prášky,“ říká Sam.

O Dušičkách se házelo jídlo do ohně

Na den 1. listopadu připadá svátek Všech svatých a následující den Památka zesnulých. Oba dny vzpomínali pozůstalí na své zemřelé rodinné příslušníky a přátele. Lidé v minulosti věřili, že v předvečer svátku Dušiček vystupují duše zemřelých na jednu noc z očistce, kde v plamenech pykaly za své hříchy. Také se tradovalo, že o dušičkové půlnoci mají duchové bohoslužbu.

V Čechách ten den plnil hospodář lampu máslem místo olejem, aby si dušičky mohly popáleniny z očistce natřít a trochu ochladit. Také bývalo zvykem vhazovat na Dušičky večer do ohně různé pokrmy jako výraz vykoupení z hříchů nebo dušičkám na přilepšenou. Říkalo se též, že pokud o Dušičkách prší, duše zemřelých oplakávají své hříchy.

Fotogalerie

3 fotografie